Články

Mainstreamové horory nás v posledních letech poučovaly, že před nástrahami okolního světa někdy musíme setrvat v absolutním tichu, jindy neotvírat oči a příležitostně zůstat k vlastnímu obydlí přivázaní lanem. Novinka na Disney+ Zataj dech (Hold Your Breath) v názvu nemystifikuje a vypráví o náměsíčné samoživitelce Margaret (Sarah Paulson), která v Oklahomě, zmítané ve 30. letech minulého století agresivními písečnými bouřemi, propadá duchařské legendě o zlé bytosti vdechované přímo ze znečištěného vzduchu. V takových podmínkách je těžké být důslednou matkou dvou dcer, ale ještě složitější je dokoukat tento nudně seskládaný a náznakový příběh na jeden nádech.

Do kin zanedlouho vtrhne snímek, který si na svou premiéru musel počkat nečekaně dlouho. Svébytně pojatý dokument Králové Šumavy totiž měl premiéru už na jihlavském festivalu dokumentárních filmů na podzim roku 2019, kde získal cenu studentské poroty. Jeho distribuci do kin však zabránila covidová pandemie, a tak tvůrci s uvedením počkali na stoleté výročí protagonisty.

Pojem „největší filmová katastrofa“ nevztahujeme na žádný konkrétní titul, ale hollywoodská studia jím mohou každoročně ocejchovat nějaký ten pompézně nabobtnalý kasovní průšvih ze svého katalogu. Roku 1999 to ve stáji Warner Bros. odnesl obludně předražený a koncepčně rozlítaný sci-fi western Wild Wild West s Willem Smithem, Kevinem Klinem a Salmou Hayek, který vydělal 220 milionů dolarů a vzhledem k podobné výrobní a marketingové ceně mohl putovat do šrotu. Režisér Barry Sonnenfeld se za nezvládnutou produkcí po letech ohlédl ve svých memoárech a jádro pudla nachází v pozdní herecké výměně a soupeření na poli komiky a extravagance.

„Neexistuje takový život, který by aspoň na okamžik nebyl nesmrtelný.“ Nadějeplná slova polské básnířky Wisławy Szymborské nás uvádějí do stejnou měrou trudného i vitálního příběhu ovdovělé překladatelky a tlumočnice Petry, jíž se krátce po čtyřicítce nečekaně zhroutil svět. Musí se smířit s tím, s čím se smířit nejde, a zároveň fungovat nejen pro svou dospívající dceru, ale i pro neustále bdělé strážce byrokratických pořádků. Do kin vstupuje Rok vdovy, jeden z nejlepších českých filmů posledních let.

Když tehdy třicetiletá Sigourney Weaver před pětačtyřiceti lety zametla se zabijákem z kosmu v prvním Vetřelci, před očima vyděšeného i oslněného publika se rodil nový typ filmové akční hrdinky. Eroticky podbarvený souboj s xenomorfem učinil z prominentní newyorské rodačky esenciální protagonistku hororové science fiction i sexuální symbol – zdánlivě obyčejnou ženu, jejíž intelektuální i instinktivní dominance v maskulinním a korporátním nepřátelském prostředí označila milník ve vývoji feminity na stříbrných plátnech. A to platí dodnes, přestože v intenzivně dojeném žánru dosud nepřekonanou Ellen Ripley herečka dávno vybalancovala rozmanitými rolemi v dalších sci-fi franšízách či nenápadnějších, svěže komediálních i tematicky hodnotnějších dílech.

Dvacet let, dvanáct filmů a jeden zásadní dějový zvrat, který příběhům o zvráceně (a)morálním vrahovi s přezdívkou Jigsaw zajistil nesmrtelnost. To je dosavadní vizitka hororové franšízy Saw, již po úspěchu stejnojmenného kraťasu odstartovala ceněná hororová detektivka Jamese Wana Saw: Hra o přežití. Kultovní snímek, který v zámoří zpopularizoval filmovou tematiku smrtelných her, se po dvou dekádách od premiéry promítal za účasti delegace na festivalu Beyond Fest. Nechyběl u toho ani charismatický představitel Johna Kramera alias Jigsawa Tobin Bell, pro něhož byl šokující závěr prvního filmu nesmírně silným zážitkem.

