James Caan

Narodil se 26. března 1940 v New Yorku. Jeho rodiče byli imigranti, kteří do USA utekli před nacistickým režimem. V Americe studoval v New Yorku a posléze se dostal na Michigan State University. Tam toužil hrát americký fotbal, nicméně nebyl do tamního týmu přijat. Přestoupil na Hofstra University v New Yorku, kde se mimo jiné potkal s budoucím režisérem Francisem Fordem Coppolou. Školu Caan nedokončil, nicméně během studií podlehl herectví, což znamenalo jeho přechod do Neighborhood Playhouse School of the Theatre, kde pět let studoval divadelní herectví. Začátkem šedesátých let se objevoval na prestižních divadelních scénách a začal hrát menší role v televizních seriálech. Ve filmu hrál poprvé v komedii Sladká Irma (1963), kde si zahrál námořníka, ačkoliv nebyl uveden v závěrečných titulcích. Vedlejší role získal u Howarda Hawkse, poprvé v závodním Red Line 7000 (1965) a podruhé v proslulém westernu El Dorado (1966), po boku Johna Waynea a Roberta Mitchuma. Robert Altman jej obsadil do hlavní role ve sci-fi Let na Měsíc (1967) a Francis Ford Coppola zase v dramatu Lidé deště (1969). Ačkoliv většina filmů, ve kterých se doposud objevil, byla kritiky velmi dobře přijatá, kromě El Dorada ani jeden z nich nevydělal velké peníze, což vedlo k nižšímu počtu nabídek. Počátkem sedmdesátých let tak přijal roli v televizním životopisném dramatu Brianova píseň (1971), přestože se k televiznímu hraní už vracet nechtěl. Snímek zaznamenal velký kritický i divácký úspěch a Caanovi vynesl nominaci na cenu Emmy. O rok později přišel jeho doposud nejmarkantnější úspěch a především role, která se pro jeho kariéru stala definující a ikonickou. V mafiánském opusu Francise Forda Coppoly Kmotr (1972) ztvárnil výbušného Sonnyho, za což byl nominován na cenu Akademie za vedlejší roli, kde soupeřil s Al Pacinem a Robertem Duvallem, kteří byli nominováni za stejný film. Díky této přelomové roli prolomil dosavadní kasovní nezdary a etabloval se jako jeden z předních herců. Hrál titulní roli v hazardním dramatu Gambler (1974), sportovním sci-fi thrilleru Rollerball (1975), po boku Barbary Streisand si vyzkoušel muzikál Funny Lady (1975), westernu Jiný muž, jiná šance (1977), v thrilleru Sama Peckinpaha Zabijácká elita (1975) nebo v krimi Michaela Manna Zloděj (1981). Během tohoto období byl na kariérním vrcholu, velmi záhy však přišla řada osobním problémů. Caan měl problémy s vyhořením, kokainem a nemohl se vyrovnat se smrtí své sestry, která zemřela na leukémii. Během osmdesátých letech tak přestal brát jakékoliv nabídky a zvažoval ukončení kariéry, s tím, že posledním snímkem byla romantická komedie Polib mě na rozloučenou (1982), kterou Caan otevřeně kritizoval. K hraní ho přivedl zpátky Francis Ford Coppola titulní rolí válečného veterána v dramatu Zahrady z kamene (1987). Caan se tak k řemeslu vrátil, ačkoliv to dle jeho slov bylo především kvůli finanční situaci. Následně se objevil ve sci-fi Lebkouni (1988) a krimi komedii Dicky Tracy (1990). Hlavní roli získal v adaptaci Kingova románu Misery nechce zemřít (1990), kde ztvárnil trýzněného spisovatele. Následovalo několik rolí ve filmech různorodých kvalit, především akčního nebo komediálního ražení. Pro HBO ztvárnil slavného Philipa Marlowea v detektivce Případ z Poodle Springs (1998), hrál oponenta Arnoldu Schwarzeneggerovi v akčním krimi Likvidátor (1996) nebo mafiánského tchána v romantické komedii Mickovy modré oči (1999). V posledních dvaceti letech byl vidět především v seriálu Las Vegas: Kasino (2003 - 2008), kde hrál majitele kasina. Objevil se v autorském filmu Lars Von Triera Dogville (2003), nadaboval animovanou postavu v Zataženo, občas trakaře (2009) a i v pokročilém věku si udržoval vysokou produktivitu, když byl schopný stihnout i tři filmy za rok. Poslední roli ztvárnil v romantické komedii Queen Bees (2021). Šestého července 2022 jeho rodina oznámila, že Caan ve věku 82 let zemřel.