Herci vedlejších rolí, kteří si ukradli film pro sebe

Každý si jistě ihned na optání vybaví slušnou řádku herců či hereček, kteří, ač ve vedlejších a co do času stráveném na scéně skromnějších úlohách, dokázali hlavní hvězdy nebo představitele významnějších aktérů v daném snímku svými výkony zastínit. Pokud se ostatně o někom hovoří jako o 'mistru vedlejších rolí', mělo by se dotyčné osobě dostávat velkého respektu - vyniknout v menší roli a na menším prostoru je vždy těžší, a byť hodně záleží na tom, jak dobrou postavu scénáristé vytvoří, její představitel nese sám velkou zodpovědnost. Zde je výběr dvaceti hereckých výkonů ve vedlejších či menších úlohách, které si ukradly většinu chvály, uznání a diváckých vzpomínek pro sebe.

Jak už jsem avizoval v úvodu, největší ovace si za svůj výkon v devátém filmu Quentina Tarantina uzmul hollywoodský matador Brad Pitt. Ačkoli to byl Leonardo DiCaprio v roli stagnující westernové hvězdy, kdo měl zastoupit úlohu hlavního tahouna vyprávění, Pitt vystřihl neohroženého kaskadéra Cliffa Bootha s takovou nenuceností a elegancí, že se stal trochu překvapivě hlavní hereckou doménou. Dohromady s taktéž skvělým DiCapriem vznikla ikonická filmová dvojice, která v budoucnu jen tak nezapadne. A Bradovi budeme v únoru držet palce na Oscarech, kde by neměl po dlouhé době chybět.

Brad Pitt možná umí veškerou pozornost upřít na sebe, ale občas o ni také přijde. Od Hanebných panchartů se původně očekávala válečná řežba, jíž bude dominovat právě skalpovací smečka Brada Pitta. Nakonec jsme však dostali mnohovrstevný a dialogový příběh, v němž na sebe nejvíce pozornosti strhl hlavní záporák v podání Christopha Waltze. V té době zcela neznámý rakouský herec oslnil suverenitou, s jakou si ve čtyřech různých jazycích vychutnal chladnokrevného nacistu Hanse Landu, a dnes je považován za možná nejvýraznější herecký objev posledních dvaceti let. Oscar za vedlejší roli nemohl připadnout do lepších rukou.

Roku 2004 byla sláva Lindsay Lohan na vrcholu hvězdného piedestalu. Pohledná a sympatická zrzka projevila zájem o teenagerskou středoškolní komedii a konkrétně o roli hlavní mrchy Reginy Goerge. Situace se však nakonec změnila, Lindsay zůstala u kladné titulní postavy a úloha potvory připadla tehdy šestadvacetileté Rachel McAdams. A nemohlo to dopadnout lépe, neboť krásná Kanaďanka si Reginu náležitě vychutnala a stala se highlightem téhle komedie, která se zpětně řadí k těm nejpovedenějším z daného subžánru. Není divu, že díky této roli Rachel nadobro prorazila a postupně se stala jednou z nejoblíbenějších zámořských hereček.

Herecký velikán s maniakálním úsměvem se celou kariéru specializoval na to, že zastiňoval všechny a všechno kolem sebe. Oscara za vedlejší roli získal už roku 1983 za romantické drama Cena za něžnost, ale až o dekádu později předvedl své zřejmě nejpamátnější podpůrné vystoupení v soudní konverzačce Aarona Sorkina Pár správných chlapů. Tahouny filmu měli být Tom Cruise a Demi Moore, jenže Nicholson i na malém prostoru spustil herecké galapředstavení, jež vyvrcholilo památnou scénou u soudu, kterou prý Jack odkřičel opakovaně bez střihu a na jeden zátah. Oscar z toho tentokráte kupodivu nebyl, ale další ikonická role rozhodně ano.

Předčasně zesnulý herec se dočkal své nejslavnější role až na sklonku života. Jako svérázný rybář Quint se stal Robert Shaw hereckým tahounem prvního megahitu Stevena Spielberga, a byť nejslavnější hláška filmu pochází z úst jeho kolegy Roye Scheidera, byl to on, kdo ve druhé polovině upíral většinu pozornosti na sebe a byl smrtícímu mořskému predátorovi více než důstojným protihráčem. Už při jeho neopakovatelně přednesené historce o zkáze lodi Indianapolis diváka mrazí.

Dost možná nejvýraznější výkon ve vedlejší roli v celé historii si připsal roku 1991 Anthony Hopkins. Byť v součtu setrvá před kamerou jen něco málo přes čtvrt hodiny, hned během první scény se Hannibal Lecter v Hopkinsově hypnotickém podání vryje divákovi pod kůži, odkud už ho nikdo včetně skvělé hlavní hrdinky Jodie Foster nemá šanci vyškrábat. Herec vtiskl do postavy směs pronikavé inteligence, chladnokrevnosti a lascivních gest, čímž si zajistil nejen Oscara, ale také nesmrtelnost pro sebe i svůj často citovaný charakter.