Už nějakou dobu jsme věděli, že druhý Joker (Joker: Folie à Deux) nebude stejným hitem jako jednička. Těžko jsme ale mohli předpokládat, že to bude až taková pohroma. Ještě po premiéře v Benátkách a první vlně rozpačitých reakcí jsme sebevědomě tvrdili, že po uvedení do široké distribuce nečekáme, že by divácké hodnocení skončilo pod průměrem, protože široká veřejnost byla i minule mnohem přívětivější než kritici. Jenže to jsme se pletli. Průměrné hodnocení se v tuhle chvíli zdá být pro snímek maximální dosažitelnou aspirací. Nehledě na komerční fiasko. Lidé nediskutují ani tak o tom, jestli Todd Phillips natočil dobrý film, ale jestli natočil špatný film „schválně“, nebo jestli to tak prostě dopadlo.

Tento týden se na televizních obrazovkách ponese v duchu návratu populární taneční show a také přechodu dalšího seriálu ze streamovací platformy Voyo na obrazovky TV Nova. Kromě dvou velkých novinek si ovšem probereme také tři filmové tipy, které momentálně jinde než v televizi nenajdete.

V roce 2000 vyšel knižně první Deník princezny (The Princess Diaries) a teenagerská romance se okamžitě stala bestsellerem. Už o rok později spatřila světlo světa filmová adaptace, která se stala nečekaným komerčním hitem a nakopla kariéru tehdy devatenáctileté Anne Hathaway. Přestože následovalo dalších jedenáct knih (některé dokonce i ve více svazcích), zpracování do filmové podoby se dočkala už jen jedna. I dvojka z roku 2004 v kinech bodovala, zdálo se však, že tím trampoty Mii Thermopolis končí. Fanoušci se však mohou radovat.

Mělo se jednat o film, který po hitu Deadpool & Wolverine dodá skomírajícím komiksům další nový impulz, místo toho schytává druhý Joker (Joker: Folie à Deux) obří vlnu negativních reakcí a setkává se s úbytkem fanoušků. Snímek po slabých tržbách v USA narazil také u nás, když nad Vlnami vyhrál jen částečně. A rozhodně se nejedná o lichotivé vítězství.

Minulý týden měl premiéru nový novácký seriál Taneční od Jiřího Vejdělka. Jak si komediální novinka se Sašou Rašilovem u diváků vedla? A povedlo se soutěžnímu pořadu Zrádci zvrátit klesající sledovanost, nebo jde o čím dál větší propadák?

Minisérii Vlastně se nic nestalo si již teď můžete pustit na iVysílání České televize, šest epizod si bude nárokovat něco přes tři hodiny vašeho času, tedy ne o tolik víc než delší celovečerák. Vrací se s ní režisér Jan Vejnar po své povedené loňské bytové komedii Přišla v noci. Sleduje v ní příběh lidí, do jejichž životů a vztahů zasáhl moderní fenomén OnlyFans a jeho ekvivalenty, na němž ženy nabízejí v různé intenzitě „osobní“ obsah pro pány, kteří jsou ochotní si připlatit. Vejnar a scenáristka Darja Miková situaci zkoumají z úhlu pohledu nabídky, poptávky i nevěřících svědků.

Bez hlášky „Ty jeden mrňavej!“ a následného škrcení vzpurného synka si dnes Simpsonovy nedokážeme představit. Cholerický Homer takto vychovával rošťáka Barta od raných sérií legendárního pořadu, který právě sype první epizody už z šestatřicáté řady. Hned tou úvodní, laškovně nazvanou finálem celé série, přitom mnohé překvapil. Na scénu totiž vrátil dlouho absentující a zdánlivě zavržený škrtící gag, který loni sám Homer odsoudil jako zastaralý.

Profese režiséra a scenáristy bývají často provázány, vždyť za velkým množstvím současné české tvorby stojí jeden autor, který dílo napíše a následně jej i zrežíruje. Těžko říct, jak v tomto ohledu vypadají data z naší republiky, o situaci v zámoří ale něco říct můžeme – a dokonce existuje i odpověď na otázku, zdali tito solitérní autoři nakonec dělají lepší filmy, než když jsou role režisérů a scenáristů oddělené.

Stephen King je autorem mnoha knižních klasik z převážně hororového soudku a půlstoletí staré Prokletí Salemu má mezi jeho zavedenými tituly zvláštní postavení. Dle soudobé kritiky revolučně pojatý upírský román, v němž se na jinak poklidné městečko Jerusalem’s Lot snáší apokalypsa temné krvelačné noci, dostává až nyní produkčně štědré filmové zpracování. Prokletí Salemu (Salem's Lot) na službě Max, kam rovnou putovalo v opozici k původně zamýšlené kinodistribuci, by ovšem k pořádné upírské mele potřebovalo delší stopáž a hlavně lepší lidské postavy.