S písní v tísni vzpomíná na Masarykovu nejmilejší skladbu a uráží nejen gaye, ale každého se zbytky vkusu

Sestupná tendence cyklu Jiřího Vejdělka a Marka Epsteina, který poslední týdny okupuje nedělní večery na České televizi, pokračuje. Pracovní název středometrážního tvaru S písní v tísni zněl Rektum, což mezi kvartetem zpracovaných zdravotních trablů vzbudilo největší veselí – a také odpor. Výsledné dílo však nakonec není otevřeně homofobní, je jen ještě zbytečnější a prázdnější než předchozí močová etuda Hynka Čermáka.

Jan Nedbal ztvárňuje boxera Jonase, pro kterého je sportovní kariéra na prvním místě. Přestože je už za zenitem, přípravě obětuje vše. Přesto se dopouští zjevných chyb, třeba když si dá k snídani před tréninkem jen malou mističku zeleninového salátu. Větším problémem však je, že kvůli braní antibiotik vypadl na několik týdnů před důležitými zápasy z formy. Na vyřazení z nominace zareagoval tak, že se vyspal s kolegyní Silvou (Kateřina Marie Fialová), což následně své přítelkyni Kláře (Kateřina Klausová) ospravedlňuje větou: „Omlouval jsem se ti už stokrát. Byla to nehoda!“

Jonasova boxerského kamaráda hraje Adam Ernest, proslavený hlavně úlohou nechutného sexisty Poulíčka z dvojice komedií Párty Hárd. O mnoho citlivější roli nemá ani zde, když Jonase zve na fotbal: „Seřežeme pár buzíků, odreaguješ se.“ A tato nabídka není mimo, jelikož Jonas následně vyhodí z baru, kde si přivydělává, hosta jenom kvůli podezření, že je gay.

Navzdory nezastírané homofobii je však Jonas prezentovaný jako dobrý člověk, což se projevuje tak, že mladé matce pomůže s kočárkem do schodů. V baru jej nadále balí spousta žen včetně kolegyně Silvy, pro niž je důstojnost zjevně neznámým pojmem. Aspoň ta Klára nevěru nakonec nerozdýchá a odstěhuje se k rodičům (kteří jsou ale beztak spíš na straně jejího záletného přítele).

Jonas za vilných pohledů kolemjdoucích žen nakonec vyhledá lékařskou pomoc, neboť vedle těchto vztahových problémů po něm na židli zůstávají tajemné krvavé flíčky. Stopáž ani ne hodinového snímku je v tu chvíli ve 39. minutě a znuděné, zmatené publikum se těší, že se po nekonečné expozici konečně dostaneme k podstatě díla; takříkajíc pronikneme do hloubky.

Zároveň však tou dobou už musí být každému jasné, že tohle se do análů skutečně nezapíše. Podobně jako v předchozích dvou částech volného cyklu není na uvěřitelné (či aspoň zábavné) rozvíjení ústřední myšlenky téměř žádný čas, takže během zhruba patnácti minut Jonas dosáhne vnitřního přerodu pouze díky tomu, že si začne do zadních partií zavádět dilatátor. To je totiž údajně jediná možnost, jak může pokračovat ve sportovní kariéře a zároveň řešit svůj zdravotní problém s názvem anální fisura.

Mimochodem, jedná se o problém vyvolaný užíváním antibiotik, takže pokud by nedejbože tento televizní ústřelek výrazněji penetroval společnost, nechtěl bych být na Vejdělkově místě, až bude čelit zástupům rozlícených praktických lékařů, jimž pacienti hojně odmítají funkční medikamenty. Jak shrnuje Ernestův boxer: „Přísahám, že nikdy nebudu brát antibiotika. Člověk aby kvůli zdraví ještě zteplal!“ Takového vlivu se však předkládaný snímek snad nedočká.

