Shazam! má v pokračování lepší formu, ale stále připomíná dětinského Deadpoola z výprodeje

Jestliže Batmana staví fanoušci a fanynky na piedestal jako nejstylovějšího DC hrdinu, Billy Batson alias Shazam mu maximálně leští nárazníky batmobilu. Pubertální sirotek vychovávaný v pěstounské rodině získal magickou moc od čaroděje (Djimon Hounsou), jenž drží na uzdě nejen bytosti zodpovědné za šíření sedmi smrtelných hříchů, ale i samotné božstvo.

Prastaré sestry Hespera (Helen Mirren), Kalypso (Lucy Liu) a Anthea (Rachel Zegler) se ovšem dostanou k čarodějově rozbité holi a její pomocí zbavují Billyho společníky magických schopností. Celou Philadelphii uzavřou do kopule a chystají se ji proměnit v monstrózní krajinu střeženou drakem.

První díl z roku 2019 předložil středoškolskou komedii o šikanovaných nerdech, kteří rozjařeně objevují nově nabyté dovednosti a učí se s nimi zacházet s pokorou. Vše je podřízené klišé: „Každý může být supehrdin(k)a, ale rodina je na prvním místě.“ Shazam! Hněv bohů rozvíjí příběh početné pěstounské rodiny, jejíž dospívající ratolesti se tajně proměňují v ochránce spravedlnosti. Se silou a vizáží Supermana a rozumem průměrných teenagerů musejí nejen čelit mocným bohyním a drakovi, ale především se vypořádat s jednotvárností, s níž je scenáristé Henry Gayden a Chris Morgan vykreslují.

Podobně jako v marvelovském Deadpoolovi, také humor Shazama vychází z kontrastu mezi nadlidskou fyzičkou a podprůměrnou či zcela absentující chytrostí. Protagonista v podání Zachary Leviho i jeho nevlastní sourozenci vypadají jako neporazitelní a vzhledově atraktivní superlidé, ale mluví jako děti, jimiž v jádru jsou. Ve své normální podobě dokonce Billy (Asher Angel) působí mnohem inteligentněji než jako Shazam, čímž tvůrci kýžený rozdíl prvoplánově zdůrazňují.

V této rovině se odvíjí většina vtipů, z nichž některé fungují. V tajné komnatě zvané Skála věčnosti a zděděné po čaroději, již si děti vyzdobily jako pokojíček s plakáty a barevnými fáborky, se mimo jiné nachází vševědoucí pero schopné zaznamenávat vše vyřčené. Hrdinové jeho pomocí zasílají bohyním diplomatické dopisy, jejichž obsah ale kromě zásadního sdělení zahrnuje i okolní průpovídky včetně dovětku „Kdo chce ještě energeťák?”.

Shazam! se opět nebere vážně a vyzdvihuje absurdnost a naivitu dětských superhrdinů, čímž jim dělá nepochybně lepší službu než Robert Rodriguez ve Spy Kids. Několikrát uslyšíme hlášku „nejúžasnější věc na tobě jsi ty“, většinou v souvislosti s romancí mezi nejmladší a nejcitlivější bohyní Antheou a Billyho bratrem Freddym (Jack Dylan Grazer), jenž s berlí a geekovskými sklony nepřipomíná superhrdinu v podobě, jak si je společnost maluje. Tedy dokud se nepromění ve své hrdinské alterego, jemuž říká Captain Everypower.

Režisér David F. Sandberg, jenž před jedničkou natočil horory Zhasni a zemřeš a Annabelle 2, se pokouší nabourávat mytologickou hodnotu superhrdinů. Za speciální se považuje každá osoba bez ohledu na věk či původ, která rozdává lásku svým bližním a pozbývá sobeckosti. Tím ale, minimálně v porovnání s prvním dílem, nevymýšlí nic nového. Nemluvě o tom, že podobný motivační slogan inspiroval superhrdinské komiksy jako takové. Shazam, který je součástí stejného světa jako Muž z oceli, Wonder Woman nebo Aquaman, se snaží vymezit spíš jako infantilní parodie na vlastní sérii.

Nejde přitom o tak radikální zesměšňování jako v posledním Thorovi, ale pro samý nadhled se opět nedá soustředit na dramatickou rovinu, která jede víceméně na jistotu a pouze obšlehává provařené koncepty. V tom se lišil Deadpool, který vedle vulgarismů nabídl místy i postmoderní vyprávění. Dvojka Shazama s žádným dějovým překvapením nevyrukuje a sebeuvědomělost těží třeba z pomrkávání na sérii Rychle a zběsile, na níž se scenárista Chris Morgan třináct let podílel. Většinou jde o narážky na důležitost rodiny, popřípadě o přímou zmínku daných filmů před Helen Mirren, která si ve franšíze Vina Diesela zahrála.

Mimo to se ale nezdá, že by si dvojice autorů dala na scénáři kdovíjak záležet. Skoro prázdný sál se při projekci utápěl v tichosti a dětinské fórky nezabíraly. Shazamova, potažmo Billyho slabost pro Wonder Woman trochu připomněla hašteření Batmana s Robinem kvůli Poison Ivy – a to jsou paralely, které si nikdo z DC určitě nechce připouštět. Stejně jako to, že vizuální efekty dostačují a místy zajistí dost majestátní záběry, ale jinak vyznívají genericky a v závěru bolí oči z četného blýskání v temnotě.

Oproti jedničce, která byla místy otravně upovídaná, má ale Hněv bohů vyrovnanější tempo a dvě hodiny poměrně rychle utečou. Opět nemusíte jakkoli namáhat mozek a jde o tu nejuniverzálnější formu blockbusterové zábavy, v čemž leckdo spatřuje vítaný oddech. Pořád se něco děje a akční scény, ač jim škodí paradoxní průsečík infantilnosti a „důchodcovství“ (v případě sedmasedmdesátileté Mirren, která se musí mlátit s dvaačtyřicetiletým Levim), nastupují pravidelně. Žádná není pamětihodná, ale na akční film pro děti s drakem jde o uspokojivou podívanou.

Nápadná je odříznutost příběhu od ostatních filmů a celé série, kterou už Shazam dál budovat nepomůže. Všechny události a zvraty se v závěru poslušně resetují a obnoví se rovnováha, přičemž čekat na potitulkové scény se jeví jako druhá nejzbytečnější věc hned po leštění karoserie u nepojízdného vraku. Jako neškodná superhrdinská jednohubka s náznakem morality a snahou o univerzální humor druhý Shazam! obstojí. Nadcházející Flash ale bude muset nabídnout mnohem víc, aby chystaný DC Universe pod vládou Jamese Gunna vůbec někoho zajímal.

Čtyřdílná série Bastardi líčí katastrofální stav českého školství a problematické soužití bílých Čechů s Romy. Filmy samotné mají ale především katastrofální uměleckou kvalitu. Problematické je nejvíc to, že ukazují spoustu nesmyslů, které se nemohou stát.