Z vrcholu na dno. „Zachránce komiksu“ Joker je propadák s tragickým hodnocením diváků i kritiků
Jen pro připomenutí, první Joker stál kolem 50 milionů dolarů, vyhrál Benátky, vydělal přes miliardu (trhl rekord v ranku své omezené věkové přístupnosti), Phoenix si za komiksovou roli připsal prvního Oscara, kritici se o snímku pohádali a zbylí diváci ho vesměs milovali. To je pro každý film to nejlepší možné postavení. Jaká hrůza tedy je, že dvojka, která stála čtyřnásobek, otevřela o premiérovém víkendu ani ne poloviční sumou?
Co hůř, hodnocení nenaznačují nedoceněný klenot. Dvě třetiny recenzí udělují podprůměrné hodnocení a pověstné Cinemascore (instituce s tradicí do 70. let udílející hodnocení na základě diváckého průzkumu při odchodu z kinosálů během premiérového víkendu) skončilo na katastrofálním D, což je ekvivalent naší školní čtyřky.
Média samozřejmě jako první vypichují tržby. 40 milionů z Ameriky, 80 z celého světa za první víkend. Pro srovnání, největší komiksové katastrofy poslední doby The Flash a Marvels otevíraly na lepších číslech, vysmívaný Morbius měl prakticky stejně, pouze ultimátní propadáky Madame Web a Blue Beetle skončily výrazněji hůř (jistě i v důsledku toho, že na rozdíl od ostatních zmíněných titulů studia téměř rezignovala v propagaci). Takže se tu nebavíme jen o relativním neúspěchu v porovnání s veleúspěšnou jedničkou, ale o opravdovém průšvihu pro každý současný komiksový blockbuster.
Samozřejmě je na čase začít hledat vysvětlení, což je jako vždy tak trochu věštění z lógru. Málokdy si můžeme být doopravdy jistí, co je „to něco“, co stojí za neúspěchem. Obzvlášť hollywoodští producenti jsou pak mistři na dělání špatných závěrů a hledání pohodlných, raději než správných důvodů svých selhání. Můžeme předpokládat, že neúspěch druhého Jokera bude sveden například na to, že se jedná o muzikál, namísto toho, že jde v prvním případě o ne moc dobrý film. Takže menší boom rozezpívaného žánru, který právě prožíváme, bude mít možná utrum. Což je obrovská škoda, protože milovníci „nejfilmovějšího z filmových žánrů“ doufali, že snímek pomůže k jeho destigmatizaci.
Mluví se ale také o tom, že druhý Joker vyloženě sálá pohrdáním jak vlastním žánrem, tak i fanoušky jedničky. Todd Phillips v rozhovorech ještě zintenzivnil řeči o tom, jak z komiksu vyškrtává vše dětinské a infantilní (stejně se vyjadřoval k manipulaci s muzikálovými tradicemi), takže publikum oprávněně předpokládá žánrový film oproštěný od všeho, co dělá daný žánr zajímavým a zábavným.
Brzy po benátské premiéře se taky začalo mluvit o tom, jak moc se Phillips pokouší podrazit nohy všem, kteří v jedničce k protagonistovi cítili sympatie a ztotožňovali se s ním. To je možná správný instinkt (Joker se stal ikonou několika krajně pravicových hnutí), nicméně tu situace došla do druhého extrému, kdy Phillips jako by vyloženě plival do obličeje každému, kdo vůči jedničce projevil pozitivní emoce. Je tak úspěšný, že si nyní dává publikum pozor, než by stejnou chybu udělalo u dvojky.
Phillipsovi zatím gratuloval Francis Ford Coppola, autor jiného aktuálního megapropadáku Megalopolis, který podotýká, jak sympatické je, když filmař točí nekonformní díla. A v svým způsobem má pravdu. Jemu se ale mluví snáz, coby osmdesátníkovi, který si za nastřádané miliony natočil nesystémový a antisystémový film, mu může být vše jedno. Todd Phillips by ale určitě ještě chtěl nějakou kariéru. Agresivní atmosféra prvního Jokera byla ostatně motivovaná částečně režisérovou frustrací z toho, že se mu nedaří realizovat vysněné projekty. Před premiérou jsme mu přáli, aby byl druhý Joker střední úspěch, tedy aby ho studia za každou cenu netlačila do pokračování, ale měl rozvázané ruce k vlastním projektům. Co s ním ale bude nyní, když tak ošklivě pohořel?
Hejt vůči druhému Jokerovi je rozhodně přehnaný. Jako vždy, když se nějaké dílo stane popkulturním otloukánkem a lidé se na sociálních sítích začnou předhánět v tom, kdo vymyslí vtipnější urážku. Folie à Deux rozhodně není dobrý film, ale zaslouží si kus respektu. Možná (svým způsobem) víc než jednička, která objektivně vzato drží lépe pohromadě, ale jedná se o velmi bezpečný produkt. Dvojka je vše, jen ne bezpečná. Její princip je v mnoha ohledech to, co od umění chceme. I když to v žádném ohledu nevyšlo. A teď musíme jen pozorovat co všechno s sebou tenhle neúspěch stáhne ke dnu.