Po Vykoupení z věznice Shawshank se Frank Darabont na konci devadesátých let rozhodl zadaptovat další knižní předlohu Stephena Kinga. Hlavní roli ve fantastickém vězeňském dramatu ztvárnil Tom Hanks, nejuznávanější charakterní herec té doby, jehož zastínit bylo zdánlivě nemožné. Tentokrát ale větší pozornost přitahoval přeci jen jiný herec. Obrovitý Michael Clarke Duncan dostal úlohu zvláštně nadaného Johna Coffeyho a předvedl nezapomenutelný výkon, jenž hlavně v závěru dohání řadu diváků k slzám. Herec dokázal všechny silné emoce svým výkonem ještě zvýraznit a připsal si zaslouženou oscarovou nominaci, kterou bohužel neproměnil. Jednalo se o vrchol jeho kariéry, jemuž se už později nepřiblížil.

Může se zdát, že záporní aktéři to mají ve vedlejších úlohách podstatně snadnější. Inu, pokud má herec vizáž a charakter Javiera Bardema, pak je to pravda. Tahle země není pro starý je pro mnohé posledním mistrovským dílem Ethana a Joela Coenových a nemalou zásluhu na tom má právě španělský představitel záporné postavy, kterou svým minimalistickým herectvím povýšil mezi nejrespektovanější zloduchy filmové historie. Stejně tak dobře by šel zmínit Bardemův part v bondovce Skyfall, ale ten už se přeci jen trochu veze na vlivu a rukopisu téhle nezapomenutelné kreace.

Dva nejslavnější mafiánské opusy Martina Scorseseho mají mnoho společného - motivy důvěry, loajality a zrady, výraznou stylizaci zabalenou do dobových písní, retrospektivní vypravěče a ďábelské kreace Joea Pesciho ve vedlejších rolích. Drobný herec předvádí v obou případech excentrické a heroické výkony a do svých charakterů vtěsnává koncentrovanou směs pravidelně uvolňované zloby a sarkasmu. Ačkoli vedle něj vždy září také velikán Robert De Niro, je to právě Pesci, kdo svými autentickými výbuchy vzteku a herecké improvizace na place kraluje. A všimla si toho dokonce i konzervativní akademie.

Co do počtu získaných Oscarů nejúspěšnější mužský herec všech dob znamená pro režiséry kvalitativní sázku na jistotu. Day-Lewis je ochoten své roli zcela propadnout a odevzdat jí fyzické i psychické maximum, což se jistě projevilo i v dalším počinu Martina Scorseseho. Zde ztvárňuje rodák z Irska gangstera 19. století a coby oponent Leonarda DiCapria každou sekundou na scéně předvádí, kterak se má ve vedlejší roli vyniknout. Pochvalu zaslouží samozřejmě také maskéři a kostyméři, ale Day-Lewis v prvé řadě rozehrává další herecký koncert a svým charismatem diváka skoro přesvědčí, aby mu navzdory jeho zlému charakteru fandil. Leo se mohl učit od skutečného mistra.

Je třeba vůbec něco dodávat? Role komiksového záporáka Jokera je pro herce vděčnou úlohou, v níž mohou dát volný průchod svým skrytým osobnostem. Minimálně Heath Ledger něco takového provedl a vytvořil kultovní charakter, který se stal hnacím motorem prostřední části milované batmanovské trilogie. Herec si sám navrhl Jokerův makeup a v rámci příprav na roli trávil spoustu času zavřený na hotelovém pokoji, což sice vyústilo v obdivuhodnou hereckou kreaci, ale Ledgera to bohužel stálo život. Nedlouho po skončení natáčení se předávkoval prášky a svého Oscara už si osobně vyzvednout nemohl.

Syn hollywoodské ikony Kirka Douglase rozhodně nezůstal v otcově stínu a během osmdesátých let se vypracoval do pozice jednoho z nejuznávanějších herců své generace. V devadesátkách si tento status i pečlivým výběrem rolí udržoval a své herecké mistrovství předvedl také v dobrodružné klasice Lovci lvů. V té připadla hlavní úloha Valu Kilmerovi, jenž byl v té době velkou hvězdou, ale Douglas ho po svém nástupu kolem poloviny snímku odstrčil na druhou kolej a snímek si coby rázný a zkušený lovec Remington podmanil.

Druhý celovečerní snímek Darrena Aronofskyho je kultovní záležitostí a zřejmě nejvíce nepříjemným náhledem do životů drogově závislých (byť často prodává autenticitu na úkor vizuálního efektu). Všichni herci v něm odevzdávají svým rolím maximum, ale navzdory předpokladům mezi nimi vyniká nejzkušenější členka castingu Ellen Burstyn. Ta předvádí neskutečnou kreaci, která je vyčerpávající i pro samotného diváka a nad níž zůstává rozum stát. Ani samotná Meryl Streep by to takhle skvostně nezahrála, o to bych se vsadil.

