Je druhý Joker zklamáním roku? První reakce jsou rozpolcené, mluví o povrchním a prázdném filmu

První recenze jsou venku... a nejsou moc dobré. Nejhlasitější metatitulky mluví o tom, že v Benátkách snímek strhali, což je možná maličko přehnané tvrzení. Je ale fakt, že při pohledu na metakritický server Rotten Tomatoes je po vydání první vlny recenzí počet nadprůměrných a podprůměrných hodnocení zhruba vyrovnaný. V celkovém hodnocení mírně převažují ty pozitivní, u zkušených top kritiků ty negativní. A to je rozhodně problém. Velký problém.

V tuto chvíli je brzo dělat si zcela jasno o konečném dojmu, recenze stále přibývají, nemluvě o tom, že široká veřejnost byla Phillipsovi vždy o kus nakloněnější. Rozhodně neočekáváme, že pár měsíců po premiéře uvidíme u snímku podprůměrné hodnocení. Reportovat ale můžeme jen o tom, jaká je situace nyní.

William Bibbiani z The Wrap uvedl svou rozpolcenou kritiku tím, že „už úvodní titulky druhého Jokera v sobě mají aroganci studenta filmu, který se snaží příliš moc udělat dojem.“ Takže nic nového pod sluncem, stejných výtek se od svých kritiků dočkal už první Joker. Bibbiani přesto nakonec těsně dochází k nadprůměrnému hodnocení, předně protože se podle něj Todd Phillips poučil a dává si pozor, aby Arthura film vágně neheroizoval jako minule. „Na rozdíl od předchozího filmu, který v selhání Arthura Flecka nachází zvrácené hrdinství, Folie à Deux zdůrazňuje, jak ubohý je a vždy byl.“ I proto je podle recenzenta nový Joker „skutečně trochu odvážný, skutečně trochu náročný a skutečně trochu upřímný. A to není vtip.“

Owen Gleiberman z Variety protestuje. „Todd Phillips udělal to, co považuji za obrovskou chybu, a sice příliš poslouchal své kritiky. Joker: Folie à Deux je možná ambiciózní a povrchně pobuřující, ale v jádru je to přehnaně opatrné pokračování. Phillips natočil film, ve kterém je Arthur opravdu jen chudák; nedělá nic špatného a neohrozí ničí morální cítění.“ Stěžuje si také na to, jak málo se ve filmu stane. V příběhu sledujeme Arthurovo soudní řízení a stranou se do něj zamiluje Lady Gaga. Podle recenzenta se zkrátka jedná o fádní soudní drama proložení muzikálovými čísly.

Díky recenzím konečně víme, jak je to s tím zpíváním a tančením. Nehledě na to, jak moc tvůrci v rozhovorech tvrdí, že Joker není čistokrevný muzikál, publicisté jednoznačně oponují. Joker podle nich rozhodně muzikál je, a pokud není, tak žádný muzikál nikdy nevznikl. Jeho přístup k žánru jde srovnat s tím v oscarovém Chicagu. Hudební čísla se tedy odehrávají ve fantazii postav, jak jsme ostatně předpokládali. Přesto je ve filmu přinejmenším jedna scéna, při níž Joker zpívá naživo, a je prý velmi strašidelná a znepokojivá.

David Ehrlich z IndieWire však není o výsledku přesvědčený a dokonce spekuluje, že druhý Joker je schválně špatný film. Přidává se k těm, kteří snímek považují prostě za špatnou reakci na přijetí prvního dílu: „Zdá se, že Todd Phillips nepřijal vlídně kritiku, že jeho megavýdělečný, Oscarem oceněný a kariéru definující Joker byl nějakým druhem válečného pokřiku incelů.“ Celý film se podle recenzenta snaží této pověsti zbavit, v důsledku čehož ztrácí svou autenticitu. „Minule mě štvalo, že Phillips se snaží sníst svůj dort, ale zároveň chce, aby mu zůstal. V tomto světle bych měl mít radost, že pokračování je dychtivé vyzvracet ten samý dort zpět skrz plátno – na všechny jeho fanoušky i kritiky,“ nebere si recenzent servítky. Druhý Joker se prý tak moc snaží nevyvolávat laciné vzrušení z Arthurových transgresí, že se mění v záměrně nudný film, který nám odpírá jakýkoliv koncept zábavy.

