Neměl šanci, ale výprask bičem mu nepatří. Indiana Jones 5 dle režiséra propadl nezaslouženě

Nástroj osudu se dostal před kamery čtrnáct let po premiéře čtvrtého filmu Království křišťálové lebky (2008), který navzdory aktivní účasti Stevena Spielberga i George Lucase také nepřesvědčil. Indyho setkání s mimozemšťany sice bylo finančním hitem, ale trochu potrhlejší akce s výraznějším trikovým podkresem leckomu nesedla. Ford od té doby začal a také přestal být sedmdesátníkem a jeho definitivní rozlučka spolykala spoustu peněz mimo jiné na rozsáhlý úvodní flashback, v němž Indy s omlazenou tváří nacistům opět komplikuje druhoválečnou honbu za magickými artefakty.

Mangold, jenž přebral režii po odstoupivším Spielbergovi, jinak roztáhl retro závoj šedesátek. Udělal tím správně dvě věci – jednak archeologa před důchodem přiblížil věku hereckého představitele, navíc tematicky odskočil ze sci-fi „komoušských“ padesátek k verneovským šedesátým letům ve znamení (mimo jiné) sandálových velkofilmů a objevování kosmu na kulturní i velmi praktické bázi. Jenže dlouho odkládaný a logisticky náročný film přišel na 387 milionů dolarů, přičemž nevydělal ani přes 400. Kritiky byly zčásti ještě nemilosrdnější než v případě čtyřky a mnoho lidí tak své vazby na Indyho podrobí ignoraci a smrsknou je na původní osmdesátkovou trilogii.

Takové selhání Mangolda zasáhlo. Tvůrce komiksového Logana na Spielbergových dobrodružstvích vyrůstal a přál si za Fordem přirozeně svěsit oponu, což podle něj lidé nedocenili. „Máte úžasného, brilantního herce, kterému je přes osmdesát. Takže točím film o tomhle chlapíkovi v jeho osmdesáti, ale jeho publikum na jiné úrovni nechce přijmout, že jejich hrdina je v tomhle věku. A já si říkám: Jsem s tím v pohodě. Ten film jsme natočili. Ale otázkou je, co by vůbec mohlo diváky uspokojit, kromě toho, že by se začínalo znovu s někým jiným?,“ přemítal šedesátiletý režisér nadcházejícího snímku Bob Dylan: Úplně neznámý také nad tím, jak by se obecenstvo postavilo k případnému předání štafety mladšímu herci.

Uvědomuje si přitom, že v případě Indyho je takový scénář zřejmě nemožný. Harrison Ford svého hrdinu s potutelným úšklebkem charakterizoval ještě víc než scénáře orientované kolem tradičních žánrových inspirací. Nástrojem osudu se tvůrci pokusili zapět jeho labutí píseň podle not, které na jednu stranu snižují rozsah respektováním nezastavitelného (ale ve fikčním světě nečekaně tvárného) času, ale zároveň tonálně nevybočují z nastoleného rytmu a ženou k nepoznaným výškám také přízemnější lidské emoce spojené se stárnutím a rekapitulací.

„A pak do mého života vstoupili hrdinové mého dětství se slovy: ‚Máme pro tebe něco, na čem můžeš pracovat,‘“ pokračoval Mangold v rozhovoru pro Deadline v návaznosti na vlastní vztah k tématu i jeho původním autorům. „Byla to radostná zkušenost, ale zároveň to bolelo v tom smyslu, že opravdu miluji Harrisona a chtěl jsem, aby ho diváci milovali takového, jaký je, a aby přijali, že to je součástí toho, co film říká – že věci končí, a to je součást života.“

V tomto směru si Nástroj osudu dle mnohých nevedl vůbec zle a nakonec není vyloučené, že podobně jako v případě Království křišťálové lebky časem dojde přehodnocení. Na streamu byl o snímek, který v kinech těžko hledal nové platící publikum, mnohem větší zájem, a své zastánce si našel už na stříbrných plátnech. Pokud k nim nepatříte a nostalgicky vzpomínáte na Dobyvatele, Chrám zkázy a Poslední křížovou výpravu, možná oceníte videohru Indiana Jones and the Great Circle, která má nadšené kritické ohlasy. Odehrává se roku 1937, na jejím vývoji se úzce podíleli i Lucas se Spielbergem a Fordův obličej doprovází i věrohodný dabing spolehlivého Troye Barkera. Hra vychází pro konzole Xbox v těchto dnech.

Jak hodnotíte Mangoldovu práci na Nástroji osudu vy? Prohlédněte si také žebříček nejlepších režisérů podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Deadline, Movieweb