Kandidát na nejvíc šokující film roku? Z šílené Invaze nemluvňat se odchází ve velkém

O čem je Baby Invasion? Jedná se o snímek natočený z pohledu první osoby, v němž kamera imituje zrak postav. Šest herců chodilo s profesionálním GoPro setem po place (jedním z nich byl sám Korine) a sledovalo příběh mimo jiné o domovním vloupání násilných zločinců, kteří nemilosrdně vraždí všechny okolo. Pomocí AI pak byly v postprodukci tváře útočníků vyměněny za hlavy obřích nemluvňat. A to je jen první krok.

Verze uvedená v půlnoční sekci benátského festivalu podle Korineho představuje jen nástřel jeho interaktivní vize. Natočil více než 80 hodin použitelného materiálu a ještě s ním zdaleka není hotový. Na tiskové konferenci (již prý zaplnil všetečným kouřem ze svého doutníku, který odmítl odložit) si stěžoval na to, že kinematografie prohrává souboj o mladé s gamingem a streamingem a on s tím hodlá něco udělat. Přísedící Gaspar Noé, Korinův kamarád, nadšeně přikyvoval. Předložený celovečerní film je tedy podle všeho jen prvním krokem v Harmonyho plánu na záchranu celého oboru.

„Až film vypustíme, budete si ho moct pustit na mobilu. Budou u toho ale určité kódy, které vás uvnitř filmu vezmou do dalších filmů. To, co jsme pouštěli tady, je jen základní vrstva, budeme mít ještě další tři nebo čtyři podfilmy,“ vysvětloval režisér. Celé jeho uvažování je, upřímně řečeno, roztomile mimo. Pokusy o interaktivní audiovizi jsou stejně staré jako domácí video (možná starší) a v době streamu jim nic nebrání v existenci. Studia ale metodou pokus/omyl (posledním prominentním počinem byl asi Black Mirror: Bandersnatch z roku 2018) zjistila, že se možná jedná o roztomilý gimmick, ale nic, o co by publikum stálo s železnou pravidelností.

Zjednodušeně řečeno, když chce člověk interakci, zvolí videohru, z nichž některé (The Last of Us, tvorba Davida Cage) beztak již mají dlouhé pasáže určené pouze ke sledování. Opačný postup, tedy uplatňovat interakci u filmů, se zdá jako slepá ulička už proto, že logisticky není možné realizovat uspokojivé množství variant. Dílo tedy svůj princip nemůže prakticky přiblížit ke svému teoretickému potenciálu a vede k neuspokojivému zážitku. Proto je jednodušší přibližovat hry filmům než filmy hrám.

Ale dobře, nikoho asi nepřekvapí, že enfant terrible Korine spíš bizarním způsobem zlobí a hraje si s médiem, než že by doopravdy nabízel odpověď na údajnou krizi kinematografie. Jediné, o čem se v tuto chvíli dá diskutovat, je navíc neúplný pahýl. Metakritický server Rotten Tomatoes u něj nashromáždil relativně skromných devět recenzí (jistě i proto, že se v Benátkách jednalo o nesoutěžní titul), z nichž pět je negativních a čtyři pozitivní. Je tedy fér říct, že přijetí se zatím jeví být půl na půl, což ke stejně tak kontroverznímu jako kultovnímu filmaři rozhodně pasuje.

Negativní reakce mluví o tom, že Korine imituje estetiku videoher, aniž by rozuměl, z čeho plyne zážitek z jejich hraní. „Tohle je film vygenerovaný společností hyperfixovanou na obrazovky a určený pro ni samou. Kromě sugestivní evokace videoherního řevu a akce ale nemá mnoho co nabídnout,“ stěžuje si Marshall Shaffer z webu Decider. Režisér podle něj úspěšně navazuje na svou estetiku hnusu a odporu ve videoherním kontextu, nedokáže ale svůj styl pořádně zužitkovat.

