Harrisonu Fordovi je 80. Spadl s letadlem, namlátil mladšímu kolegovi a na Star Wars se ho raději neptejte

Možná si pamatujete scénu z akční klasiky Uprchlík, v níž postava Harrisona Forda unikla policejním pronásledovatelům v zeleném chicagském průvodu na Den svatého Patrika. V mnoha ohledech jde o alegorii na samotného herce, jenž se narodil 13. července 1942 v Chicagu do herecké rodiny s irskými kořeny. A po většinu své profesionální kariéry, kterou nakoply ke slávě roku 1977 první Star Wars a která trvá dodnes, byl v podstatě nedostižný – má sice jedinou oscarovou nominaci za snímek Svědek, ale jeho „starpower“ se mohl rovnat málokterý kolega či kolegyně a je tváří mnoha legendárních blockbusterů.

Má ostatně charisma, které mu vždy umožňovalo přirozeně vyniknout, aniž by musel testovat hranice svých hereckých dovedností. Být cool archeolog, mezihvězdný pašerák či prezident USA zvládal s lehkým úšklebkem a vždy dokázal ztělesnit zdánlivě obyčejného hrdinu, který stál proti nesmírné přesile – ať už šlo o galaktické impérium, nacistické vojsko či teroristy v letadle. Civilní a netradiční úlohy přitom zvládal, což dokázal nejen ve Svědkovi, ale také v Pobřeží moskytů, kde ztvárnil vynálezce odhodlaného uniknout s rodinou civilizaci, nebo v dramatu Myslete na Henryho, v němž hrál muže s poškozeným mozkem po fyzickém napadení.

V mládí byl Ford vzorným skautem, tudíž se on a Steven Spielberg později při tvorbě Indiana Jonese a poslední křížové výpravy rozhodli, že mladou verzi Indyho vykreslí rovněž jako skauta. Jeho osobnost z jednotlivých filmů vždy mocně tryskala a zpětně si těžko představit, že v mládí měl Ford problémy dostat pořádnou roli. Ve studiích jako Columbia či Universal zkoušel štěstí od poloviny šedesátých let, ale atraktivní nabídky nepřicházely a aspirující herec se raději živil jako tesař.

V konkurzu na snímek Americké graffiti si jej ale vyhlédl George Lucas, jenž tehdy patřil k progresivní filmařské vlně nového Hollywoodu a byl chráněncem úspěšného Francise Forda Coppoly (Kmotr). V retro filmu plném rokenrolové muziky a mladistvé rebelie Ford ztvárnil zápornou roli Boba Falfa, jehož jméno jako kdyby vypadlo rovnou ze světa Star Wars, který tehdy ještě neexistoval.

Coppola ho poté najal paradoxně jako tesaře, aby mu rozšířil kancelář, a nabídl mu menší role v jeho filmech Rozhovor a Apokalypsa. Ve druhém snímku o vietnamské válce si Ford zahrál postavu jménem G. Lucas, jelikož s nadějným režisérem navázal skvělé vztahy, které se mu měly bohatě vyplatit. Konkurz na roli galaktického pašeráka Hana Sola byl sice obsáhlý a s rolí byli spojováni třeba Al Pacino či Christopher Walken, ale naštěstí připadla tehdy pětatřicetiletému Fordovi – a ten ji i svými improvizacemi, které mu umožnil prkenný přístup technického Lucase k vlastním hercům, pozvedl na okamžitou legendu.

Star Wars: Nová naděje byly senzací, která společně s Čelistmi navždy změnila model hollywoodských blockbusterů. Ford byl rázem hlavní tváří průmyslu, který od psychologických charakterových dramat počátku sedmdesátých let přešel k eklektickým žánrovým spektáklům. Tak se ostatně v hlavě George Lucase zrodil také archeolog Indiana Jones (původně se měl jmenovat více anonymně Indiana Smith), jenž se prodírá žánrovými etapami minulosti a pátrá po bájných artefaktech.

