Bernardo Bertolucci

Bernardo Bertolucci se narodil 16. března roku 1941 v Parmě. