Recenze: Anna - Nejlepší film Luca Bessona za posledních 20 let!

Film Anna Luca Bessona je vydařenou variací na podobné téma, které se nepovedlo dobře zpracovat ve filmech Atomic Blonde (2017) nebo Rudá volavka (2018). Není v něm tolik akce jako v Atomic Blonde a nebere sám sebe tak vážně jako Rudá volavka, ale jeho děj a postavy mají smysl. Tedy, smysl v rámci žánru "překombinovaná špinážní akční blbost".

Je sympatické, že Besson předpokládá, že jsme už nějaké podobné filmy viděli, a že od nich očekáváme akci i překvapivé zvraty. Tudíž se nezdržuje s detaily (například vůbec nevidíme Annin výcvik) a jde přímo k věci, t.j. k intrikám, akci a sexy kočičkám. Co je potřeba říct, to je řečeno zkratkovitě. Například nezbytný flashback "Moji rodiče zahynuli při autonehodě" trvá jen asi 5 sekund.

Tento film pravděpodobně drží rekord v počtu titulků "O X LET POZDĚJI" a "O Y MĚSÍCŮ DŘÍVE". Někdy je to až trochu na palici: Když jsme v roce 1990, pak jsme "O 3 roky dříve" a pak jsme "O 3 roky později", tak jsme právě teď v roce 1990 nebo v roce 1993? Ale poměrně brzy se v tom začnete orientovat a především začnete chápat, že všechno je podraz a většina podivných scén bude později vysvětlena pomocí vložky "O Y MĚSÍCŮ DŘÍVE".

Přes všechny ty šílené zvraty ovšem příběh stále dává smysl a motivace postav není vycucaná z prstu! Což je dnes vzácné a je to dvojnásob vzácné u takovéhoto "odlehčeného" filmu.

Modelka v hlavní roli je OK (většinu filmu hraje, že nemá žádné emoce, což jí jde), ale hlavní uznání patří Cillianu Murphymu z CIA a Luke Evansovi a Helen Mirrenové z KGB. Především Mirrenová s ruským přízvukem je úžasná, něco jako Edna Mode z Úžasňákových (2004), ale víc popravuje lidi.

Nad Lucem Bessonem jsem už jistým způsobem zlomil hůl a tudíž mě jeho Anna příjemně překvapila, protože je to jeho nejlepší film za posledních 20 let! Tedy, pokud jsem správně pochopil, co chtěl Besson natočit, a že z toho všeho má do značné míry srandu.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S: Moje hůl ovšem nadále zůstává zlomená nad Ericem Serrou, jehož soundtrack k Anně je neuvěřitelně odbytý, zcela nezajímavý a doslova ničí atmosféru některých potenciálně dobrých scén.