Jiřinu Bohdalovou nepustil během natáčení do vany. Co dalšího prozradil režisér o svém novém filmu?

Co se skrývá za názvem Klec?
Klec je přece uzavřený prostor, ze kterého není úniku. Zrůdná klecová lůžka měla ochránit před agresivitou šílených lidí, jindy se za katr, čili do klece, zavírají vězni, aby nemohli dále ubližovat. V klecích často bývají i nebohá
zvířata určená na porážku. Kdo komu zde uchystá klec a kdo v ní nakonec skončí, o tom vypráví náš nový film. O naivní důvěře a neempatické nelidskosti.

V zahraničí vznikla celá řada děl s tématikou domácího uvěznění. Například Funny Games ve dvojím provedení Michaela Hanekeho nebo Úkryt Davida Finchera. Tady jste nebral inspiraci?
Ne. Člověku by se mohlo stát, že začne nechtěně podvědomě opisovat u jiných. Nechci, aby mé filmy byly xeroxem jiných, přeju si, aby byly svébytné, sloužící konkrétnímu scénáři, příběhu, psychologii postav.

Komorní drama pro dvě hlavní postavy vyžadovalo zodpovědný výběr herců. Jak jste nakonec došel k výsledné dvojici Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek?
Hereček požadovaného věku už moc nemáme. Paní Bohdalová je stále v jejím úctyhodném věku ve skvělé formě a má víc energie a sil, než leckterá šedesátnice. A Kryštof byl jedinou možnou volbou... Ale to divák pochopí až po zhlédnutí filmu. Proto jsme na Kryštofovu postavu ani nedělali žádné
castingy. Byl obsazen rovnou a bez dlouhého přemýšlení. Vlastně už v průběhu prvního čtení textu jsem ho tam viděl.

Jiřina Bohdalová se po delší době vrací filmem k dramatickému žánru. Předtím jste natočili například pohádky Anděla Páně 2, Šťastný smolař nebo Vrásky z lásky. Jak se váš vztah proměnil a měl jste z této spolupráce obavy?
Když jsem jako začínající režisér obsazoval paní Bohdalovou poprvé do filmu Povodeň spolu s Jiřinou Jiráskovou, bál jsem se hodně. Jestli ty dvě dámy českého filmu moje nezkušenost zvládne dorežírovat k výsledku, který chci. Ukázalo se velmi rychle, že je naprosto skvělá profesionálka, která respektuje režiséra, když vidí, že režisér ví. Od té doby máme skvělý vztah, troufám si
nafoukaně říct, že takřka kamarádský. Stále se mám od Jiřiny co učit, dává mi nahlédnout do zkušeností a dob, kdy jsem ještě nebyl na světě. Vždyť od koho se dnes dozvíte, jaké to bylo točit s Fričem nebo Kachyňou...?

Pro Jiřinu Bohdalovou šlo o jedno z nejnáročnějších natáčení. Byl jste opatrný a musel jste se jí dovolovat, nebo jste na ni byl přísný?
My na sebe slyšíme. Není třeba nějaké přísnosti či vymezovaní z jedné či druhé strany. Natočili jsme spolu nejeden film, takže si dojmy už ani nemusíme sdělovat příliš slovy. Někdy stačí jen naznačit gestem, mrknout okem a hned víme, co a jak lze zlepšit. Lidé by čekali, že taková hvězda, jakou Jiřina je, bude mít nějaké móresy primadony. Je to přesně naopak. Ke každému záběru přistupuje s velkou pokorou. Jediné, kam jsem paní Bohdalovou nepustil, bylo pár záběrů, kdy by se mohla zranit. To pak šla na plac kaskadérka a přemlouvání Jiřiny "já to přece zvládnu sama" jsem
nekompromisně odmítal. Opravdu by nestálo za to, aby si rozbila hlavu o toaletní mísu nebo zlomila nohu při pádu do vany.

Hledáte ve svém filmu východiska, nebo divákům nabízíte jenom cesty?
Lze v tomto tématu nacházet východiska, když už sám princip v začátku je nelidsky zvrácený? Co se dálo, bude se dít zase, pod sluncem není nic nového, píše se v Písmu. Lze jen upozornit na téma a tragédií příběhu rozbouřit divákovy emoce, aby některé lidské, nebo spíš nelidské skutky nebral na lehkou váhu, nepřivíral nad nimi oči, a výrazněji se vůči nim vymezil, pakliže je spatří v okolí svého života.

Ve filmu pracujete s otázkami víry, beznaděje, smíření nebo nápravy. Duchovní rozměr se s přibývajícími minutami vytrácí. Byla vámi oblíbená náboženská tématika součástí scénáře, nebo jste ji dodal sám?
Byla už ve scénáři Marka Epsteina. Ale nemyslím, že se vytrácí. Jen se přetavuje v cosi jiného. Naděje vede vždy k odpuštění, a stará paní Galová je ho schopna přes všechno, co jí potkalo. Že nakonec ve filmu působí marnotratně, ještě neznamená, že bychom se měli připravovat o naději. Z
ní přece mnohokrát pramení naše lidství.

Mnohé věci a okolnosti snímek pouze naznačuje. Jak těžké bylo rozhodování před konečným střihem?
Ve střižně jsme tentokrát trávili více času, než bývá obvyklé. Ladili jsme
přesnou rytmizaci a propojování časových rovin. Nechtěli jsme být doslovně popisní a pracovali mnohokrát jen s náznaky, nevyřčeností. Ale já věřím v chytrého diváka, nikdy jsem nepodceňoval jeho schopnost číst v příběhu i
za příběhem. A vždycky se mi to vyplatilo. Divák není hloupý. A o divákovi
České televize to platí dvojnásob.

Poznáte herce v ikonických siluetách? II. část