Jednou to nestačilo. Tato pohádková témata mají filmaři obzvlášť rádi

A právě ty bývají těmi, po kterých filmaři sahají nejčastěji. Ať už v jejich originálních adaptacích nebo různých úpravách. Některé pohádky se navíc nedochovaly, takže se je pokusili filmaři natočit znovu. Zde jsou ty, které se svého zpracování dočkaly více než jednou.

Lucerna - klasický příběh z pera Aloise Jiráska se dočkal svého zpracování hned čtyřikrát. Poprvé v roce 1925 v režii Karla Lamače. V hlavních rolích se představili Theodor Pištěk, Anny Ondráková, Karel Lamač a Jaroslav Vojta. Slavní předpremiéry se zúčastnil prezident Tomáš Garrigue Masaryk a premiéry pak samotný Alois Jirásek. Podruhé opět v režii Karla Lamače vznikla Lucerna v roce 1938 a její premiéra byla věnována výročí vzniku Republiky a zrušení roboty. V hlavních rolích hráli Otomar Korbelář, Jarmila Beránková, Theodor Pištěk a František Kreuzmann st. Třetí Lucernu z roku 1960 natočil Jiří Bělka a do hlavních rolí obsadil Ladislava Peška, Jaroslava Marvana, Eduarda Cupáka a Zdeňka Štěpánka. Čtvrtou Lucernu natočil František Filip v roce 1967 s Radoslavem Brzobohatým, Vlastou Fialovou a Svatoplukem Benešem.

Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert je pohádkou z pera Jana Drdy, která se dočkala tří uvedení na obrazovce. Poprvé ji diváci viděli v podobě divadelního záznamu v režii Jiřího Bělky z roku 1961 s Vlastnou Chramostovou, Jaroslavem Moučkou, Jiřím Sovákem a Josefem Bláhou. Podruhé již jako pohádku natočenou Ludvíkem Rážou pod názvem Zapomenutý čert , kdy v hlavních rolích hráli Jan Skopeček a Jiřina Štěpničková. Potřetí Dalskabáty natočil Jaroslav Novotný v roce 1976 už opět v původním plném názvu Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert a v hlavních rolích se podruhé představili Josef Bláha a Jaroslav Moučka, k nim se přidali Jiřina Bohdalová a Josef Větrovec.

Křesadlo - pohádka Hanse Christiana Andersena se dočkala čtyř zpracování, dvakrát vznikl loutkový film, poprvé v roce 1985 od Dagmar Doubkové a podruhé v roce 1979 v režii Lucie Šebrové. Hrané verze vznikly také dvě. Křesadlo z roku 1968 v režii Ludvíka Ráži s Petrem Kostkou, Janou Šulcovou, Lubomírem Lipským a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. V roce 2004 pak vznikla zatím poslední verze v režii Jaroslava Hanuše s Lucií Vondráčkovou a Sašou Rašilovem v hlavních rolích.

Dick Whittington - tento anglický příběh vznikl poprvé v roce 1968 v režii Věry Jordánové, hráli Petr Štěpánek, Daniela Kolářová. Tato verze pohádky se ale nedochovala. Takže v roce 1993 vznikla nová verze. Režírovala Vlasta Janečková a v hlavních rolích se představili Martin Sobotka a Hana Igonda Ševčíková. Zajímavostí je, že v obou verzích si zahrál Petr Štěpánek.

Tři veteráni jsou jednou z nejoblíbenějších pohádek. Věděli jste, že mají i mladšího bratříčka? Poprvébyla pohádka Jana Wericha zfilmována v roce 1964 Pavlem Krausem a Ladislavem Peškem, Čestmírem Řandou, Stanislavem Fišerem a Bohušem Záhorským v hlavních rolích. Podruhé ji natočil Oldřich Lipský v roce 1983. V hlavních rolích se představili Rudolf Hrušínský, Petr Čepek a Josef Somr. Scénář měl původně napsat Jiří Brdečka, jeho náhlá smrt to ale znemožnila, scénáře se nakonec ujal Zdeněk Svěrák. Zajímavostí je, že nos princezny byl dlouhý dva a půl metru a maskérům trvalo přes hodinu, než ho herečce přilepili. Zbytek nosu cestující po světě představovaly hadice, které "oživil" Jan Švankmajer.

O líném Honzovi - tato pohádka Josefa Lady byla zpracovaná třikrát. V roce 1963 ji natočila Vlasta Janečková s Milošem Nesvadbou a Světlou Svozilovou v hlavních rolích, aby si to v roce 1977 zopakovala. Tentokrát do hlavních rolí ale obsadila Marka Ebena a Jiřího Sováka. Naposledy se Líný Honza dočkal filmové podoby v roce 1983 v animované verzi v režii Josefa Klugeho.

