Martin Frič

též Mac Frič Studoval na UMPRUM. V 16 letech odešel k divadlu. Účinkoval v kabaretech Červená sedma, Rokoko, RS, Varieté. Navrhoval filmové plakáty, začínal jako kameraman, psal scénáře. Od konce němé éry se vypracoval v předního českého filmaře vytvořil více jak 80 filmů. Několikrát se také objevil na filmovém plátně jako herec. Manžel herečky Suzan Marwille a otec herečky Marty F. Jméno Martina (Maca) Friče bylo samo o sobě známkou kvality. Ke spolupráci s ním se rádi vraceli přední umělci třicátých let (Burian, Haas, V+W, Nový). Nejznámější jsou jeho nestárnoucí komedie: ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1932), ŽIVOT JE PES (1933), HEJ RUP! (1934), ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA (1938), KRISTIÁN 1939). Fričova úctyhodná filmografie obsahuje významné tituly i jiných žánrů: PÁTER VOJTĚCH (1928 němý, 1936 zvukový), VARHANÍK U SV. VÍTA (1929), U SNĚDENÉHO KRÁMU (l933), JÁNOŠÍK (1936), LIDÉ NA KŘE (1937),MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (1940), BARBORA HLAVSOVÁ (1943), EXPERIMENT (1943), ČAPKOVY POVÍDKY (1947), NÁVRAT DOMŮ (1948), DNES NAPOSLED (1958) a HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964), LIDÉ Z MARINGOTEK (1966). Další známé komedie: AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935), ŠVADLENKA (1936), CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939), KATAKOMBY (1940), BARON PRÁŠIL (1940), HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), TETIČKA (1941), TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941), VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), PRSTÝNEK (1945), PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949). Filmový režisér, scenárista, herec a pedagog. Martin Frič začínal u divadla (kabaret Červená sedma, Revoluční scéna, Varieté Rokoko), ale zanedlouho ho plně zaujal film, u něhož začal "od píky". Přes malování plakátů, filmové laboratoře, profesi kameramana, psaní scénářů a drobné role se dostal k režii. Jeho samostatnou prvotinou byl ještě němý film, ale již v roce 1931 natáčel zvukový film Dobrý voják Švejk se S. Rašilovem v titulní roli. Významné postavení mezi režiséry českého filmu zaujal vytrvalostí, se kterou procházel všemi vývojovými etapami českého filmu od závěrečné fáze němé éry až po 50. a 60. léta, ale i svým nadáním natáčet filmy nejrůznějších žánrů. M. Frič - vedle K. Lamače, G. Machatého, O. Vávry a dalších - je zakladatelskou osobností českého filmu. Jeho filmografie obsahuje nejrůznější díla od komedií s J. Voskovcem a J. Werichem (Hej rup, 1934, Svět patří nám, 1937), V. Burianem (Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, kde si také sám zahrál; U snědeného krámu, 1934, Tři vejce do skla, 1937, Katakomby, Baron Prášil, 1940) přes veselohry ze školního prostředí (Kantor Ideál, 1932, Škola základ života, 1938, Cesta do hlubin študákovy duše, 1939), společenské komedie s H. Haasem (Život je pes, 1933, Poslední muž, 1934) a s O. Novým (Kristián, Eva tropí hlouposti, 1939, Roztomilý člověk, 1941), historické veselohry (Počestné paní pardubické), parodie (Těžký život dobrodruha, 1941, Pytlákova schovanka, 1947), dramata (Revizor, 1934, Jánošík, 1935, Lidé na kře, 1937), adaptace literárních děl (Hordubalové, 1937, Muzikantská Liduška, 1940, Barbora Hlavsová, 1941, Prstýnek, 1945). Po válce, a zejména po únoru 1948 odložil americky znějící pseudonym Mac a natočil i filmy s tematikou politického boje (Zocelení, Past), ale také "utopickou" veselohru (Císařův pekař a Pekařův císař), biografické snímky (Tajemství krve o Janu Janském) či medailóny (T. Pištěk, R. Nasková), pohádky (Princezna se zlatou hvězdou na čele) a televizní hry (Čechovovy aktovky Medvěd a Námluvy s J. Werichem a S. Zázvorkovou v hlavních rolích), ale i zábavné programy. Frič se také zasloužil o rozvoj slovenského filmu. V roce 1935 na Slovensku s českými a slovenskými herci (P. Bielik, A. Bagar) natočil film Jánošík a v roce 1947 spolurežíroval první slovenský celovečerní film Varúj!. Natáčel též dokumentární filmy, z nichž X. slet všesokolský z roku 1938, uvedený do kin v předvečer 15. března 1939, byl německými okupanty okamžitě zakázán. Frič spolupracoval s mnoha populárními herci. Vedle výše uvedených to zejména byli: A. Mandlová, J. Štěpničková, L. Boháč, J. Marvan, H. Vítová, L. Pešek, O. Korbelář, D. Medřická, J. Vojta, F. Smolík, L. Baarová, T. Brzková, Z. Baldová, Gustav Nezval, F. Futurista, Z. Štěpánek, V. Matulová, V. Vejražka, R. Hrušínský, N. Gollová, R. Nasková a další. V některých jeho filmech hrála i jeho manželka, herečka a scenáristka Suzanne Marwille, první hvězda českého němého filmu 20. let. O Fričově "dobrovolném" odchodu ze života po srpnové okupaci Československa vypráví ve svých vzpomínkách Miloš Forman. (Jan Pömerl, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri) 28. Letní filmová škola