Recenze: Alita: Bojový Anděl - měli tvůrci moc velké oči?

Psal se rok 2015 a Robert Rodriguez byl na návštěvě u Jamese Camerona, který mu ukázal svůj zhruba dvousetstránkový scénář filmové adaptace mangy Alita: Bojový Anděl (2019) a rovnou mu nabídl možnost to natočit. Potřásli si rukou a mohli to rozjet. Rodriguez a Cameron, to zní skvěle, ne?

Oba nás už dřív dokázali překvapit a o tom, že jsou více než zdatní tvůrci, není pochyb. Každý sice točí úplně odlišné filmy, ale o to zajímavěji tahle spolupráce zněla. No a proto je na Alitě nejpřekvapivější to, jak je konvenční a mainstreamově laděná. Nemyslím tím jen změnu z původně zamýšleného eRkového ratingu na PG-13, ale celkové vyznění snímku. Je to, jako by se bál pořádně šlápnout na plyn. Váhá, jestli chce být cyber gangsterkou z 26. století o boji proti zločineckým bossům, nebo rovnou rozjet velkolepý woman empowerment příběh o dívce, která pomocí svých unikátních schopností povstane k boji proti tyranii mocných v prostředí dystopického postapo světa. Do toho Alita (Rosa Salazar) řeší víceméně pubertální rozepři se svým adoptivním otcem Idou Dysonem (Christoph Waltz) a sbližuje se s Hugem (Keean Johnson).

V tu chvíli vynikají silné i slabé stránky Cameronova scénáře. Dialogy „královi“ nikdy nešly, ale nikde to nebylo tak vidět. To, co postavy občas vypouštějí z pusy, je na hony vzdálené naší i jejich realitě. Ale to je problém hlavně romantického vztahu těch dvou. Příběh totiž hýří kvantem klišé, z nichž některá jsou šikovně pojata, ale jiná už tolik ne. A jejich „láska“ je jedním z těch druhých.

Hlavní hrdinka navíc postrádá jakýkoli pořádný vývoj a jediní, kteří se mění, jsou lidé kolem. Divákovu zájmu o děj a Alitu samotnou nepomůže ani absence opravdových překážek v hrdinčině cestě. Není to slabými antagonisty, ale tím, jak moc nepřiměřeně silná oproti nim je. Podobný případ, jako Vision z Avengers: Age of Ultron (2015). To způsobuje, že onen woman empowerment element nefunguje, protože protagonistka nemusí svou sílu najít, nebo se o ni jakkoli přičinit. Prostě ji má.

Na druhou stranu se podařilo proplést osudy všech postav dohromady, aniž by divák ztratil orientaci. Tím se film vyhnul nějaké výraznější samoúčelnosti scén. Všechny interakce značně ovlivňují i ostatní dějové linky, kterých není málo. Od rodinného dramatu po Motorball. Ten nahradil všechny sporty a je to nepříliš překvapivě smrtelně nebezpečná zábava, kterou sleduje celé Železné Město a která je jedinou cestou pro chudé mezi „lepší“.

A přesně to je místo, kde vynikne režisérův um. Rodriguez totiž naplno využívá možností, které mu tak vzdálená budoucnost dává, a bojové scény jsou jedny z nejlepších za poslední dobu, protože se na nich opravdu vyřádil. Mezi ně patří i Motorball - je to vlastně jen jedna šíleně rychlá řezničina o to, kdo získá míč a skóruje. Jeho vliv je cítit i z těch menších „pouličních“ scén, které obvykle rychleji odsýpají a nezabývají se „velkými tématy“.

Žánrová klišé jsou další problém. Když to totiž není rozmíška o tom, kde je hranice a jak definovat lidství, je to dystopie a útlak elitou. Tady je to druhý případ. Zároveň ale nemáme šanci se pořádně začít zajímat o jakoukoliv z těch myšlenek, protože film od začátku staví na tom, že se vidí jako začátek franšízy a tak se snaží do sebe vtěsnat co nejvíc informací. Nejvíc na tom však tratí postavy, které tak nemají šanci vyniknout nad úroveň „fajn taťka Waltz“ a „sexy, v jádru dobrý, ale navenek trošku grázlík Keean“.

Myslet si ale, že Alita nic většího neznamená v rámci vývoje filmu, je špatně. To, co tady trikaři dokázali s CGI a hlavně motion capture, v mnoha ohledech překonává i poslední CGI velepočin Avatar (2009). Hrdinka sama je bez problémů; nejlepší počítačem vygenerovaný obličej, jaký tu kdy byl, a její velké oči působí naprosto přirozeně. Stejně tak celý svět, který díky mnoha vrstvám pohybu a rozdílným velikostem všeho působí opravdu živě. Hranice mezi CGI a reálným hercem nikdy nebyla tenčí, natož jestli už vůbec nezmizela.

Alita: Bojový Anděl je film, který měl mít v rukou hlavně Rodriguez, ne účetní, hledající novou franšízu. K tomu poloviční rozpočet a eRkový rating. Tady tak skutečným zázrakem technologie není Alita, ale fotorealističnost, s jakou dokázali tvůrci poskládat jedničky a nuly jejího obličeje. O tom, že druhý díl vznikne, bych silně pochyboval, ale jako zábavný odpočinkový akční film snímek funguje.

Hodnocení: 72%