Utrpení nekončí. Potřetí byli televizní diváci a divačky vystavení medicínskému teroru, v němž jsou zdravotní problémy bagatelizovány na rádoby humorné minipříběhy o nešťastnících, jimž trable s částmi těla pomohly otevřít oči. Ve třetí části cyklu České televize musí homofobní boxer otevřít (či přesněji rozevřít) i něco jiného.
Na Netflixu konečně přistála dlouho vyhlížená německo-americká adaptace slavné protiválečné knihy Na západní frontě klid, která se z velké části natáčela v Česku. Příběh Paula Bäumera nahání hrůzu už přes devadesát let a za tu dobu se dočkal mnoha filmových zpracování. To aktuální se snaží předchozí pokusy překonat rozhodně co do výpravnosti, ale také chce předlohu někam posunout. To zní z principu fajn, jenže se ukázalo, že tvůrcům uniklo, o čem Západní fronta vlastně je.
Adam Ondra je v tuhle chvíli jistě jednou z největších světových hvězd českého původu, a to napříč obory. Coby profesionální lezec má jen malou konkurenci, vzhlíží k němu miliony lidí, jistě si vydělá velmi slušné peníze a žije ve vztahu s partnerkou, s níž sdílí lásku k témuž sportu. Šlo by si vůbec přát víc? Dokument Posunout hranice sleduje jeho přípravu na olympiádu, během níž napne všechny fyzické i mentální síly.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava uvádí v hudební sekci Zkouška sirén snímek turecko-německého režiséra Cema Kaye Láska, západní marky a smrt. Autor v něm poukazuje na skutečnost, že poválečné západní Německo se k ekonomickým výšinám a blahobytu vypracovalo díky zahraničním námezdním pracovníkům, takzvaným gastarbeiterům. Nejvíce jich přišlo právě z Turecka, jehož původní obyvatelé v zemi západních sousedů zanechali trvalou stopu.
Hororový snímek Barbar si zatím došel pro kladné recenze pouze v amerických kinech, z nichž rovněž vytěžil úctyhodný finanční profit. Od konce října jej ale budete moct zhlédnout také na Disney+, což rozhodně stojí za zvážení – mrazivější, překvapivější a chytřejší žánrový příspěvek totiž dlouho neuvidíte.
Pro některé je událostí letošního seriálového podzimu Rod Draka, pro jiného Prsteny moci. Po skončení obou sérií nás ale čeká ještě jeden návrat, který pro leckoho ty ostatní hravě překoná. Bílý lotos si odnesl deset cen Emmy, vynikající reakce kritiky a mnoho spokojených divaček a diváků. Mike White se ale místo přímého pokračování rozhodl pro antalogii. Druhá řada tedy až na jedinou výraznou výjimku přichází s novými postavami i zápletkou. Princip naštěstí zůstává stejný. Návštěva nového resortu franšízy Bílý lotos bude od 30. října uváděná po následujících sedm týdnů. Tato recenze vznikla na základě pěti epizod.
Už od premiéry v Karlových Varech tento dokument baví nejen fanoušky kultovních PSH, ale i příznivce moderně vypadajících, dynamicky sestříhaných dokumentů. Snímek PSH Nekonečný příběh se nyní konečně dostává i do běžných kin.
Michel Hazanavicius má na kontě jedno z nejvíce kontroverzních oscarových vítězství tohoto století. Jeho Umělce (The Artist) někteří považovali za nádhernou melancholickou poctu starému Hollywoodu. Navíc vždy potěší, když vyhraje neamerický film. Pro jiné šlo o sebedojímavý kýč, který se dá stěží vydržet. Bylo jasné, že o Hazanaviciusově postavení rozhodne až jeho další práce. V tomto ohledu nám to ale neusnadnil, stáhl se zpět do Francie a natočil několik rozporuplných filmů, jejichž dosah příliš nepřesáhl lokální trh.
Po dlouhých letech příprav se Janu Budařovi podařilo dokončit pohádkový příběh, v němž se postaral téměř o vše. Přestože jej údajně konzultoval i se Zdeňkem Svěrákem, výsledek je velmi rozpačitý a pro publikum všech věkových kategorií spíše nepřehledný.
Rod draka má za sebou poslední epizodu první řady, na pokračování budeme čekat dva roky. Finále zvládlo pár lidí pořádně naštvat, naštěstí ne ve smyslu absolutního pádu Hry o trůny, spíš nešťastnými rozhodnutími o vývoji některých postav. Publikum už si je totiž stihlo zamilovat a začalo držet ochrannou ruku nad tím, aby byl jejich příběh odvyprávěn „správně“. To je vlastně dobré znamení. Ukazuje se, že seriál uspěl v zaháčkování. V recenzi budou spoilery.
Virtuální realitu máte možná zaškatulkovanou jako platformu pro jednoduché pohybové hry či slepou uličku filmové tvorby, upřednostňující technologickou inovativnost před propracovaností zápletky. V případě Tmání, velmi subjektivního ponoru do depresivních vzpomínek, se však jedná o adekvátní způsob, jak zaujmout diváckou pozornost.
Druhý díl zdravotnického cyklu České televize se rýmuje nejpěkněji. Ledviny bez viny, to zní, panečku. Skoro jako hudba Martina Ledviny, který spoluskládal s Janem P. Muchowem skočné drnkání. Kdyby vás někdy postihla ledvinová kolika, chtěli byste slyšet právě tohle. Jinak je tu, bohužel, i příběh. Hynek Čermák už zase hraje policajta, co má dominantní matku, což jsme letos viděli zatím jenom jednou, ale těsně. Úplně totéž hrál v Prvokovi, Šampónovi, Tečkovi a Karlovi loni.
Na Netflixu je dostupná nová rodinná fantasy podívaná s názvem Škola dobra a zla. Příběh o odvěkém boji mezi dobrem a zlem i o neuvěřitelné síle přátelství vychází ze stejnojmenné knižní předlohy.
Kultovní dánské Království nevyzpytatelného Larse von Triera přišlo na svět ve dvou čtyřdílných sériích v letech 1994 a 1997. Následná smrt dvou z hlavních herců poslala plánovanou třetí řadu k ledu, nakonec se však přesto daly věci do pohybu, i když s notným zpožděním. Království: Exodus je nyní ke zhlédnutí i v Česku na platformě KVIFF.TV. Ještě než ale přineseme recenzi pěti nových epizod, připomeňme si, proč Království způsobilo před čtvrt stoletím takový rozruch.
Stádo lam, prázdná vědra na vodu a úchvatné pouštní scenérie. Bolivijskou náhorní plošinu postihly klimatické změny velmi výrazně, což si místní pastevec na sklonku života odmítá přiznat. Konfrontaci s realitou se však stejně nevyhne. Utama se z festivalů dostává do běžných kin, a přestože nepředkládá výsostně originální příběh, jeho podání je dostatečně atraktivní na to, aby donutilo k zamyšlení i zatvrzelé popírače klimatických změn.