Film Dobyvatelé ztracené archy měl premiéru roku 1981, režíroval ho hitmaker Steven Spielberg a Ford si v rozpětí čtyř let připsal druhou nesmrtelnou postavu. Následoval ji navíc ještě Rick Deckard ve filosofické sci-fi Ridleyho Scotta Blade Runner, který ale v červnu 1982 propadl na úkor Spielbergova E.T. Mimozemšťana. Málokdo přitom ví, že i s ním pojí Forda přímý vztah – jeho tehdejší žena Melissa Mathison k němu totiž napsala scénář a Ford si v jedné scéně zahrál ředitele školy. Nebylo mu ovšem vidět do obličeje a scéna byla vystřižena, jelikož Spielberg nechtěl brát pozornost titulním dětským hercům a hlavně mimozemšťanovi. Na YouTube ale danou scénu najdete a můžete se na ni podívat.

Osmdesátá léta pro něj znamenala jeden oceňovaný herecký kredit za druhým. Vedle Star Wars, oscarového Svědka a Pobřeží moskytů od Petera Weira a Indiana Jonese, jenž do roku 1989 zapráskal bičem ve třech filmech, si zahrál ještě v Podnikavé dívce od Mika Nicholse a ve 48 hodinách v Paříži Romana Polanskiho. Polského filmaře, jenž od roku 1978 nesmí do Spojených států poté, co měl pohlavní styk s nezletilou dívkou, se Ford později spolu s dalšími slavnými osobnostmi veřejně zastával.

Přílišná sláva se Fordovi nevyplatila snad jen v případě Jurského parku. Hlavní role Alana Granta byla psána pro něj, ale Spielberg se nakonec opět rozhodl sáhnout po méně známých tvářích, které by nezastínily technicky přelomové dinosaury, a úloha putovala za Samem Neillem. To ale Forda jistě netrápilo – navzdory svému respektu ke Star Wars totiž opakovaně dával najevo svou nelibost směrem ke science fiction.

Ať už za to může jeho napjatý vztah se Scottem v průběhu problematické produkce Blade Runnera nebo úsměvné zážitky z výroby Star Wars, kdy herci často netušili, čemu se to upsali, sci-fi nebyla Fordovým šálkem kávy. Na dotazy ohledně Star Wars ostatně později odpovídal třeba ironickým zívnutím. A když se jej v rozhovoru pro USA Today roku 2020 zeptali, co si myslí o svém cameu ve Vzestupu Skywalkera a zda považuje tamní výstup Hana Sola za projev takzvané force ghost (tedy ducha Síly), reagoval výmluvně: „Nemám, kurva, ani páru, co je to force ghost. A je mi to ukradený!“

Pomyslného vrcholu dosáhl na sklonku 90. let, kdy v žebříčku The Top 100 Movie Stars of All Time časopisu Empire obsadil první místo a byl zvolený i nejvíce sexy mužem světa (v šestapadesáti letech). V Jurském parku sice nehrál, ale místo toho ztvárnil ve dvou filmech literárního hrdinu z pera Toma Clancyho Jacka Ryana – a to ve Vysoké hře patriotů (1992) a Jasném nebezpečí (1994). Roku 1997, kdy triumfoval ve zmíněném žebříčku Empire, si ale paradoxně připsal poslední filmový hit, který těžil výhradně z jeho herecké starpower. Šlo o akční thriller Air Force One, v němž se představil jako prezident USA, jenž v letadle čelí teroristickému útoku.

Hlavní roli měl ztvárnit v oscarovém snímku Traffic – Nadvláda gangů, mapujícím problematiku drogového obchodování z perspektivy mexických policistů i vysoké politiky, ale role nakonec připadla Michaelu Douglasovi. Místo toho si ale střihl vedlejší a zápornou úlohu v thrilleru Pod povrchem od Roberta Zemeckise, který kritiky ani diváky tolik nenadchnul, a objevil se také v tržebním propadáku K-19: Stroj na smrt.

