Recenze: Louskáček a čtyři říše - první větší neúspěch Disneyho pohádkového impéria?

Disneyův hraný film Louskáček a čtyři říše (2018) má cosi společného s 200 let starou knížou a 130 let starým baletem. Nepíšu co přesně, protože pořádně neznám ani jedno z toho, ale jsem si skoro jist, že v obou předlohách bylo mnohem více louskáčků a mnohem méně černochů, než v tomhle filmu. Ale jedno po druhém...

Klára tedy od kmotra dostane zamčené vajíčko a v magické říši k němu chce najít klíč (protože šlo o dárek od její zesnulé matky). Zde ve sněhu brzy objeví černošského granátníka, který se jmenuje Louskáček (Jayden Fowora-Knight). Za zmínku stojí, že granátník má ve filmu spíše vedlejší roli a není jakkoliv vysvětleno, proč se jmenuje Louskáček (například nikdy během filmu nic nerozlouskne). Nicméně jeho existence je jediný důvod, proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje.

Louskáček Kláře vysvětlí, že zlá myš odnesla klíček do Čtvrté říše, ale on se tam bojí jít. Přesto se tam s Klárou vydá a já se začal těšit, že se zde setkají s Hitlerem, kterému nevyšla Třetí říše, tak to zkouší znovu. Ale kdepak. Místo Hitlera ve Čtvrté říši vládne Helen Mirrenová s dírami v obličeji a bičem ve svém bojovém mecha-stanu se strašidelnými skládacími klauny. A jmenuje se Perníkářka, přestože v celém filmu není jediná scéna, která by ji dávala do jakékoliv souvislosti s nějakým perníkem.

Klára s Louskáčkem utečou Perníkářce a jejím zlým digitálním myším (kterých je tolik, že se dokáží složit v jednu obrovskou megamyš) a uchýlí se do zámku, který vypadá jako monumentálnější chrám Vasila Blaženého (pro diváka neznalého předlohy to může být poněkud matoucí, neboť ve filmu jinak není nic, co by jakkoliv odkazovalo na Rusko). Zde se Klára dozví, že magická země je rozdělena na čtyři říše: Říše sněhových vloček, Říše květů, Říši sladkostí a Čtvrtou říši. Tři říše jsou OK, čtvrtá je zlá. Za zmínku stojí, že celý film se odehrává pouze na zámku a v depresivní šedé Čtvrté říši, přičemž ty zbývající tři uvidíme jen na několik sekund (viz záběry v traileru) a vůbec nic se o nich nedozvíme. Což je takové opakující se téma tohoto filmu, ve kterém uvidíme spoustu divných věcí, ale o žádné z nich se nic nedozvíme.

V zámku je Klára prohlášena za princeznu, protože její matka zde byla královnou. Je jí předvedeno baletní vystoupení, shrnující předchozí osudy čtyř říší, které je v rozporu s tím, co v říších vidíme dnes (v představení jsou myši na klíček, dnes ve Čtvrté říši jsou normální živé myši). To je jediná scéna filmu, která má něco společného s baletem (vlastně, při závěrečných titulcích vidíme nějaký moderní hip hop, ale to není balet). Pak si Klára radostně projede všechny tři "hodné říše" (to je ta několikasekundová výše zmíněna scéna), ale nikdy během filmu se nezačne zajímat o to, jak se mohla její lidská matka stát královnou pohádkového světa, a nikdo jiný o tom nemluví.

Vládcové tří "hodných říší" Kláru přesvědčují, aby zničila zlou Perníkářku, k čemuž je potřeba transformační stroj, který se musí odemknout stejným klíčkem jako Klářino vajíčko. Transformační stroj dokáže proměnit malé cínové vojáčky ve dvoumetrové bitevní roboty, což je super, protože v zámeckém skladu se shodou okolností válí desítky krabic s cínovými vojáčky. (Také se zde válí desítky krabic s myšmi na klíček, které nikdy v průběhu filmu nejsou k ničemu použity, ani se o nich nikdo nezmiňuje.)

Pak se ukáže, že létající víla (Keira Knightleyová), vládkyně Říše sladkostí, je ve skutečnosti svině, a Helen Mirrenová je ve skutečnosti hodná. Jak už je v tomto filmu zvykem, nijak se neřeší, jak se víle podařilo obalamutit úplně všechny v království a čeho chce vlastně dosáhnout. Nicméně, víla uvězní Kláru a vládce zbylých dvou říší (Květoně a Ledoně) ve věži, ze které se zřejmě nedáuniknout, ale je v ní shodou okolností snadno otvíratelné okno a dlouhý provaz. (O Květoňovi a Ledoňovi se nebudu vůbec zmiňovat, neboť celý film nic neudělají ani neřeknou.)

Pak se dějí nějaké další náhodné věci a vše pochopitelně vyvrcholí bitvou, kdy na jedné straně bojují stovky dvoumetrových cínových vojáků a na druhé Klára, Louskáček a Perníkářka (a její skládací klauni). Dobro samozřejmě zvítězí a Klára se vrátí do našeho světa (kde mezitím uplynulo jen pár minut) jako moudřejší a lepší člověk. THE END.

Film začal režírovat Lasse Hallström, ale dokončil ho Joe Johnston (což samo o sobě zní jako dobrý vtip, neboť každý z těchto dvou pánů má zásadně jiný režijní styl). Na výsledném patvaru je velmi jasně patrné, že by chtěl kopírovat úspěch Kronik Narnie a Burtonovy Alenky, ale samozřejmě se to nedaří, neboť se v průběhu natáčení, přetáčení a přestříhávání zcela rozpadla dramatická kostra příběhu, takže výsledná sekvence scén nedává žádný smysl a nemá žádnou emocionální sílu.

Na mnoha místech uvidíme vyloženě nepříjemný střih, kdy něco podstatného zjevně chybí. Docela vtipné je podívat se na pořadí jmen herců v titulcích a srovnat si ho s výslednou délkou jejich přítomnosti na plátně: Sergej Polunin je uveden mezi hlavními herci, ale ve filmu je asi 10 sekund. Dva vojáci, kteří asi měli být hlavním komickým duem, jsou v celém filmu jen ve třech krátkých scénách. A tak dále...

Jako jediná pozitiva filmu bych jmenoval kostýmy, výpravu a hudbu Jamese Newtona Howarda, která občas předvádí zajímavé variace Čajkovského.

Louskáček a čtyři říše je klasickým příkladem toho, jak může dopadnout velkorozpočtový film, do jehož vzniku kecá příliš mnoho lidí, kteří mají hodně peněz, kokainu a prostitutek a myslí si, že "vědí, co divák chce". A je jich hodně a každý si myslí, že divák chce něco jiného.

Hodnocení: 30%