Často se opakujícím argumentem je také hektičnost a neusledovatelnost snímku. „Diváci nezasvěcení do herní kultury nebudou mít při sledování nejmenší ponětí, na co se dívají,“ stěžuje si Robbie Collin z The Telegraph ve své jednohvězdičkové recenzi. Popisuje děj, v němž střídavě vidíme záběry z fiktivní fotorealistické videohry Invaze nemluvňat a (v kontextu fikčního světa) skutečných násilných činů, které se postupně mísí v jedno. Étos filmu podle něj nejlépe vystihuje nápis, který se během něj objeví na plátně: TOTO NENÍ FILM. TOTO NENÍ HRA. TOTO NENÍ SKUTEČNÝ ŽIVOT. SKUTEČNÝ ŽIVOT NENÍ.

„Baby Invasion se pokouší simulovat videohru, přičemž však postrádá prvky, které z hraní dělají jedinečnou uměleckou formu, jako je přesvědčivý příběh, zajímavá grafika a – co je nejdůležitější – uspokojující herní smyčka,“ stěžuje si Hannah Strong z Little White Lies. Podotýká, že režisér nachází chvíle, kdy nechává postavy před našima očima močit a defekovat, opět však nenachází pro svůj experiment přesvědčivou motivaci.

Samozřejmě se ale najdou zastánci všeho toho, co předešlým kritikům vadilo. „Pomineme-li neusledovatelnost Baby Invasion, Korineho nová kapitola je tektonickým experimentálním otřesem pro filmový průmysl, krokem správným směrem k neprobádanému území, a to předně díky své zvídavosti a originalitě,“ přejímá režisérovo vlastní nadšení Luke Hicks z The Film Stage. Zjevně tedy je možné pohlédnout na záběry urinace z pohledu první osoby uprostřed simulované videohry a říct: Ano, tohle je budoucnost filmu!

Ale legrace stranou, Korineho agresivní experiment bychom neměli podceňovat. Právě podobné šílenosti nás učí přemýšlet o filmech novým způsobem, i kdyby se samy ukázaly být nereplikovatelnými slepými uličkami. A právě to na Baby Invaders recenzentovi The Film Stage imponuje. „Víc než jindy platí, že to prostě musíte vidět.“ Korine podle této recenze zašel s imitací videohry opravdu do důsledku, film zahrnuje například pauzy a vložené minihry.

„Harmony Korine si bude dělat cokoliv, co uzná za vhodné,“ připomíná další nadšená recenze Ryana Lattanzia z IndieWire. Text vystavuje režisérovi pochvalu na tělo: „Máme tu filmaře, který dnes nesnáší své vlastní publikum. A máme tu od něj další film pro nikoho.“ Recenzent popisuje typicky nekonformní, ale inspirativní podívanou. „Pokud se rozhodnete dílu přesto odevzdat, budete mít k dispozici ohromující příklad toho, čím filmy mohou být. To vše doprovázené předtuchou o tom, kam by svět jako celek mohl směřovat – pokud tam již není.“

Čeká nás tedy snad stylisticky i vypravěčsky šílený, stěží usledovatelný snímek od filmaře, který námi pohrdá. I když má možná maličko zkreslené představy o tom, zda může jeho přístup někam posunout kinematografii jako celek, nic to nemění na tom, že v čase, po který se mu odevzdáme, s námi pořádně zamává. A nebo nás unudí a otráví k smrti a možná přiměje k opuštění sálu. Oboje bude jeho vítězství, tak to holt ve světě profesionálních provokatérů chodí.

Distribuce v Česku zatím není jasná, ale pokud se Korineho plány uskuteční, nejspíš půjde o online projekt dostupný i našincům. Zatím se podívejte na žebříček nejočekávanějších filmů zbytku roku 2024 podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: World of Reel, Rotten Tomatoes, Telegraph, Little White Lies, The Film Stage, Decider, IndieWire