Dařbuján a Pandrhola - další pohádka z pera Jana Drdy, která se také dočkala hned několika verzí. Zajímavostí je, že hned dvě verze vznikly ve stejném roce 1959. Martin Frič natočil jednu pro kina s Jiřím Sovákem a Rudolfem Hrušínským v hlavních rolích. Ludvík Ráža natočil druhou pro televizi s Rudolfem Deylem a Felixem le Breux. Zajímavostí je, že v obou verzích hrála manželka Felixe le Breux Alena Kreuzmannová. Třetí verze vznikla pod názvem Motanice v roce 1988. Režírovala ji Vlasta Janečková a hráli Petr Kostka, Josef Vinklář a Radovan Lukavský.

Bajaja je další pohádkou od Boženy Němcové, která se těší poměrně velké popularitě. Příběh nemluvného prince převlečeného za šaška zaujal filmaře třikrát. Poprvé v roce 1950 v loutkové podobě od Jiřího Trnky, podruhé v roce 1960 v režii Ludvíka Ráži s Luďkem Munzarem a Marií Brožovou v hlavních rolích. Třetí verzi natočil v roce 1971 Antonín Kachlík. Hlavních rolí se ujali Ivan Palúch a Magda Vašáryová. Zajímavostí je, že do češtiny Bajaju namluvil Petr Štěpánek, který propůjčil hlas i Bajajovu koni. Toho mimochodem hrálo celkem pět různých koní, protože ani jeden z nich neuměl všechny požadované triky.

Sedmero krkavců a opět Božena Němcová. I tato pohádka se dočkala tří různých podob. Ludvík Ráža ji zfilmoval dvakrát. Poprvé v roce 1967 a podruhé v roce 1993. Kláru Jernekovou a Luďka Munzara v hlavních rolích vystřídali v roce 1993 Michal Dlouhý a Mária Podhradská. Zatím nejúspěšnější a diváky nejlépe hodnocenou verzí je ale až ta poslední z roku 2015 v režii Alice Nellis s Marthou Issovou a Lukášem Příkazkým v hlavních rolích.

Zlaté kapradí napsal Jan Drda a i tuto pohádku zpracovali filmaři dvakrát. Poprvé v podobě černobílého baladického filmu spíše pro dospělé publikum. Jmenuje se Zlaté kapradí a natočil ho v roce 1963 Jiří Weiss s Vítem Olmerem, Karlou Chadimovou a Danielou Smutnou v hlavních rolích. Podruhé vznikla již klasická televizní pohádka Zlaté kapradí v roce 1984 v režii Věry Jordánové s Janem Hrušínským a Terezou Pokornou v hlavních rolích.

Jednou z nejoblíbenějších látek je i další pohádka Boženy Němcové. Jmenuje se Čertův švagr a filmaři po ní sáhli hned pětkrát. V roce 1968 natočila Věra Jordánová první verzi Čertova švagra s Monikou Švábovou a Jiřím Novotným, tato verze pohádky se ale v archivu České televize nedochovala. V roce 1984 proto vznikly hned dvě podoby této pohádky. První jménem Čertův švagr vznikla pro ČT a režírovala ji Vlasta Janečková. V hlavních rolích hráli Ondřej Havelka, Vladimír Ráž a Veronika Freimanová. Druhá byla filmová, je to ta nejslavnější a nejkrásnější verze jménem S čerty nejsou žerty v režii Hynka Bočana s Vladimírem Dlouhým, Ondřejem Vetchým a Karlem Heřmánkem v hlavních rolích. No a jelikož tato verze je dodnes diváky milovaná ze všeho nejvíc o žádnou další hranou verzi už se filmaři nepokoušeli. Další dvě adaptace jsou proto loutkové. První je z roku 1985, režíroval ji František Mikeš a ta druhá je z roku 1993 v režii Mojmíra Brhela.

Růžová Anička - autorem této pohádky je Pavol Dobšinský. Jeho dílo bylo zfilmováno dvakrát. Poprvé v roce 1968. Režíroval Josef Vondráček a v hlavních rolích se představili Štěpánka Haničincová, Jaroslava Tvrzníková, Petr Kostka a Vladimír Ráž. Druhou natočil v roce 1991 Ján Chlebík se Zuzanou Kaprálikovou, Dianou Mórovou a Marošem Kramárem v hlavních rolích.

Neohrožený Mikeš je další pohádkou z pera Boženy Němcové. Pohádka Neohrožený Mikeš byla natočena v roce 1969 Ludvíkem Rážou. Jednotlivých rolí se ujali Martin Růžek, Vlastimil Hašek, Ladislav Trojan, Klára Jerneková a Eduard Cupák. Slavnější a oblíbenější je ale verze jménem O statečném kováři od Petra Švédy z roku 1983. V hlavních rolích hráli Pavel Kříž, Ján Kroner, Vlado Müller a Martina Bezoušková.

Nebojsa je druhou pohádkou od Pavola Dobšinského. I tato pohádka byla natočena dvakrát. Poprvé v roce 1981 Jozefem Bednárikem s Olgou Hudecovou a Vladimírem Obšilem v hlavních rolích. Slavnější se ale opět druhý Nebojsa od Júlia Matuly s Jánem Kronerem, Ondřejem Vetchým a Zuzanou Skopalovou v hlavních rolích.

Dvou podob se dočkala i pohádka Josefa Štefana Kubína Drobínek. Obě verze natočil Ludvík Ráža. Poprvé v roce 1961, kdy si v ní zahráli Stanislav Fišer, Marie Glázrová a Luděk Kopřiva. Podruhé pak v roce 1970, kdy se v jednotlivých rolích představili Jan Tříska, Nataša Gollová a Jorga Kotrbová.

Stejný počet zářezů jako Drobínek má i další klasika od Boženy Němcové Čert a Káča. Jedna verze je animovaná a natočil ji v roce 1955 Václav Bedřich. Druhou natočila Libuše Koutná v roce 1970 a v hlavních rolích se přestavili Jiřina Bohdalová a Jiří Krampol.

Princezna se zlatou hvězdou na čele je také od Boženy Němcové, ovšem na rozdíl od Káči se princezna Lada dočkala nejen více filmových podob, ale i variací. Nejznámější jménem Princezna se zlatou hvězdou vznikla v roce 1959, je celá veršovaná a režíroval ji Martin Frič. V hlavních rolích hráli Josef Zíma a Marie Kyselková. Po ní ale vznikly ještě dvě obdoby této pohádky, které se nechaly příběhem princezny Lady inspirovat. V roce 1969 natočila Věra Jordánová pohádku jménem Princezna Lada, příběh je téměř stejný, ale princezně každopádně chybí ona zlatá hvězda na čele. Do hlavních rolí režisérka obsadila Janu Preissovou a Petra Olivu. V roce 1979 pak Jan Bonaventura natočil další verzi jménem Láďo, ty jsi princezna! a do role princezny Lady a jejího milého obsadil Julii Jurištovou a Jana Hrušínského.

Děd Vševěd je klasickou pohádkou od Karla Jaromíra Erbena. I ona se dočkala různých verzí. Každopádně řada filmařů se nechala zvláště inspirovat postavou děda Vševěda, která se představila v řadě různých pohádek. I z toho důvodu bude tato skupina nejpočetnější s deseti pohádkami. Poprvé se děd Vševěd objevil ve své klasické verzi se jménem Tři zlaté vlasy děda Vševěda z roku 1963. Režíroval ji Jan Valášek a v hlavních rolích hráli Radovan Lukavský, Alfred Strejček a Jana Kasanová. V roce 1978 natočil František Mikeš loutkovou verzi jménem Perly: Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Další Tři zlaté vlasy děda Vševěda natočil i Martin Ťapák v roce 1981. Hráli Michal Dočolomanský, Emília Vašáryová a Štefan Skrúcaný. Role královských rodičů se jim navíc asi velmi líbila, protože si je zopakovali i v roce 1987 v další verzi s názvem Paví pírko. Mezitím ještě v roce 1986 vznikla hudební pohádka Plaváček v režii Jiřiny Pokorné - Makoszové se Stanislavem Hložkem a Ivetou Bartošovou v hlavních rolích. Pokud bychom chtěli zmiňovat i další pohádky, které si pohrály s postavou samotného děda Vševěda, patřili by sem pohádky O chrabré Kordule (1971), O zázračné mouše (1993), Omyl děda Vševěda (1995) a Čáry báby Cotkytle a Tři zlaté zuby děda Vševěda (2002).

Lotrando - postavu loupežníka Lotranda vymyslel Karel Čapek v Loupežnických pohádkách. Svých verzí se dočkala První i Druhá loupežnická pohádka z Čapkovy knihy Devatero pohádek. První loupežnickou pohádku zfilmoval v roce 1970 pod názvem O tlustém pradědečkovi Pavel Kraus, v hlavních rolích se představili Ladislav Pešek, Josef Abrhám a Hana Zagorová. Podruhé ji v roce 1984 natočila Věra Jordánová pod názvem Tlustý pradědeček a hlavních rolí se ujali Rudolf Hrušínský a Viktor Preiss. Svých filmových podob se ale dočkala i Druhá loupežnická pohádka. V roce 1964 Eduard Hofman natočil animovanou Loupežnickou pohádku, kterou pak v roce 1980 doplnila hraná Loupežnická pohádka v režii Libuše Koutné v hlavních rolích s Vladimírem Menšíkem a Milanem Stehlíkem. Nejslavnější je ale určitě verze pod jménem Lotrando a Zubejda, kterou v roce 1997 natočil Karel Smyczek a hlavních rolí se ujali Jiří Strach a Bára Seidlová.