Peter Bradshaw z Guardianu patří k těm, co se s hodnocením těsně přehoupli do nadprůměru. Podle svých slov proto, že jedničku považuje za „bizarně přechválenou a nadhodnocenou“, nebyl tedy zatížen vysokým očekáváním. „Teď tu máme pokračování, a ačkoli je podobně povrchním, vysíleným a často únavným zážitkem jako první film, můžeme mluvit o zlepšení. Je to muzikál, tedy svým způsobem. (…) To mu dává strukturu a příchuť, kterou první film neměl.“ Bradshaw nepřekvapivě chválí Lady Gaga, jejíž Harley Quinn dodává snímku křehkost a lidskost.

Geoffrey Macnab z Independentu konečně nabízí jednoznačně kladnou recenzi udílející čtyři z pěti hvězd. Oceňuje hlavně chemii Phoenixe a Gaga. „Arthur a Harleen mají komplexní vztah – on se do ní zamiluje tak intenzivně, že to mohou vyjádřit jen propracovaná hudební čísla. Tihle dva se pak napojují na všechny od Freda Astaira a Ginger Rogers po Sonnyho a Cher. Zdá se však, že Harleen se zajímá výlučně o Jokerův aspekt svého nového přítele, ne o poškozeného a zranitelného Arthura pod povrchem.“

Recenzenti často podotýkají, jak doslovně snímek přistupuje k Jokerovi jako druhé temné bytosti uvnitř Arthura. Ústřední soudní řízení je ostatně založeno na tom, jestli je za své činy odpovědný on, nebo ho ovládá Joker coby druhá osobnost v jeho mysli. Někteří to oceňují, jiným to přijde trapně přímočaré.

David Rooney z The Hollywood Reporter označuje film za frustrující a potěchu nalézá opět jen v hudebních číslech. „Při zpětném pohledu bylo na Jokerově politice nejvíce znepokojující, že její bezútěšný nihilismus postrádal dostatečně koherentní úhel pohledu, aby byl skutečně radikální nebo provokativní,“ obrací se za problémy prvního dílu. „Phillipsovo nevyrovnané pokračování Joker: Folie à Deux bude pravděpodobně přijato nebo odmítnuto ze stejných důvodů,“ věří recenzent. Další věc, kterou snímek sdílí, je bohaté čerpání z filmového kánonu, v důsledku čehož můžeme opět očekávat záplavu výtek za vykrádání klasik.

„Tím, že děj umístěný do cely brání Jokerovi v jeho šíleném šíření chaosu v ulicích Gothamu, se film neutralizuje. Ještě víc než jeho předchůdce redukuje dvojka arcipadoucha na vyprázdněný produkt dětského traumatu a duševní choroby. Což znamená, že je toho jen málo, co jsme se nedozvěděli už minule. I taneční mezihry jsou v principu přeneseny z prvního Jokera,“ kritizuje dál Rooney.

Jen málo recenzentů se tedy Jokerovi plně oddalo, i když mírná většina stále uděluje nadprůměrné hodnocení. Většina autorů oceňuje, že nehledě na vlastní problémy je dílo v principu pozitivní pro filmovou branži a zaslouží si pochvalu za to, že se týmu filmařů podařilo v éře přesycené komiksy bez vlastní identity představit něco, co se své přímé konkurenci vymyká. My ostatní si na premiéru musíme počkat do 3. října.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů ve zbytku roku 2024.

Zdroje: The Hollywood Reporter, Independent, The guardian, IndieWire, Variety, The Wrap