Alex Garland

Kirsten Dunst se nejšířeji zapsala asi jako Mary Jane Watson ve třech Spider-Manech Sama Raimiho, kde prvotřídně využila své charisma. Nemá ale problém i s náročnějšími rolemi, jíž je například nevyzpytatelná „zlá sestra“ vyhlížející konec světa ve von Trierově Melancholii či v opulenci ztracená Marie Antoinetta Sofie Coppoly. Proč jsme tuto talentovanou herečku poslední dvě sezóny nikde neviděli? Prý jí přestaly chodit pořádné role.

Produkční a distribuční společnost A24 je ve filmových kruzích pojmem, který s každým rokem a každou novou premiérou nabývá na významu. Nezávislé studio založené před jedenácti lety má na svém kontě dva Oscary za nejlepší film (Moonlight; Všechno, všude, najednou) a především sérii autorských hororů, které diktují směr expandujícího žánru a mají kultovní fanouškovskou základnu. Podle reportáže magazínu The Wrap ale společnost s hodnotou 2,5 miliardy dolarů na nízkonákladových projektech finančně strádá a potřebuje svou působnost rozšířit do mainstreamu. Pomoci jí k tomu má například série Pátek třináctého.

Kanibalismus představuje díky své kombinaci odporu, zvědavosti a fascinace, které u publika vyvolává, vděčné téma populární kultury. Kromě seriálu Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera, natočeného podle skutečných událostí, jenž aktuálně válcuje žebříčky sledovanosti na Netflixu, spatřilo tento rok světlo světa ještě jedno dílo s obdobnou tematikou.

Poslední dekáda sice byla z pohledu nominálních tržeb pro Hollywood úspěšná, ale zdání klame. Zatímco všude vidíme jen filmy od Marvelu, které dokázaly ovládnout trh díky vyprávění na pokračování a bezprecedentnímu cílení na fanoušky, o bezpočtu drahých propadáků se mimo odbornější analytické kruhy moc nemluví. Koronavirus poprvé v historii přerušil hollywoodskou výrobu, streamovací služby otevřely náruč ještě zběsilejší vlně pirátství a velká studia v čele s Disneym jsou zadlužená až po uši. Rostoucí divácký nezájem a produkce „na jistotu“ v mnohém připomíná situaci, v níž se Hollywood ocitl už v padesátých a šedesátých letech. A jak si ukážeme, žádná změna není v kinematografii náhlá a náhodná. Současná situace sice v mnohém připomíná hollywoodské poválečné tápání, ale ve skutečnosti jde o lineární vývoj, který nám jistě brzy připraví další filmovou revoluci.

Tak už jsem doma přes dva měsíce. Zatímco za mými okny se Brooklyn vrací do celkem běžného života (pouliční hudba hraje 24/7, na zápraží se opět skupinově vysedává, vůně pálené trávy je zpět a po ulicích už zase projíždí pojízdní zmrzlináři), já zjišťuji, že mě to překvapivě trochu mrzí.

Zkušený scenárista Alex Garland zaválel svým režijním debutem Ex Machina a momentálně si užívá zájem médií díky fantasticky hodnocené novince Anihilace. Gerland kdysi začínal u filmu zombie hitem 28 dní poté (2002), který si vysloužil pozici malého kultu.

Mladý Caleb (Domhnall Gleeson) je geniální programátor v nadnárodní internetové megaspolečnosti a vyhraje hlavní cenu v zaměstnanecké loterii: Může strávit týden se zakladatelem společnosti, supergeniálním megamiliardářem Nathanem (Oscar Isaac) v jeho megapohádkovém sídle někde v islandské divočině (které vypadá skutečně fantasticky a chtěl bych tam strávit libovolnou dobu).