Martin Svoboda

V den první´volební debaty mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris byla skvělá chvíle připomenout z principu kontroverzní snímek, který se věnuje prvnímu z kandidátů, mediálně nenahraditelnému showmanovi Trumpovi. The Apprentice: Příběh Trumpa už má za sebou festivalový kroužek, takže nám nic nebrání se začíst do odborných i diváckých reakcí. Na širší uvedení ale snímek čeká jak u nás (v říjnu), tak i v domácích Spojených státech, v tomto ohledu si tedy musíme vystačit s trailerem, jejž markeťáci vypustili v tu nejlepší možnou chvíli.

Druhá řada Prstenů moci ve své polovině výrazně převyšuje tu první a trailer na animovanou Válku Rohirů vypadá dost dobře. Zdá se, že ve světě Tolkienových adaptací se začíná blýskat na lepší časy. Největší otazník nyní visí nad podle všeho dvoudílným filmovým prequelem Pána prstenů, který s požehnáním a producentským dohledem Petera Jacksona připravuje představitel Gluma Andy Serkis. I díky přítomnosti osobností stojících za milovanou trilogií, včetně pořádné řádky původních herců, by veřejnost k Lovu na Gluma, chystanému na rok 2026, ráda cítila sympatie. Veškerou vstřícnost ale Serkis dost možná pošlape, pokud se skutečně odhodlá užít omlazovací AI, v praxi nesmírně kontroverzní nástroj, který veřejnost zpravidla hlasitě odmítá.

Před necelým měsícem jsme informovali o potížích, do nichž se dostal třetí díl animovaného Spider-Versa a jeho televizní spin-off Spider-Noir s Nicolasem Cagem v čele. Režisérské a producentské duo Phil Lord a Chris Miller dostalo od Sony padáka formou neprodloužení smlouvy a bylo jasné, že pavoučí impérium, které měli pánové vybudovat, se hroutí. Na obou produkcích už ale bylo odvedeno tolik práce, že se považovalo za samozřejmé, že dvojice buď sama zakázku dodělá, nebo prostě předá agendu a projekt se dokončí v zamýšleném směru. Nyní to vypadá, že přinejmenším Beyond the Spider-Verse se Sony rozhodlo prakticky resetovat a začít s ním od začátku. O Spider-Noiru se nic neví. Hraný Spider-Man, jenž je zcela samostatným projektem, je na tom o poznání lépe, oznámil dokonce jméno režiséra.

Velké filmové festivaly mají svou etiketu, zvyklosti a tradice. Jedním ze zvyků je vyčlenit film, u kterého může publikum performativně lomit rukama, křižovat se a odcházet ze sálů, aby se pak psalo o šokujícím novém zážitku, který testuje hranice dovoleného. Mistry v tomto subžánru jsou Lars von Trier, Gaspar Noé nebo Harmony Korine. A právě poslední jmenovaný oblažil letošní Benátky svým snímkem Baby Invasion, který můžeme přeložit zhruba jako Invaze nemluvňat. „Udělalo se mi nevolno,“ „Nejhloupější film, co jsem viděl“ a „Korinův poslední intelektuální pšouk,“ míní někteří kritici. To si režisér kultovních Spring Breakers či dosud posledního Plážového povaleče (z roku 2019) nedá za rámeček! Nebo ano?

Na nože (Knives Out) z roku 2019 platí za nejoblíbenější revival whodunit kriminálek poslední dekády, vždyť na recenzním serveru Rotten Tomatoes se stále pyšní úžasným 97% poměrem kladných ohlasů. A ačkoliv byste to při pohledu na netypicky negativní hodnocení českých databází i kritiků možná neuhodli, pokračování Glass Onion z roku 2022 bylo v globálním měřítku nemenším úspěchem, u nějž hodnocení rovněž neklesá pod devět pozitivních textů na jeden negativní. Co je překvapivější, jedná se o jeden z mála případů, v nichž je hodnocení kritiků a diváků prakticky totožné. Jen málo sérií dnes dokáže spojit publikum napříč zájmy a preferencemi, i proto je na místě, že si Netflix Riana Johnsona hýčká a usnadňuje mu produkci dalších pokračování. Přesto je možné se ptát, zda se tento přístup opět poněkud neutrhl ze řetězu.

Sylvester Stallone má notorický odpor k tomu, aby jeho postavy umíraly. Prý nechce publikum rozesmutnit, vždyť kdo by toužil z filmu odejít s tím, že ikona jako Rocky nebo Rambo to má za sebou? Mnohem lepší je, když u titulků cítíme, že jejich dobrodružství pokračuje! Druhý, jistě méně důležitý důsledek samozřejmě je, že vždy, když Slyovi vyschne peněženka, nebo se začne nudit, může natočit další díl. Nově Stallone navíc objevil koncept prequelu, takže i když se mu už nechce strávit příliš času před kamerou, může umístit děj o půl století do minulosti a obsadit místo sebe mladšího herce. Tak tomu nejspíš bude v případě dalšího Rockyho.

David Fincher patří k nejvíce respektovaným filmařům své generace a jeho filmy, v nichž se rád nimrá v lidské perverzi a zvrácenosti, se většinou stávají událostmi sezóny. Zároveň jde o režiséra, který nemá sebemenší problém adaptovat látku, která i mimo něj žije vlastním životem. Většina jeho filmů jsou literární adaptace a snímek Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tattoo) dokonce uvedl nehledě na existenci úspěšné švédské filmové verze. Přesto je trochu překvapivé, že by se rozhodl zpracovat jihokorejský fenomén a největší hit Netflixu Squid Game, neboli Hra na oliheň.

Tropická bouře (Tropic Thunder) se během své premiéry dočkala vstřícných, i když ne jednoznačně nadšených reakcí. Největší humbuk způsobila nejspíš oscarová nominace pro Roberta Downeyho Jr., který strávil většinu filmu s permanentní blackface. I díky tomu se snímek stal během kulturních válek symbolem „komedie, jakou by už nešlo natočit“, kteroužto pověst by rád narušil scenárista a producent jedničky Justin Theroux, jenž naznačuje možnost vzniku pokračování.

První Joker v roce 2019 vyhrál Benátky, což by od hollywoodského blockbusteru čekal málokdo. V následujících měsících se stal snímek Todda Phillipse celkem kontroverzním filmem, stihl vedví rozdělit kritickou obec. Široké publikum však film z drtivé většiny přijalo a učinilo z něj miliardový hit, další překvapení vzhledem k přísné eRkové věkové přístupnosti v USA (do sedmnácti let jen s rodiči). Protože film s Joaquinem Phoenixem v čele začal svou úspěšnou cestu právě na prestižní italské akci, nebylo překvapivé, že zde tvůrci s měsíčním předstihem oproti zbytku světa odpremiérovali i druhý díl s podtitulem Folie à Deux. Protože Benátky jsou přece pro Phillipse bezpečným útočištěm. Tady mu nehrozí osud posledního Indiana Jonese, kterého v Cannes tak strhali, že mu to výrazně zkazilo nástup v kinech. Tady dopadne vše dobře. Že ano?

George R. R. Martin naštěstí nemá nic důležitého v harmonogramu (ehm), takže mu zbývá spousta času vztekat se nad Rodem draka (House of the Dragon). Jindy maximálně smířlivý autor Písně ledu a ohně i Ohně a krve, jež posloužily jako předlohy Hry o trůny (Game of Thrones) a Rodu draka, na svém blogu už několik dní naznačoval, že brzy vyjádří nespokojenost nad tím, kam se ubrala nedávno ukončená druhá řada Rodu draka, jež je přes veškerá zaškobrtnutí zdaleka nejsledovanějším původním seriálem na HBO. A jak slíbil, tak učinil. Svůj obsáhlý příspěvek sice promptně smazal, ale někdo by měl asi Martinovi vysvětlit, že internet je navždy. Jeho slova zatím samozřejmě stihli čtenáři nastokrát zkopírovat a my se na ně můžeme podívat. Jen pozor! V textu jsme ohledně spoilerů z minulého i následujícího dění seriálu ohleduplní stejně jako George. Takže vůbec.

