Retro recenze: Hitchcock - jaký je film o největším režisérovi své doby?

Byl největším režisérem své doby. Doslova. Což, upřímně, ve filmovém světě často znamená méně, než byste si mysleli. Status jedinečného autora stále nezajišťuje, že se vám otevřou všechny dveře. Přestože tedy snímek Hitchock (2012) logicky staví na postavě oblíbeného režiséra, věnuje se především natáčení jeho nejslavnějšího snímku Psycho (1960), kde nechybělo málo a nemusel nikdy vzniknout.

Film nás neprovede Hitchcockovým dětstvím. Nevidíme, jak se stal, kým se stal. Je nám představen postarší, lehce unavený muž, jehož se studio snaží natlačit do režie Casino Royale podle románu Iana Fleminga. Jiní by zřejmě po nabídce okamžitě skočili, Hitchcock je ale potížista. On píská, ostatní tančí. Když tedy studio nesvolí k natáčení kontroverzního románu Psycho, protože „jde o ubohý horor“, Hitchcock se rozhodne natočit film na vlastní náklady. Tím ohrozí svou pověst a vystaví tlaku oddanou ženu Almu (Helen Mirren), která je jeho nedoceněnou pravou rukou (v soukromí i filmařsky).

Mám o Hitchcockovy jisté mlhavé vědomí. Je snazší znát ho jako filmaře než osobnost, neboť v rámci mistrova soukromí koluje až příliš legend, než aby šlo vytvořit konkrétní obrázek. Váš názor na film se bude do jisté míry utvářet podle toho, jak moc jste obeznámeni s realitou (nebo tím, co „se říká“). Znalé zřejmě trefí šlak z toho, že se zde uměle vytváří romance mezi Almou a Whitfieldem Cookem, který byl ve skutečnosti Hitchcockovým přítelem (ve filmu má pozici úlisného Don Juana). Zklamáni budou i ti, kteří mají hodně načtené o Psychu a chtěli „vědět víc“. Snímek klouže po povrchu, nabízí víceméně notoricky známé úseky natáčení (sprchu, diskuzi o splachujícím záchodě) a překvapivě příliš nevstupuje na plac. De facto jsme svědky vzniku pouhých dvou scén, což je na podobný typ filmu rozhodně málo.

Háček je zkrátka v tom, že Hitchcock není klasický životopisný pomník. Jde o kapitolu jistého období, kde je slavný režisér jen jednou z mnoha složek. Nemalý prostor je věnovaný jeho ženě Almě (ta by si bezpochyby zasloužila vlastní film), pár scén přímému natáčení Psycha. Do toho jsou vkládány tanečky se studiem a cenzory, zmíněný románek (což je nejzbytečnější část filmu) a sem tam přirozeně nechybí i nějaké to pomrknutí na fanoušky.

Slavný Hitch ("cock" si dle jeho slov můžeme odpustit) není hnací silou, spíše středobodem, kolem kterého vzniká určitý druh energie. Není to nutně ke škodě, protože snímek aspoň nestagnuje a pořád se má kam posouvat. Zoufale mu ale chybí celistvost, jasný tah, či snad jen učesání určitých linií. Je nám předkládán příběh jednoho génia na pokraji konce, vznik kontroverzního filmu, ukázka složitého vztahu dvou tvůrčích myslí, odraz upjaté doby, hříčka pro ty největší nadšence nebo pozlátko celého filmového průmyslu? Všechno to a nic pořádně.

I přes výše zmíněné není Hitchcock ztrátou času. Provází ho příjemná lehkost, herecká bravura (ač hranice mezi vykreslením a karikaturou je u sira Hopkinse nebezpečně tenká), vtip a nechybí i svižné tempo, díky němuž se dopracujete k závěrečným titulkům mnohem snáze, než byste čekali. Jen to "něco" navíc tady citelně chybí. Zjevující se Ed Gein (reálná předloha Normana Batese), vedoucí s Hitchcockem sérii imaginárních rozhovorů, by tím mohl být. Ale stejně jako vše ostatní ve filmu je tento uzel nedotažený.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE