Herečce Vlastě Chramostové bude 90 let. Chystá se slavnostní filmové pásmo

Herečka Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu roku 1926  v Brně. S tímto městem jsou spojeny i její profesní začátky. V době 2. světové války zde studovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře, poté i hrála v brněnských divadlech a v Olomouci. Od roku 1950 se na dvacet let stala přední herečkou pražského Divadla na Vinohradech. Než ji po sovětské okupaci a s nástupem normalizace postihl úplný zákaz vystupování na divadle, ve filmu, televizi i rozhlase odehrála ještě dvě sezóny v Krejčově Divadle za branou.

Podobně jako řada jejích vrstevníků podlehla po skončení války levicové rétorice komunistů a budovatelskému nadšení, kterými byly zatíženy i její první filmové role. Uplatnila v nich svůj temperament, pohledný zjev, odpovídající dobovému ideálu, intenzivní hlasový projev i expresivní herectví. Její postavy musely často zvládnout těžké životní zkoušky nebo být alespoň oporami a statečnými partnerkami mužských hrdinů.

V šedesátých letech objevili režiséři její komediální potenciál mající jistý sarkastický přesah. Vojtěch Jasný ji obsadil do role Marjánky ve své objevné moderní pohádce Až přijde kocour (1963), Václav Krška do Komedie s Klikou (1964). Snad jedinou opravdu submisivní ženou v její filmografii je Marie zvaná Lakmé, manželka úchylného zaměstnance krematoria Kopfrkingla v Herzově adaptaci tragikomické novely Ladislava Fukse Spalovač mrtvol (1968).

Vlasta Chramostová se po vystřízlivění z levicového snu nikdy netajila svými kritickými názory vůči režimu, což jí přineslo po sovětské okupaci a následném nástupu normalizace již zmíněný zákaz činnosti. Jistě k tomu přispělo i partnerství a posléze manželství s kameramanem Stanislavem Milotou, který natočil a do světa poslal záběry okupačních vojsk v ulicích Prahy. Manželé se angažovali v disentu a Vlasta Chramostová byla mezi prvními signatáři Charty 77. Divadlo už mohla hrát jen ve vlastním bytě a diváci byli pečlivě evidováni tajnou policií.

Shodou okolností to byl 17. listopad, den jejích narozenin, kterým začal v roce 1989 rychlý rozpad vlády jedné strany. Vlasta Chramostová se stala členkou činohry Národního divadla v Praze a mohla diváky přesvědčit o svých hereckých kvalitách. Filmovou roli ji nabídl o řadu let později režisér Vladimír Michálek v dramatu Je třeba zabít Sekala (1998). Ve své autobiografické knize herečka s imponující otevřeností popsala setkání s lidmi, zajímavou prací, ale i tragické momenty svého života. Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva obdržela z rukou prezidenta Václava Havla roku 1998 Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Den pro Vlastu Chramostovou
Slavnostní pásmo za účasti umělkyně s filmy její volby
14.11. 2016 od 17:30 v pražském kině Ponrepo
Vstupenky si můžete zakoupit na pokladně kina nebo online zde

Námluvy (1961, režie: Martin Frič)

Na námluvy ke statkáři přijde jeho soused, který by chtěl statkářovu dceru za ženu. Než ale dojde k nabídce ke sňatku, začne vášnivá hádka o majetek. Na motivy povídky A. P. Čechova.

P.F.77 (2003, režie: Jaroslav Brabec)

Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77. Slavná herečka připravuje se svými studenty na DAMU představení. Chystá se však také takzvaná Anticharta v Národním divadle. Nejen studenti čekají, jak se jejich učitelka zachová. Psychologické drama o morálce, svědomí a lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů.