Velký pán naťukává migraci i manipulaci politiků. Loutkový James Bond ale nepřišel ani o hravost

Jak jsme se dozvěděli v rozhovoru s režisérem Radkem Beranem, práce na Velkém pánovi začaly téměř hned po premiéře prvního dílu, především kvůli financování se přípravy značně protáhly. Tvůrčímu týmu v čele s Beranem, kameramanem Janem Basetem Střítežským, autorem scénáře Lumírem Tučkem a producentem Jakubem Červenkou se však opět podařilo dokázat, že trávit čas ve společnosti několika loutek s velmi omezenými možnostmi pohybu a se zcela chybějící mimikou pořád může být velká zábava.

S Malým pánem (opět dabovaným Sašou Rašilovem) se setkáváme poté, co si na konci prvního dílu uvědomil důležitost přátelství a nutnost zapojení do komunity. Se svou partnerkou Majolenkou (Barbora Poláková) provozuje v lese malý kiosek se zdravými svačinami a čile komunikuje s početným zástupem svých přátel, které nabral během svého putování prvním filmem. Jenže poklidný lesní život Malého pána, Majolenky, Kapitána (David Novotný), Knihomolova (Jan Vondráček), Datla (Miroslav Krobot), Promodrala (Miroslav Táborský) či Krtka (Jan Maxián) naruší těžko uchopitelná hrozba v podobě neznámých Jeleňáků.

Během dlouhé expozice sledujeme Malého pána a jeho kumpány hrát v kapele, bavit se o každodenních starostech a užívat si klidu, na čemž je patrná radost a hravost filmařů, kteří prostě chtějí trávit čas se svými postavami v bohatém a do mnoha detailů promyšleném světě. Krůček po krůčku se však začne situace vyhrocovat a i v této plíživosti nebezpečí je znát, že se tvůrci při vymýšlení zápletky pokračování inspirovali skutečnými globálními problémy. Výsledek působí dojmem, že je silně ovlivněn ruskou invazí na Ukrajinu, scénář však vznikal o několik let dříve, v době vrcholící migrační krize. Téma manipulace davů pomocí strachu se však ukazuje jako nadčasové.

Proto se setkáváme s doktorem Zetkem (Pavel Liška), který neustále hřímá z televize či novinových článků o nebezpečí v podobě Jeleňáků a lesním obyvatelům nabízí ochranu – za cenu zbytné komodity známé jako svoboda. Se značnou mírou nadsázky se někomu možná vybaví vzpomínky na slavné Satanské tango (1994), v němž rovněž skupina vesničanů čelí neznámé, takřka apokalyptické hrozbě – přestože v případě Velkého pána je toto temné téma zpracováno samozřejmě nesrovnatelně barevněji, zábavněji a o 367 minut rychleji.

Zetkova touha po moci i schopnost obklopit se armádou robotů z něj dělá padoucha bondovského typu a skutečně – snímek si především v druhé polovině bere hodně z brakovějších žánrů, akčních thrillerů, heist filmů či dystopických sci-fi o totalitních praktikách jedinců s neomezenou mocí.

Jde tedy o poměrně překvapivý úkrok od Malého pána, který navzdory své specifičnosti a občasnému prostoru pro absurdní až surrealistické výjevy dodržoval vzorovou cestu hrdiny. Titulní postava se v poněkud vychýleném světě, evokujícím skoro až pohádkovou verzi Jodorowského Krtka (1970), seznamovala s množstvím figurek, plnila jejich úkoly a postupně si začínala uvědomovat, že žít jen pro sebe sama nemá příliš smysl. Šlo tedy o téměř archetypální příběh s čitelným vývojem, jemuž se díky odchylkám v jednotlivostech dařilo udržet pozornost i dospělého publika.

V aktuálním příběhu se budou zkušení diváci a divačky orientovat ještě lépe, naopak předškolní děti zřejmě většinu odkazů na známé akčňáky nepochytí a možná jim unikne i jádro celého vyprávění. To se tedy opět zaměřuje na hodnotu přátelství a sounáležitosti, přičemž Malý pán tentokrát nemusí kamarády najít a získat, nýbrž dokázat si je udržet a naučit se na ně spolehnout i v těžkých časech.

Zatímco z první třetiny snímku tedy sálá radost z možnosti vrátit se do lesa a i pomocí civilních dialogů budovat loutkový svět, většinu stopáže naplňují funkční parafráze dramatičtějších žánrů. Touto specifičností se Velký pán možná trochu odchyluje od očekávání, které bychom od dvojky Malého pána mohli mít. Pokud však dokážete odložit vlastní představy ohledně toho, kam by se měl příběh titulního hrdiny ubírat, dočkáte se zábavného a svérázného dobrodružství, v němž si dospělé publikum najde mnohem více, než by možná čekalo.

Loutkový Velký pán je od tohoto čtvrtka v kinech, předchozího Malého pána si můžete pustit na portálu DAFilms. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších loutkových filmů.