Dělají lepší filmy režiséři, kteří si i napíšou scénář? Výsledky dávají jasnou odpověď

Zajímavá data nabízí analytik Stephen Follows, který se na svém blogu před třemi lety těmito otázkami z různých úhlů pohledu zabýval. Na vzorku více než půl milionu tvůrců, kteří byli součástí štábu v jakémkoli ze zhruba osmi tisíc snímků promítaných v amerických kinech mezi lety 2000 a 2019, zjistil, že 75 % režisérů má na svém kontě alespoň jeden scenáristický kredit a zároveň 34 % scenáristů režírovali aspoň jeden film.

To znamená, že tyto dvě profese se skutečně objevují pospolu častěji než jiné kombinace rolí – třeba režisér-producent, scenárista-producent či scénograf-art director (tedy odborník zodpovědný za výpravu a zároveň vizuální styl celého díla). Navíc častější je, že filmař je primárně režisér, který si ke „svému“ snímku napíše i scénář, než profesionální scenárista, který si „svůj“ text i zrežíruje.

Z těchto výsledků Follows vycházel i pro potřeby další datové analýzy uveřejněné na jeho blogu. Zmíněných osm tisíc titulů zkoumal z hlediska hodnocení databáze IMDb, kde své číselné skóre zveřejňují uživatelé, a serveru Metacritic, jenž zprůměrovává procenta udělená v odborných recenzích.

Napříč posledními dvěma dekádami platilo, že u 61 % filmů je jeden z režisérů zároveň jedním ze scenáristů – v praxi si tedy více než polovinu snímků napsali sami režiséři. Z toho vychází i rozdělení titulů na ty, kde mají režiséři scenáristický podíl, a na ty, kde jsou tyto role zcela oddělené.

Data z uživatelského hodnocení na IMDb ukazují, že si lépe stojí první skupina: průměrné hodnocení filmů od režisérů-scenáristů je 6,33, zatímco u druhé skupiny je výsledné číslo 6,18. Ačkoli tedy publikum o trochu více preferuje autorské snímky, rozdíl není nikterak dramatický, navíc v posledních dekádě (mezi lety 2013-2019) byl rozdíl výrazně menší nežli třeba v prvních letech nového milénia.

Obdobné, i když lehce výraznější výsledky vykázalo spočítání odborných hodnocení. Kritici a kritičky udělili autorským snímkům v průměru 59 %, zatímco těm ostatním pouze 50 %. Tento rozdíl se (oproti tomu uživatelskému) udržel napříč celými dvěma dekádami víceméně stejný, bez výraznějších odchylek.

Zdálo by se tedy, že režiséři svým vlastním textům rozumí nejlépe a dovedou je do divácky poutavé podoby převést o něco zdařileji nežli ty cizí. Obavy, že kvůli nárokům režijní práce a zajištění celého štábu nebude mít režisér tolik prostoru, aby původní scénář dostatečně vycizeloval anebo pak v rámci produkce zajistil jeho přesné zhmotnění, jsou tedy liché. Anebo ne úplně?

Follows totiž také zjistil, že kombinace režisér-scenárista „dominuje“ i mezi nejhůře hodnocenými filmy. To lze vysvětlit několika způsoby. Jednak lze rozlišit talentované a netalentované filmaře, což nijak neovlivňuje jejich ochotu k přibírání či naopak umenšování svých rolí; ti talentovaní tudíž napíšou a natočí dobré filmy, zatímco ta druhá skupina nikoli. Dále můžeme říct, že mít režiséra a scenáristu v jedné osobě je větším rizikem, z něhož může snáze vyjít výtrysk geniality i nesoudná šílenosti. S čímž souvisí i třetí interpretace, totiž že čím více lidí zasahuje do kreativního procesu, tím průměrnější a umírněnější je výsledek – díky čemuž se lze vyhnout velkým průšvihům, ale také se snižuje šance na vytvoření přelomového díla.

Poslední informace plynoucí z Followsova prohrabování se daty spočívá v tom, že některým žánrům kombinace režiséra-scenáristy vyloženě svědčí a podepisuje se na lepším hodnocení jejich zástupců, zatímco u jiných žánrů na tom v podstatě nezáleží. Do první kategorie náleží romance, rodinné snímky a komedie, zatímco v případě dramat, thrillerů a sportovních filmů jsou rozdíly minimální. To je poměrně překvapivé, jelikož feel-good rodinné snímky a romantické komedie obvykle nebereme jako výrazně autorská díla. Přesto se ukazuje, že právě u nich se tento přístup vyplácí nejvíce.

Pokud tedy budete váhat, na co se večer podívat, autorské filmy by se vám na základě výše vyzkoumaných závěrů mohly líbit o něco více; a pokud půjde o odlehčenější žánrovku pro celou rodinu, je to skoro jistota kvalitního pokoukání!

Zdroj: StephenFollows.com