Pražská FAMU byla zařazena na seznam 15 nejlepších filmařských škol světa. Těží stále z odkazu nové vlny?
Ostře sledované vlaky | Asociace českých filmových klubů (AČFK)
Je snadné zapomínat, jak dobré to člověk má. O FAMU se veřejnost nahlas dozvídá většinou tehdy, když se na ní odehrává nějaká šílená žabomyší válka, která se v rétorice přítomných uměleckých duší mění v boj o osud demokracie a dobra, nebo když si Jiří Strach potřebuje postěžovat, jak moc nerozumí mladým lidem. Pozitivní zprávy se šíří pomaleji. Potřebujeme prestižní časopis The Hollywood Reporter, aby nám připomněl, že se jedná o jednu z nejlepších filmařských škol světa.
The Hollywood Reporter vydává jednou za dekádu žebříček nejlepších filmařských škol světa a nemělo by nás překvapovat, že na tom aktuálním figuruje i FAMU. Vždyť na tom minulém zabrala úctyhodné čtvrté místo. Nový seznam není řazen kvalitativně, nevíme tedy přesně, jestli by se podařilo obhájit bramborovou medaili. I tak ale můžeme být velmi spokojení.
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze může říct, že inspirovala filmovou revoluci. Československá nová vlna 60. let vzešla právě především ze studentů FAMU jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel a Jaromil Jireš, kteří zpodobnili novátorský černohumorný pohled na život za železnou oponou. I s generační výměnou po konci studené války zůstává FAMU jednou z předních evropských filmových škol, která nabízí jednoleté intenzivní programy a dvouleté a tříleté magisterské studium režie, kamery a střihu, včetně akreditovaných programů v angličtině.
Electra | FAMU
Tak zní odstaveček, kterým autoři ověnčili pražskou školu, jejímž děkanem je relativně čerstvě David Čeněk. Není překvapivé, že se text ve velké míře obrací na novou vlnu a její odkaz. Zlí jazykové namítnou, že současní studenti mohou stěží těžit z éry, jež je společensky i institucionálně jen v malém kontaktu s dnešní realitou a od níž uplynulo šedesát let zaplněných dvěma převraty.
Přesto dává dokonalý smysl, proč se zahraniční médium soustředí na ten zdaleka nejslavnější okamžik dějin českého filmu. Každou školu je třeba představit něčím výjimečným, typickým jen pro ni „Věhlas nové vlny samozřejmě pomáhá FAMU se dlouhodobě mezinárodně zviditelňovat, protože právě filmaři a filmařky, kteří k ní byli řazeni, jsou živě zapsáni v podvědomí diváků po celém světě,“ vysvětluje pro Kinobox dědictví nové vlny Vít Schmarz, proděkan pro pro vnější vztahy a rozvoj.
Nová vlna tedy jistě dodnes vrhá stín na všechny mladé filmaře, kteří stěží mohou tvořit, aniž by se k ní alespoň ve své mysli vztáhli. „Současná FAMU nezapomíná na svou historii, ale dobře chápe, že žít z ní nelze. Je to otevřená, moderní instituce, která bedlivě sleduje trendy ve filmu i filmovém průmyslu a navazuje spolupráci se špičkovými institucemi po celém světě, aby svým absolventům a absolventkám umožnila co nejširší uplatnění. Ale na novou vlnu její absolventi rozhodně nezapomínají. Stačí se podívat třeba na MordAdama Martince,“ pokračuje Schmarz.
I když je nezpochybnitelné, že česká kinematografie nikdy nedosáhla znovu stejného věhlasu jako v 60. letech, neměli bychom neschopnost udržet při životě výjimku považovat automaticky za selhání. I v dnešních dnech FAMU generuje obsah světové úrovně, stačí se podívat na oscarový krátkometrážní snímek DceraDarji Kaščejevy a její následnou Electru (stejně jako další tvorbu skvělých famáckých animátorů). Ohledně uplatnění studentského talentu v praxi je to vždy komplikovanější, i když je otázka, nakolik z toho vinit samotnou školu. Dokument tehdy čerstvého absolventa FAMU Pásky z NaganaOndřeje Hudečka ale v databázi Kinoboxu ještě pět let po premiéře drží pozici nejlepšího dokumentu, takže to zjevně není nemožné.
Těžko říct, jestli se ještě někdy dočkáme nové nové vlny. Těžko říct, jestli se znovu vynoří český film jako rozpoznatelný pojem ve světovém kontextu. Nic nám ale nebrání vyhlížet individuální kvalitní filmová díla studentů jedné z nejlepších světových škol.