Oppenheimer je už druhý film, kde Murphy odpaluje atomovku. Připomeňte si kultovní Sunshine

Sunshine je příkladem malého zázraku. Na první pohled nenápadný žánrový film, u nějž se ale sešla neuvěřitelná tvůrčí parta. Předně mistr hyperaktivního manýrismu Danny Boyle, tou dobou známý hlavně Trainspottingem. Sekundoval mu tehdy prakticky anonymní scenárista Alex Garland, z nějž od té doby vyrostl jeden z nejsledovanějších filmařských autorů. Vědeckým konzultantem byl Brian Cox, jenž se od té doby stal poměrně známým popularizátorem vědy stojícím za několika televizními pořady.

Špičkový štáb za kamerou doplňovaly i tváře před ní. Krom samotného Murphyho v hlavní roli ještě budoucí Kapitán Amerika Chris Evans a malajská herečka a budoucí držitelka Oscara Michelle Yeoh, tehdy západnímu světu známá hlavně z Tygra a draka. Z účasti Yeoh byl Boyle tak nadšený, že jí dal na výběr jakoukoliv roli si vybere – i kdyby měl ve scénáři změnit pohlaví postavy.

Sunshine bylo výsledkem dlouhé a usilovné snahy. Přestože jednou z deviz filmu bylo, že vypadá o hodně dráž, než kolik bychom si tipli (předně v porovnání s hollywoodskou konkurencí) v britském kontextu šlo o velmi nákladný projekt tím spíš, že každá fáze produkce trvala výrazně déle, než je zvykem. Boyle s Garlandem nejprve usilovně pilovali svůj scénář k dokonalosti, aby po natáčení strávili celý rok v postprodukci. Triky pak nebyly rozeslány do několika studií naráz, jak je zvykem, pracovala na nich jediná firma, aby mohl Boyle s projektem zůstat v intimním kontaktu.

Kdo zná správný význam slova „kultovní“, asi už tuší, že se všechna ta snaha komerčně nevyplatila. Přestože Sunshine stálo relativně rozumných 40 milionů dolarů, vydělalo jen 34, tedy ani ne třetinu toho, co by potřebovalo k jasnému úspěchu. Z tohohle hlediska šlo o obrovský průšvih. Díky dostatečnému časovému odstupu víme, že tím naštěstí nepadla ničí kariéra (jen Boyle se zařekl, že už nikdy nebude pracovat na sci-fi). Můžeme se tedy těšit z filmu, který si rychle zamilovali cinefilové a časem ho docenili pro péči a zápal, které z něj čiší.

Sledujeme příběh mise s názvem Icarus II, obří nukleární bomby vyslané lidstvem k umírajícímu Slunci. Jak název operace napovídá, jedná se už o druhý pokus – při tom prvním ztratil velín posádku z dohledu a netuší, co se s ní stalo. Teď už byl vypotřebován poslední štěpný materiál na Zemi, žádná třetí šance tedy nebude. Tím větší tlak spočívá na posádce, složené z největších světových odborníků. Dění sledujeme především očima mladého teoretického fyzika Capy (Murphy), zodpovědného za konstrukci bomby. Právě on přišel s hypotetickým a nejistým plánem na záchranu světa, nicméně nemá během samotné cesty žádný specifický účel. Není tedy divu, že je snadné si právě na něm vybíjet všechnu negativní náladu na lodi. Většina přítomných jsou naštěstí dost velcí odborníci, aby tak nečinili. Jenže co když se objeví první problém?

Sunshine je ryzí filmová radost. Tak trochu patlanina všech možných i nemožných nápadů jako vše, čeho se kdy Boyle dotknul. Míněno však v tom nejlepším slova smyslu. Oslňují tu, často doslova, úchvatné obrazy božského Slunce, jehož velikost a síla berou dech. Vše posiluje strhující hudba Johna Murphyho (jež od té doby žije vlastním životem díky citacím v jiných filmech, trailerech a reklamách). Je obrovská škoda, že se Sunshine opravdového docenění dočkalo až z domácích nosičů, na plátně jde totiž o těžko dostižitelný zážitek.

To vše se střetá s hyperfixací Boylea, Garlanda a Coxe na realistické zobrazení vesmírné mise. Vše od designu strojů i astronautských obleků přes mezinárodní složení posádky (a její racionální chování záměrně negující běžný přístup filmových hrdinů) po mechanismus skomírání Slunce má své vědecké či logistické vysvětlení. Někdy jako by tím tvůrci sloužili jen sami sobě – například přesný princip toho, co se se Sluncem má dít a jak to má vyřešit nukleární bomba, se dozvíme pouze z DVD komentáře. Mnoho lidí si dodnes myslí, že Slunci tu má docházet štěpný materiál a posádka se snaží mu „přidat palivo“, což jako nesmysl odhalí i člověk s vágní znalostí hvězd.

Cox však přišel s úplně jinou premisou – ve Slunci měl uvíznout dodnes nepotvrzený, ale teoretický možný druh hmoty, který negativně ovlivňuje jeho schopnost štěpit atomy. Mise Icara se svou explozí pokouší tuto hmotu ze Slunce vypudit. Dává to větší smysl? Kdo ví… A nakonec je to jedno, vždyť filmové sci-fi nemusí dávat smysl. Ve filmu o tom beztak nepadne ani slovo.

I když se o tomto hračičkovství můžeme dozvědět jen z dodatečného materiálu, cítíme jeho důsledky. Sunshine je velmi hutný film, v němž za každým rozhodnutím cítíme záměr. Jak už padlo, Boyle se umí utrhnout ze řetězu, takže některé jeho volby mohou zaskočit. Ke konci neodolá a přepíná znenadání do čistého hororu, čímž mnohé v publiku nevyhnutelně vyvede z míry. V posledních okamžicích si neodpustí ani hrátky s kontinuitou časoprostoru, které umožňuje realitu warpující gravitace Slunce. Tehdy snímek ztrácí největší část dosavadních příznivců, kteří mají za to, že Boyle neumí udržet nit. Nicméně i tehdy je jasné, že nečekaná rozhodnutí nejsou nahodilá a v jakémkoliv slova smyslu improvizovaná. Jsou výsledkem dlouhého času, který byl s materiálem stráven.

Sunshine přišlo ještě před tím, než začaly blockbustery pod Nolanovým dohledem vážnět a chlubit se svou dospělostí a komplexitou. Boyleův štáb tedy musel pořád pracovat v mantinelech přístupné žánrovky, jež na povrchu splňuje všechna očekávání. Před kamerou jsou alespoň z větší části krásní mladí lidé, hlavní hrdina zažívá potenciální románek. Tenhle formát ale vyplnil na maximum. Sunshine umí být hypnoticky strhující, dramaticky sžíravé i drásavě nepříjemné. Cítíme během něj vysílení, frustraci a klaustrofobii posádky, stejně jako její úžas z hvězdy, která nás i ve svém zmrzačeném stavu tak moc převyšuje. Nádherně to vypadá, úžasně zní a můžete si být jistí, že vás Boyle během sledování nenechá upadnout do stereotypu. Těžko říct, co víc chtít. Jedná se na každý pád u úžasnou poctu „nezbytné aroganci lidského pokroku", jak svůj záměr pojmenoval Garland.

Sunshine najdete například v katalogu Disney+. Podívejte se i na žebříček jejich nejlepších filmů podle databáze Kinoboxu.