Když pomineme Miloše Formana, jenž se stal pevnou součástí amerického filmového kánonu a světové publikum o něm uvažuje jako o Čechovi až v druhé řadě, může Janu Švankmajerovi co do jeho věhlasu konkurovat snad jen Karel Zeman. Pražský rodák vyrůstal v rodině aranžéra výkladních skříní a vyučené švadleny a zlomovým okamžikem pro něj bylo, když v osmi letech dostal jako dárek domácí loutkové divadlo. V tomhle umírajícím uměleckém oboru se zhlédl a jeho étos přenesl do kinematografie, kde jeho prostřednictvím oživoval své černohumorné surreálné vize. I díky urputnosti jeho dvorního producenta Jaromíra Kallisty Švankmajer přečkal revoluci a uplatnil se i v nové době, kdy začal točit celovečerní filmy a jeho věhlas dorostl astronomického měřítka. Připomeňme si v den jeho 90. narozenin jeho nejdůležitější počiny.

Tim Burton se v devadesátých letech vkradl do srdce nejednoho puberťáka, proto bylo tak smutné sledovat v novém století postupnou ztrátu jeho šarmu. Druhý Beetlejuice ale podle většiny prvních reakcí představuje pro svého režiséra návrat do formy. Vyplňme tedy poslední okamžiky před vpádem Michaela Keatona do kin tím, že vzpomeneme na milovaný první díl a zapřemýšlíme nad tím, v čem vlastně spočívá nechvalné upadnutí Burtona do irelevance v posledních letech.

Uf. Co teď s tebou, Disney? Kdo by si teď s tebou hrál? Chystaná Sněhurka (Snow White) rozhodně vstoupí do análů mizerného marketingu i tristní komunikace s veřejností a stane se ukázkou toho, že absolutní rezignace na tvůrčí, ale i čistě byznysovou integritu není cesta k uklidnění situace, ale spíš k tomu, že proti sobě poštvete úplně všechny. Trailer na chystanou hranou verzi ikonické pohádky z konce 30. let stihl za tři týdny od svého uvedení nastřádat už milion dislajků (a pouhých 85 tisíc lajků) na hlavním Disneyho YouTube kanálu. A tentokrát je tomu tak plným právem.

Je snadné zapomínat, jak dobré to člověk má. O FAMU se veřejnost nahlas dozvídá většinou tehdy, když se na ní odehrává nějaká šílená žabomyší válka, která se v rétorice přítomných uměleckých duší mění v boj o osud demokracie a dobra, nebo když si Jiří Strach potřebuje postěžovat, jak moc nerozumí mladým lidem. Pozitivní zprávy se šíří pomaleji. Potřebujeme prestižní časopis The Hollywood Reporter, aby nám připomněl, že se jedná o jednu z nejlepších filmařských škol světa.

O Keanu Charlesi Reevesovi se už mnoho let říká, že na place Draculy nejspíš pochytil od transylvánského knížete pár triků a přestal stárnout. Dnes nám však nezbývá než se vetřít s možná nečekanou zprávou, že v Libanonu narozený herec slaví 60. narozeniny. Syn anglické matky a amerického otce podědil evropské, havajské a asijské předky. Od nějakých šesti let vyrůstal ve Spojených státech a Kanadě, velký vliv však na něj měla osoba čínské babičky, jejíž étos ve velké míře přijal za vlastní. Jeho dospívání poznamenala četná matčina manželství (s otcem se přestal stýkat ve svých třinácti, což už bylo mnoho let po rozchodu rodičů). Není divu, že v důsledku nestálosti a nejistoty okolo sebe se Reeves stal problémovým dítětem, vyloučený byl ze čtyř středních škol. Jedním z mála světlých bodů jeho mládí byl zájem o dráhu profesionálního hokejisty. Nakonec se jím nestal, dnes ho známe jako jednoho z nejmilovanějších hollywoodských herců. Během jeho hvězdné kariéry ho pronásledovaly nedůvěra veřejnosti v jeho talent i osobní tragédie, všechny překážky ale překonal a dnes platí za milovanou ikonu. Připomeňme si 8 z jeho nejlepších rolí.