V novém miléniu se stal žijící legendou, která si buď připisovala vedlejší role v odlehčenějších projektech jako Hezké vstávání či v ambiciózních slátaninách ve stylu Kovbojů a vetřelců, nebo oprašovala své nejslavnější úlohy. Netají tím, že jeho nejoblíbenější postavou je Indiana Jones, jehož si zahrál ve čtyřech celovečerních filmech v rozpětí sedmadvaceti let. Čtvrtý díl Království křišťálové lebky si odbyl premiéru roku 2008, a byť ohlasy nebyly tak nadšené jako v osmdesátkách, Ford si svůj vysoký standard bez problémů udržel.

Jeho charisma a osobnost nabyly v rámci série takové důležitosti, že mohl mluvit do schvalování scénářů a pojistil si, že bez něj už žádné filmy s Indym nevzniknou – alespoň to opakovaně tvrdí všichni zainteresovaní tvůrci včetně současné prezidentky Lucasfilmu Kathleen Kennedy.

S osmdesátkou na krku si ale Ford koženou bundu a klobouk oblékl ještě naposledy a nedávno dotočil pátý díl Indiana Jonese, který má mít premiéru v červenci příštího roku. Tedy 42 let po premiéře jedničky, čímž Ford vyrovná rekord Sylvestera Stalloneho a stane se hollywoodským hercem, jenž ztvárňuje jedinou postavu nejdelší dobu – Stallone si pobyl 42 let v kůži Rockyho Balboy, a to mezi snímky Rocky (1976) a Creed II (2018).

Že Ford i tuto výzvu fyzicky zvládne, dokumentuje třeba jeho nedávný výkon v pokračování Blade Runnera, k němuž svolil navzdory nepříjemným zkušenostem s jedničkou a kde držel s o polovinu mladším Ryanem Goslingem krok natolik, až mu během natáčení jejich bojové scény nechtěně vrazil pěstí. Moment je zachycený na vtipné fotografii, která ukazuje Goslingovo překvapení i Fordův výraz „co jsem to provedl?“

Zatímco jeho filmovou personu zná každý, soukromí si Ford chrání a na veřejnosti se ukazuje jen zřídka. Čas tráví na svém rozlehlém ranči ve Wyomingu a také v kokpitech letounů. Létá od šedesátých let a nejčastěji pilotuje svůj dvouplošník. Je rovněž dobrovolným záchranným pilotem helikoptéry a při několika příležitostech v horách pomohl zatoulaným či uvízlým turistům. A nevyhnul se ani nehodám – roku 1999 například nouzově přistál s helikoptérou, která se značně poničila, a o šestnáct let později skončil s letadlem na golfovém hřišti. V prvním případě vyvázl bez zranění, v tom druhém si zlomil pánev a kotník.

Vedle filmu a létání Ford investuje čas také do ochrany životního prostředí. Roku 2019 pronesl vášnivou řeč na summitu OSN, kde mluvil o devastaci amazonského pralesa. Je rovněž přesvědčeným demokratem, před senátem vystoupil na podporu nezávislého Tibetu a podporoval také prezidentskou kampaň Joea Bidena, neboť vládu republikána Trumpa považoval za tristní, mimo jiné právě v záležitostech životního prostředí. Byl třikrát ženatý a z daných vztahů má pět dětí. Jeho současnou ženou je o dvaadvacet let mladší herečka Calista Flockhart známá ze seriálu Ally McBealová, s níž se oženil roku 2010.

V kinech jej uvidíme ve zmíněném Indiana Jonesovi 5, ale těšit se něj mohou i televizní diváci a divačky. Harrison Ford se letos upsal své první televizní show a společně s Helen Mirren si zahraje v seriálu 1923 od Taylora Sheridana, který navazuje na úspěšné pořady Yellowstone a 1883.