Škola dobra a zla je skvělým tipem pro děti na Halloween

Dospívající dívky Agáta a Sofie žijí v magickém kouzelném světě, ve kterém se mísí realita se světem pohádek. Sofie si nerozumí se svým otcem a nevlastní matkou, a jelikož ráda čte pohádky, hraje si na Popelku a sní o tom, že se z ní stane princezna. Jediné, co ji drží nad vodou, je přátelství s Agátou, vrstevnicí, která bydlí s matkou hned u hřbitova a celá vesnice Gabaldon ji považuje za čarodějnici. Agáta tuto fámu navíc poměrně ráda přiživuje svými neučesanými a nijak neupravenými vlasy, nenápadným černým oblečením a kalhotami. Od blonďaté Sofie, která se ráda parádí, se už nemůže víc lišit.

Přesto je jejich pouto nebývale silné. Sofie už ale svůj život v Gabaldonu nemůže vystát a chce pryč, věří, že jinde na ni čeká lepší život. Sepíše proto dopis pro záhadnou Školu dobra a zla. Nikdo neví, kde se nachází, nebo zda skutečně existuje, jestli není jen dalším výplodem její fantazie. Ale říká se, že v ní vychovávají hrdiny a padouchy a že je zdrojem všech pohádek. Chce proto, aby ji přijali za princeznu, a tak své psaní svěří vesnickému stromu přání s nadějí, že se do Školy dobra a zla dostane. Agáta z toho není ani trošku nadšená, má strach, že to bez své přítelkyně v Gadaldonu nevydrží. Sofie jí proto musí slíbit, že nikam neodejde.

Přesně v tu chvíli se ale z nebe snese mytický pták, sevře obě dívky do svých pařátů a odletí s nimi přesně tam, kam si Sofie přála. Ovšem má to jeden háček. Agáta skončí ve škole dobra, zatímco Sofie ve škole zla. Má z ní být čarodějnice a z Agáty princezna, a ačkoli se obě dívky snaží všem vysvětlit, že došlo k chybě, nikdo je nesposlouchá. Společně tak musí vymyslet, jak dokázat všem, že Sofie je dobrá a zaslouží si být princeznou, a jak dostat Agátu domů. Jedinou cestou se zdá být polibek z pravé lásky. Jenže kdo bude tím vyvoleným zachráncem? Že by princ Tedros z Kamelotu, syn legendárního Artuše?

Snímek Škola dobra a zlaje filmovou adaptací prvního dílu románové hexalogie Somana Chainaniho a nutno uznat, že režisér a spoluautor scénáře Paul Feig se rozhodl být knižní předloze co nejvěrnější. Proto si pro sledování tohoto snímku zarezervujte dvě a půl hodiny. A nudit se nebudete. Příběh se zpočátku zdá být naivní, pošetilý a hrdinové trapní, až kýčovitě přehrávají, ale vše postupně nabývá na dynamice a publikum se rázem ocitá uvnitř napínavého vyprávění, které má překvapivě i hloubku.

Celý děj ale není jen o tradičním boji dobra se zlem, nýbrž i o tom, jak tenká hranice mezi nimi skutečně existuje a že určit, co je a co není dobré, není nijak snadné. Hlavní hrdinky jsou silné dívky, které vědí, co chtějí, stejně jako to, že jejich přátelství je činí silnějšími. Samozřejmě chybují, jsou ještě mladé, ale i v tom spočívá jejich síla, dokážou si navzájem odpustit a spojit síly, když je to třeba.

Škola dobra a zla se ale vyvedla i po vizuální stránce. Triky zpočátku sice vypadají uměle, například let zmíněného ptáka do Školy dobra a zla nebo víly, jimž se šaty vznášejí jako ve vodě, mluvící vlci jako stráž ve škole zla… Nic z toho není pěkně provedené, ale postupně se ke slovu dostávají velmi pěkné a kreativně zpracované kostýmy a napětí.

Magie prýštící z konečků prstů, žáci, již dokážou vyvolat z ramene vzteklého draka nebo spravedlností žhnoucí excalibur, vzteklé a kousající květiny, smrtka jako z oslav Halloweenu, to je jen zlomek toho, na co se těšit. Film nese označení 13+, tudíž je spíše pro dospívající publikum, finále snímku je poměrně násilné a mírně hororové, ale zvládnou ho i menší děti.

Za zmínku rozhodně stojí i skvělý soundtrack. Tomu vévodí nejen povedená orchestrální hudba Theodorea Shapira (Walter Mitty a jeho tajný život, Ďábel nosí Pradu, Tropická bouře), ale i populární písně v podání indie kapely The Subways, zpěváka Sama Rydera, slavné Billie Eilish nebo zpěvačky Rayelle.

Škola dobra a zla není dokonalá, začátek je kostrbatý a opakuje se tu opět motiv netradičního pohádkového světa (Následníci nebo seriálový počin pro dospělé publikum Bylo, nebylo či Rozčarování), ale má své kouzlo. Na Světlo a stíny to samozřejmě nemá. Nutno ale podotknout, že seriálová verze výpravné fantasy série Griša, ze které Světlo a stíny vychází, je z mnohem temnějšího a dospělejšího soudku.

Jako tip na Halloween ale Škola dobra a zla poslouží perfektně, a pokud si u divaček a diváků povede dobře, mohla by se dočkat pokračování a já bych se na něj podívala s chutí. Těch kladných hrdinů tu totiž tolik není (rozdíly mezi klaďasy a padouchy se stírají a i ústřední postavy v tom mají zmatek a střídají strany), díky čemuž to není tak strašně kýčovitě přeslazené.

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?