Christoph Waltz

Rakousko-německý herec a režisér Christoph Waltz se narodil 4. října 1956 ve Vídni do rodiny s výraznou historií ve filmovém a divadelním průmyslu. Někteří z jeho předků byli divadelními herci, přičemž si zahráli i ve snímcích němé éry. Otec pracoval jako scénograf a matka byla kostýmní výtvarnice. V mládí se chtěl stát operním pěvcem a jeho další kroky vedly na Tereziánskou akademii ve Vídni. Po studiu zpěvu na místní univerzitě se rozhodl, že jeho hlas není natolik silný, aby naplnil svůj sen a zaměřil se na herectví. Absolvoval seminář Maxe Reinhardta a v New Yorku se učil pod vedením dvojice Lee Strasberg a Stella Adler. Na konci 70. let se začal objevovat v rakouských televizních filmech či západoněmeckých seriálech, ke kterým přidával pravidelnou účast na divadelních prknech. Během 90. let si připsal desítky evropských projektů, mezi které patří životopisné drama z období druhé světové války Život za život - Maxmilián Kolbe (1991), historický příběh z 16. století Král posledních dnů (1993), kde si zahrál samozvaného mesiáše nebo epizodní role v populárních seriálech Komisař Rex (1994) a Schimanski (1997). Následovala další herecká dekáda strávená převážně na televizních obrazovkách, než přišel zásadní zlom jeho kariéry v roce 2009, kdy se mu podařilo zvítězit v konkurzu na ztvárnění plukovníka Hanse Landy. Svůj hollywoodský debut si tak odbyl pod věhlasným režisérem Quentinem Tarantinem ve snímku Hanebný pancharti. Za roli děsivě podmanivého nacisty získal desítky ocenění včetně Zlatého glóbu, ceny BAFTA, prestižního Oscara či uznání na filmovém festivalu v Cannes. Poté se již poměrně snadno a rychle usadil před kamerami divácky atraktivních projektů a během jednoho roku do své filmografie zapsal akční komedii Zelený sršeň (2011), romantické drama Voda pro slony (2011), adaptaci klasického příběhu Tři mušketýři (2011) či konverzačku Romana Polanskiho Bůh masakru (2011). Posléze si zopakoval spolupráci s Quentinem Tarantinem a zahrál si bývalého zubaře a lovce odměn Dr. Kinga Schultze ve filmu Nespoutaný Django (2012), jenž se odehrává během občanské války ve Spojených státech amerických. I tentokrát jeho poličku zaplnilo několik zlatých sošek včetně druhého Oscara, Zlatého glóbu či ceny BAFTA. Ztvárnil hlavní roli v dystopickém sci-fi The Zero Theorem (2013) a představil se jako malíř a podvodník Walter Keane v dramatu Big Eyes (2014), za což byl potřetí nominován na Zlatý glóbus. Stal se součástí bondovské série, když se převtělil do ústředního padoucha Franze Oberhausera známého pod jménem Blofeld. Šéfa zlověstné organizace SPECTRE si zahrál ve stejnojmenném díle z roku 2015 a na plátna kin se vrátil v závěrečném pokračování s Danielem Craigem Není čas zemřít (2021). Mezitím bavil diváky srbským playboyem Dušanem ve Zmenšování (2017), fanoušky sci-fi potěšil jako kyberdoktor Ido ve snímku Alita: Bojový Anděl (2019) a nadaboval hraběte Volpa v oscarovém Pinocchiovi Guillerma del Tora (2022). Objevil se také v seriálové produkci, když účinkoval ve dvou řadách akčního thrilleru Most Dangerous Game (2020) a převtělil se do sociopatického Konzultanta (2023) herního studia CompWare. Roku 2019 si vyzkoušel i pozici režiséra a debutoval životopisným dramatem Georgetown, ve kterém zároveň ztvárnil ambiciózního hrdinu Ulricha Motta. Christoph Waltz žil 17 let s taneční terapeutkou Jacqueline, s níž má čtyři děti. Při jeho počátcích v Hollywoodu jej už doprovázela druhá manželka a kostymérka Judith Holste, se kterou má jednu dceru.