Nikdy jsem moc nepochopil, proč se představení Marlona Branda coby Vita Corleoneho považuje za hlavní roli. Slavný herec byl možná největší značkou a diváckým lákadlem celé produkce, ale příběh filmu se celý točí kolem postavy Al Pacina, jemuž Brando jen příkladně přihrává. To ale nic nemění na faktu, že tak činí naprosto báječným způsobem a že je to ve výsledku on, kdo zanechá největší herecký dojem. Jeho hláška "Učiním mu nabídku, kterou nemůže odmítnout" je nedílnou součástí filmové popkultury stejně jako řada jeho gest a charakteristická mluva. Sice krátké, ale velké představení jednoho z největších hollywoodských herců.

Tvrzení, že si ukradl celý film pro sebe, je v tomto případě pochopitelně dost nadnesené. Schindlerův seznam je perfektně zrežírované dílo s mnoha jímavými pasážemi, jemuž v podstatě dominuje sám Steven Spielberg. Ovšem nelze přehlídnout také skvělé herce, mezi nimiž pak vyniká britský herecký chameleon Ralph Fiennes, jenž ztvárňuje nacistu Amona Goetha jako absolutní zlo a naprostý protipól k humánním myšlenkám snímku. Fiennes je vynikající a děsivý v každém gestu a výtečně pracuje rovněž s hlasovou intonací a přízvukem. Tady měly padat Oscary, Tommy Lee Jones nechť promine.

J.K. Simmons umí magory už od dob Raimiho Spider-Mana, ale tamní excentrický šéfredaktor nebyl ničím v porovnání s hudebním tyranem, jenž šikanuje své svěřence v opěvovaném debutu Damiena Chazella. Papírově hutnou roli dokázal Simmons vyšperkovat k dokonalosti a jde z něj strach jako snad z žádné jiné "nehororové" postavy. Pod jeho maniakální skořápkou možná bují nějaká ta lidskost, ale herec ji vždy egocentricky potlačuje a perfektně znásobuje nečitelnost a nevypočitatelnost své postavy, která si snímek jasně podmanila.

Anakonda není dobrý film a vlastně i o výkonu matadora Jona Voighta si můžeme myslet své, ale nikdo snad nevyvrátí, že tatík Angeliny Jolie naprosto zastiňuje vše ostatní včetně digitálního hada a svého hajzla podává s takovou grácií, až mu musíte fandit. V jeho podání je slizký Paul Serone nejcharismatičtější postavou relativně hvězdně obsazeného béčka a na jedné cele s Hannibalem Lecterem by mu to vlastně docela slušelo. Možná ze mě mluví nostalgie z dětských projekcí na VHS, ale když si vzpomenu na Anakondu, vzpomenu si v prvé řadě na úlisného Voighta.

Trestuhodně přehlížený snímek nabízí nejen neortodoxní mix Tarantina, Scorseseho a Guye Ritchieho, ale také jednu z nejlepších hereckých kreací Bena Kingsleyho. Ten ztělesňuje postavu nesmlouvavého vyjednavače, s nímž se opravdu nechcete dostat do křížku, a být součástí některého filmu Quentina Tarantina, šlo by o jednoho z vůbec nejlepších jím vytvořených aktérů. Kingsleyho neodbytnost a výbušnost je znervózňující, ale především nesmírně zábavná, stejně jako jím pronášené repliky. Jednoduše skvělé představení, které odsunulo do pozadí i jinak výborného Raye Winstonea.

Boží herec, o němž se poslední dobou bohužel nesmí moc nahlas mluvit, má za sebou slušnou řádku památných rolí. Mezi ty vůbec nejlepší patří tajemný Verbal Kent v kultovní detektivce Bryana Singera. Ta se kromě překvapivého závěru chlubí hereckými výkony, jimž ve finále dominuje právě flegmatický a nenápadný Spacey. Tomu vždy stačilo minimum výrazových prostředků, aby vyjádřil požadované emoce, což zde jednoznačně předvádí. Oscar padl do správných rukou.

Eva Green se bohužel v příliš filmech neobjevuje, ale když už nějakou roli přijme, vždy stojí za to. Nejvíce zřejmě zazářila v pokračování úspěšné komiksové vřavy 300 s podtitulem Vzestup říše, kde kromě hereckého talentu předvádí také absenci stydlivosti a ztělesňuje jednoho z nejvíce sexy antagonistů vůbec. Uznání si však rozhodně nezaslouží jen proto, že ukázala prsa - z její postavy především srší charisma a zkrátka zastiňuje všechny ostatní herce, byť nejde o dílo kdovíjakých kvalit a nároků. Určitě prosím více Evičky na velkém plátně a určitě nejsem sám.

Takový je tedy můj subjektivní výběr herců a hereček, kteří se dokázali vymanit ze škatulky vedlejší role a zanechat za sebou výraznější odkaz než hlavní hrdinové. Zůstal jsem nakonec u zahraničních osobností s tím, že nezapomenutelné tuzemské výkony jako ten Petra Nárožného v S čerty nejsou žerty nebo takřka každý druhý Vladimíra Menšíka si ponecháme do jiných článků.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější herecké výkony ve vedlejších rolích?

Vaše hvězda nemá tvář! Poznáte film?