Ale zpět k vyprávění, než ztratíme čtenářky a čtenáře stejně jako snímek soudné publikum. Na informaci, že si musí zavádět dilatátor, Jonas zareaguje jediným „rozumným“ způsobem. Vyhledá homosexuála, kterého vyhodil z baru (Vojtěch Hrabák) a který se samozřejmě živí jako holič, a jasně definuje zakázku: „Potřebuju poradit, jak si něco strčit do zadku.“ Tímhle momentem Epsteinova a Vejdělkova empatie vůči gay komunitě (či lidství obecně) končí. Ještě lepším člověkem se Jonas stane v okamžiku, kdy si během nepříjemné procedury začne broukat píseň Ach, synku, synku s nepřeslechnutelným důrazem na část: „Oral jsem, oral, ale málo.“ Prezident Osvoboditel by novátorské využití své oblíbené skladby jistě ocenil.

Aniž bychom cokoli viděli (na to totiž není čas), dozvídáme se následně o řadě pozitivních životních změn, které u Jonase probíhají. Ale proč? Kromě každodenní aplikace dilatátorů různých velikostí do míst, vůči nimž měl ještě nedávno zjevnou nedůvěru, se nic nestalo.

Jako z audiobanky zní bezkrevný, podkresový a navíc nadužívaný pop rock od Jana P. Muchowa, jehož vrcholem je hravý odlehčený motiv ve chvíli, kdy si hrdina uvědomí, že krvácí z konečníku. A nezachrání to ani remixy Tatabojs v jedné ze závěrečných scén, která v téměř poirotovském stylu sezve všechny postavy do jednoho prostoru, aby se následně… Nic nestalo.

Jonas se při konfrontaci s nalezenými dilatátory nezmůže na jakoukoli reakci, a tak zdánlivě katarzní scéně dominuje pohrdání boxerského trenéra (Ondřej Malý) nad gay praktikami či povzdech Silvy směrem ke Kláře, že „chlapa si může ochočit, ale od pasu dolů ho nepředělá“.

„Asi jsem ti to měl normálně říct,“ překvapuje Jonas sám sebe i Kláru vzácným momentem inteligentní rozvahy. I ten vynucený a vyprávěním nemotivovaný happy end zde působí jako pěst na oko. Výsledek není ani vtipný, ani odvážný, není totiž vůbec nijaký. Nakonec neuspokojí dokonce ani homofoby, kteří by si při nedělním večeru chtěli trochu zanadávat na svět, jenž už není v pořádku. Hrdina se totiž stane lepším díky důslednějšímu seznámení se svým rektem, což je poněkud pochybná cesta k osvícení.

Přestože se tedy od problematických vztahů s rodiči, jež dominovaly předchozím dvěma snímkům, posouváme ke komplexnějším společenským tématům, vztahové trademarky předchozích dvou epizod (a koneckonců i starší Vejdělkovy tvorby) jsou stále přítomné. Mužský hrdina je bez ohledu na své postavení či charakterové vady neustále obletovaný ženami, jež pouze s největším sebezapřením na místě neznásilní. A ani své sexistické názory a pochybný hodnotový žebříček vlastně nikterak nezmění. Jistě, chtít něco takového po hodinové jednohubce je možná nefér, ale čím se tedy výsledek snaží zaujmout?

Vejdělek s Epsteinem pouze exploatují zdánlivě atraktivní téma, ovšem činí tak nevtipně, nedramaticky a nenápaditě. Rutinní televizní řemeslo pár procent do hodnocení přidat dokáže, ale nezbývá než naivně doufat, že toto nově objevené dno už čtvrtý díl cyklu s bezrukou Annou Polívkovou atakovat nebude.

Česká televize ukrývá jeden ze svých nejlepších dokumentárně vzdělávacích pořadů jen na webu a nevysílá ho celoplošně. Osmidílná Kronika orgasmu o dějinách sexuologie v Československu bude bavit mladší i starší publikum.