Články

V nabídce karlovarského festivalu se vždy objevují snímky, které předchází velké úspěchy a šeptanda ze zahraničních festivalů. Často se dá tušit, že nás díky tomu čeká na plátně něco velkého a snad i neotřelého. Do této kategorie letos patří body horor Substance (The Substance), který od Cannes doprovází velké ovace a pověst jednoho z nejzásadnějších snímků roku. A v tomto případě se zvěsti opravdu potvrdily. Novinka je totiž lahodným mixem žánrů a jde často tak za hranu, že prověří i odolnost vašich žaludků. Po karlovarské štaci a řadě předpremiér nyní tato lahůdka míří i do široké distribuce.

Mainstreamové horory nás v posledních letech poučovaly, že před nástrahami okolního světa někdy musíme setrvat v absolutním tichu, jindy neotvírat oči a příležitostně zůstat k vlastnímu obydlí přivázaní lanem. Novinka na Disney+ Zataj dech (Hold Your Breath) v názvu nemystifikuje a vypráví o náměsíčné samoživitelce Margaret (Sarah Paulson), která v Oklahomě, zmítané ve 30. letech minulého století agresivními písečnými bouřemi, propadá duchařské legendě o zlé bytosti vdechované přímo ze znečištěného vzduchu. V takových podmínkách je těžké být důslednou matkou dvou dcer, ale ještě složitější je dokoukat tento nudně seskládaný a náznakový příběh na jeden nádech.

„Neexistuje takový život, který by aspoň na okamžik nebyl nesmrtelný.“ Nadějeplná slova polské básnířky Wisławy Szymborské nás uvádějí do stejnou měrou trudného i vitálního příběhu ovdovělé překladatelky a tlumočnice Petry, jíž se krátce po čtyřicítce nečekaně zhroutil svět. Musí se smířit s tím, s čím se smířit nejde, a zároveň fungovat nejen pro svou dospívající dceru, ale i pro neustále bdělé strážce byrokratických pořádků. Do kin vstupuje Rok vdovy, jeden z nejlepších českých filmů posledních let.

Minisérii Vlastně se nic nestalo si již teď můžete pustit na iVysílání České televize, šest epizod si bude nárokovat něco přes tři hodiny vašeho času, tedy ne o tolik víc než delší celovečerák. Vrací se s ní režisér Jan Vejnar po své povedené loňské bytové komedii Přišla v noci. Sleduje v ní příběh lidí, do jejichž životů a vztahů zasáhl moderní fenomén OnlyFans a jeho ekvivalenty, na němž ženy nabízejí v různé intenzitě „osobní“ obsah pro pány, kteří jsou ochotní si připlatit. Vejnar a scenáristka Darja Miková situaci zkoumají z úhlu pohledu nabídky, poptávky i nevěřících svědků.

Stephen King je autorem mnoha knižních klasik z převážně hororového soudku a půlstoletí staré Prokletí Salemu má mezi jeho zavedenými tituly zvláštní postavení. Dle soudobé kritiky revolučně pojatý upírský román, v němž se na jinak poklidné městečko Jerusalem’s Lot snáší apokalypsa temné krvelačné noci, dostává až nyní produkčně štědré filmové zpracování. Prokletí Salemu (Salem's Lot) na službě Max, kam rovnou putovalo v opozici k původně zamýšlené kinodistribuci, by ovšem k pořádné upírské mele potřebovalo delší stopáž a hlavně lepší lidské postavy.

První Díra (El hoyo) přišla právě na vrcholu trendu všudypřítomných alegorií kritizujících nespravedlivou dělbu bohatství ve společnosti a svůj námět zabalila do atraktivního hávu hororu. vypráví příběh o surreální vertikální věznici, skrz kterou se každý den spouští luxusní hostina vypočítaná přesně podle potřeb všech přítomných. Kdyby měli lidé v horních patrech dost slušnosti a rozumu, na každého vězně by zbyla spravedlivá porce. Protože se ale (doslovné) horní vrstvy obyvatel chápou příležitosti a cpou si břicha, ti dole hladoví. Nyní přichází pokračování Díra 2 (El hoyo 2), které se dočkává o řád chladnějšího přijetí. Čím to?

Už na první pohled se to zdá jako recept na divácký hit, s nímž televize Nova skoro nemohla šlápnout vedle. Režisér Jiří Vejdělek je oblíbeným autorem, na jehož snímky publikum slyší, a taneční tematika je v českých luzích a hájích také velmi oblíbená, zejména pokud se s ní rozhodnete vyrukovat v podzimním období, v němž už příští týden znovu odstartuje StarDance. Přidejte si k tomu řadu oblíbených tváří a máte na světě produkt, který dává z komerčního hlediska smysl. Z toho diváckého ale příliš radosti nenabízí.

„Všichni se chtějí bavit, ale co se taky zamyslet?“ zaznívá nedlouho po začátku Velkého pána, loutkového dobrodružství navazujícího na devět let starého Malého pána. Ten představoval ojedinělý úkaz především v tom, že na rozdíl třeba od Svěrákovy pohádky Kuky se vrací (2010) nevyužil možnost digitálního odstranění šňůrek a vodících drátů u loutek, což ale nakonec spíše podtrhlo specificky fantaskní atmosféru celého díla. Povedlo se kouzlo zopakovat i u dlouho chystaného pokračování, které publiku troufale nabízí podněty k přemýšlení?

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power) nebyly v první sérii nikdy „špatné“, doplácely ale na přehršel dějových linií a pomýlenou snahu tvůrců vzbudit zvědavost publika zbytečnými záhadami. Stále se naštěstí jednalo o úchvatnou filmařskou práci, jaká mimo plátna nemá obdoby a během níž zjevně stovky lidí odvedlo maximální výkon. Pochvalu si zasloužil design světa, důraz na praktické efekty a ano, i celkem funkční práce s předlohou. Při sledování jsme tedy dostávali spoustu úžasných střípků nádherných scén a dobrých nápadů, které ale tak úplně nezapadly do sebe. Druhá série, svému apokalyptickému závěru navzdory, v tomhle ohledu přichází (prozatím) s happy endem. Je výjimečnou ukázkou toho, jak se může seriál vyšvihnout na zcela novou úroveň kvality. (V textu předpokládáme, že jste druhou řadu viděli celou, očekávejte tedy spoilery)

Druhý Joker s podtitulem Folie à Deux se dlouho počítal mezi nejočekávanější filmy podzimu a měl být komiksovkou, která opět do žánru vnese trochu realističtější a vážný tón. Jednička se ostatně stala společenským fenoménem a jako první film s ratingem R (diváci do 17 let mohli na film pouze v doprovodu dospělého) utržil přes miliardu dolarů. Jenže dvojka dle všeho tento úspěch nezopakuje. Kolem projektu se začínají šířit čím dál negativnější reakce a divácká očekávání klesají. Jak velkým zklamáním ale druhý Joker nakonec je?

Na Canal+ dnes startuje první tuzemský seriál této televize a streamovací platformy, který rozhodně ambicemi a odvahou nešetří. Přináší totiž nevšední pohled na dobu národního obrození, konkrétně na postavu mnohými proklínané Zdeny Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského. Nečekejte ale usedlé kostýmní drama, mladí režiséři Matěj Chlupáček a Cristina Groșan totiž dali látce svižnější háv, který možná řada konzervativních diváků bude mít problémy zkousnout.

Měla to být jedna z nejočekávanějších a nejhvězdnějších kinopremiér podzimu. Krimi komedie Vlci (Wolfs) sehnala do ústředních rolí hollywoodské megahvězdy Brada Pitta a George Clooneyho a s nimi nemůžete mít úplně skromné plány. I přesto se ale Apple na poslední chvíli rozmyslel, změnil strategii a svou novinku, na níž si ústřední hvězdy dost namastily kapsu, nakonec zveřejnil na své platformě Apple TV+ hned. A vzhledem k rutinním kvalitám projektu to bohužel dává dokonalý smysl.

Amerikánka se po půlročním posunu premiéry konečně dostává do kin. Mezitím se stala jedním z nejočekávanějších tuzemských filmů, přinejmenším tedy v cinefilní komunitě. Trailery už od začátku roku lákají na další svéráznou práci režiséra a producenta Viktora Tauše, jehož notorické seriály Modré stíny a Zrádci svého času vedly k zaplavení diváckého centra České televize dotazy, zda se náhodou neporouchalo vysílání. Amerikánka je nejspíš nejosobnějším filmařovým dílem, připravoval ji řadu let a realizaci předcházelo několik multimediálních projektů. Vede to vše k podnětnému diváckému zážitku?

Tento rok nenabídl fanouškům animovaných filmů, ať už malým či odrostlejším, příliš mnoho důvodů vytáhnout kapesníčky a pořádně si poplakat. Schopnost dojmout diváka, který dokáže k animovaným postavám až nebývale přilnout a prožívat s nimi i ty nejhlubší emoce, ostatně patří k devízám nejkvalitnějších žánrovek. Čtyřky Kung Fu Pandy či Já, padoucha už ale spoléhaly spíš na rutinu a V hlavě 2 vyvolávalo stejný efekt jako poprvé, takže už se kýžené emoce nedostavily. Teď ovšem přichází do kin novinka Rozzum v divočině (The Wild Robot), která z vás chce slzičky vyždímat do poslední kapky. A to se jí poměrně dobře daří.

Monstrum – Příběh Jeffreyho Dahmera (Monster: The Jeffrey Dahmer Story) se na Netflixu setkal s předvídatelným úspěchem, vždyť se tu tým seriálového hitmakera Ryana Murphyho (American Horror Story, Glee, Plastická chirurgie s. r. o.) střetl s nesmírně vděčným true crime námětem. Po dvou letech tu tedy máme nevyhnutelný nášup, Příběh Lylea a Erika Menendezových (Monsters: The Lyle and Erik Menendez Story), který se na ploše devíti bezmála hodinových epizod pokusí poodkrýt vysokoprofilový případ z přelomu 80. a 90. let. Synové prominentního amerického podnikatele a aspirujícího senátora brutálně zavraždili oba své rodiče. Po několika týdnech zuřivého utrácení nově nabytého dědictví byli zatčeni jako přední podezřelí (což se brzy potvrdilo) a svou obhajobu založili na tvrzení, že byli celý život oběťmi sexuálního, fyzického a psychologického násilí. Jde to ale mladým a krajně nesympatickým mužům věřit?