Zatajte dech, takhle zbytečný horor se skvělými herci jsme na streamu dlouho nevdechovali

Zkušenější diváci a divačky si při čtení předchozího odstavce jistě vybavili filmy Tiché místo, V pasti a Nikdy se nepouštěj. Konceptuální horory aplikující strach z neznáma na přirozené tělesné (in)dispozice a striktní pravidla přežití se minimálně v prvních dvou případech zaryly pod kůži obecenstvu v kinech i na streamu. Celkem příznačně, když strašidelný žánr už v propagaci často hlásá, že při sledování nebudeme ani dutat, zakryjeme si nervozitou oči nebo křečovitě stiskneme opěradla sedaček. Popřípadě zatajíme dech, což ale v případě Zataj dech udělá maximálně nějaký školáček, jenž se omylem překlikl při pouštění pixarovky.

Na obhajobu společného režijního úsilí Karrie Crouse (Westworld) a Williama Joinese je třeba poznamenat, že jejich trefně obsazené dílo nechce spadat do předem nabízených škatulek. Čtyřiadevadesátiminutový snímek kombinuje několik vypravěčských tradic počínaje morbidně převráceným Čarodějem ze země Oz a konče mateřskými nočními můrami Babadooka. Dorotčino kansaské heslo „Nic se nevyrovná domovu“ tu dostává vskutku hororový rozměr, neboť v nuzném děravém příbytku uprostřed nekončících náletů písku a prachu by nechtěl nostalgicky existovat nikdo. O to víc, když improvizačně zalátanými škvírami možná prolézá bubák z dětské knížky známý jako Šedivák, jehož rezidenti vdechnou a on je přiměje páchat strašné činy.

Základem tajemství je rozkol mezi očekávaným nadpřirozenem a jeho trvalým popíráním prostřednictvím bezútěšných životních podmínek a rozrušené mentality protagonistky. Margaret už vinou spály přišla o potomka, její muž odjel vyhlížet lepší zítřky a v odlehlé komunitě vyšívajících žen se zametání prachu jeví jako jediná a navrch velmi úmorná volnočasová aktivita. V čem tedy kromě snahy ochránit zbývající dcery (z nichž jedna je dle oblíbeného pravidla dnešních hororů neslyšící) a utěsnit dům před průvanem spočívá kouzlo zápletky?

Tímhle stylem se můžete tázat klidně celou dobu a kloudné odpovědi se pravděpodobně nedočkáte. Je sympatické, že víc než strašit monstry se tvůrci pokouší zkreslovat realitu jako v Osvícení, ale ztrouchnivělý přístřešek se stodolou není totéž co ikonicky designovaný hotel Overlook a šílenství nebohé, insomnií zpola trpící matky nemá ani zbla rafinovanosti matoucích vjemů Jacka Torrance. V hororu dávno prozkoušená Sarah Paulson se může rozkrájet, ale po atmosférickém úvodu a odhadnutí vypravěčské strategie nám už pohled na její hrůzou vytřeštěné oči nepostačí. Scény se začínají opakovat bez gradace a obávaný Šedivák jako metafora dlouho neobstojí – zvlášť proto, že beztak symbolizuje pouze žánrovou kamufláž.

Z principu neviditelné zlo se má ostatně projevovat skutečnými lidmi, kteří jeho působením pomyslně mění tváře. A jak známe lidi (a brzy také záměry tvůrců), ti k tomu nepotřebují inhalovat jakousi našeptávající entitu. Zatímco Margaret tak možná pouze vyvádí ze spaní, záhadný cizinec v uhrančivém podání Ebona-Mosse Bachracha, rozkročený mezi svatým poustevníkem a manipulativním zloduchem, v kostce a na malém prostoru zvýznamňuje témata nedůvěry a strastiplné ženské izolace.

Vpouštíme si každým otevřením dveří do domu naději, nebo jen maskovanou hrozbu? A co když nás už temnota dávno obývá? Film se do konce nevymaní z neobjevné formy naznačování a absenci nosných zvratů či dějotvorných linií kompenzuje předramatizovanými scénami s dost haprující návazností. Není se čeho bát a motivačně uchytit, a byť příběh v závěru víc přejme perspektivu starší dcery Rose (Amiah Miller z Války o planetu opic) a argumentuje jednoznačněji, předvídatelnost a slabá efektivita mu podráží nohy.

Z daného námětu by možná dokázal vykřesat cosi hodnotného M. Night Shyamalan, jenž vždy uměl žánrovost postavit na hlavu a nečinit z ní pouze záminku k oddalování nezvratného. Zataj dech nemá v podstatě žádný konstruktivní zvrat a působí jako sled epizodek, kde kontinuitu udržuje jen rostoucí mentální schizma hlavní postavy. Možná raději koukejte hodinu a půl do libovolného pískoviště a zatajte dech v okamžiku, kdy se rozhoduje, jestli se bábovička povede.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.