O medvědu Ondřejovi - i tato česká lidová pohádka se dočkala hned dvou filmových podob. Nejprve v roce 1959 pod názvem O medvědu Ondřejovi v režii Jaroslava Macha s Jaroslavem Marvanem, Aglaiou Morávkou a Jiřím Papežem v hlavních rolích. Podruhé se tak stalo v roce 1970 v režii Pavla Krause. Pohádka se jmenuje O princezně ve věži a v hlavních rolích hráli Vladimír Stach, Jaroslava Pokorná a Václav Postránecký.

Šípková Růženka je jednou z nejklasičtějších pohádek. Rozšířila se do celého světa a našli bychom s ní nespočet pohádek a filmů. A naše krajina samozřejmě není výjimkou. I zde se Šípková Růženka dočkala několika filmových zpracování. Nejslavnější a nejoblíbenější je přitom hned ta první z roku 1977 s názvem Jak se budí princezny v režii Václava Vorlíčka. Druhá vznikla v roce 1983 jmenuje se O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle od Miloše Bobka. Rok 1990 bylo pro Šípkovou Růženku rokem koprodukčním. Ve stejném roce totiž natočil Stanislav Párnický Šípkovou Růženku v koprodukci s Německem a Kihačiró Kawamoto zrežíroval animovanou verzi Šípková Růženka aneb Spící krasavice, která byla první koprodukcí mezi Československem a Japonskem. Zdeněk Zelenka pak v roce 2006 natočil hranou pohádku O Šípkové Růžence a zatím poslední verze ve zpívané podobě se Šípková Růženka dočkala v pohádce Tři bratři v režii Jana Svěráka. Celkem jich je tedy šest.

Sněhurka - tato pohádka má více verzí. První pracuje s tématem kouzelného zrcadla, trpaslíky a otráveným jablkem, zatímco ta druhá s legendou o dívce v zimě zrozené, která se při přeskoku přes oheň změní v páru. Naši tvůrci dávali přednost té druhé. V roce 1973 vznikla Sněhurka v podání Magdaleny Reifové, kterou pak v roce 1978 v roli Sněhurky vystřídala Marta Vančurová. Jedinou verzí Sněhurky s kouzelným zrcadlem je ta z roku 1992 v režii Ludvíka Ráži v koprodukci s Německem.

Popelka je dalším příběhem známým po celém světě. První verze je jednou z prvních natočených pohádek u nás. Vznikla v roce 1929 jmenuje se Popelka a režíroval ji Josef Kokeisl. Další dvě verze příběhu o Popelce čeští diváci doslova milují. V roce 1969 natočila Popelku Vlasta Janečková s Evou Hruškovou v hlavní roli a v roce 1973 natočil Václav Vorlíček slavné Tři oříšky pro Popelku s Libuší Šafránkovou.

O dvanácti měsíčkách je další klasická pohádka od Boženy Němcové. První verze se jmenuje Dvanáct měsíčků, je z roku 1992 a natočila ji Libuše Koutná s Markétou Hrubešovou, Yvettou Blanarovičovou a Ondřejem Vetchým v hlavních rolích. Druhou verzi natočil Karel Janák v roce 2012 a do hlavních rolí obsadil Romana Vojtka, Marii Majkusovou a Veroniku Žilkovou. Zatím poslední filmovou Marušku pak ztvárnila Sabina Rojková v pohádce Tři bratři z roku 2014 od Jana Svěráka.

Pohádka O princezně, která nesměla na slunce vznikla na základě motivu od Viktora Dyka a i ona se dočkala dvou verzí. První natočila Hana Teislerová roce 1985 a v hlavních rolích hráli Eva Vejmělková, Eva Jelínková a Svatopluk Matyáš. Druhou natočil Vladimír Drha v roce 1996 a jednotlivých rolí se ujali Martha Issová, Daniel Tůma a Lenka Termerová.

Kráska a zvíře je další z výčtu pohádek slavných po celém světě. Tento francouzský příběh se dočkal všech možný filmových adaptací. U nás byly natočeny tři pohádky na toto téma. V roce 1971 se hlavní role ujala Jana Šulcová ve filmu Kráska a zvíře v režii Antonína Moskalyka. V roce 1978 ji ve verzi Panna a netvor vystřídala Zdena Studénková v režii Juraje Herze a nakonec převzala v roce 1985 štafetu Veronika Freimanová ve verzi se jménem O Rozárce a zakletém králi od Libuše Koutné.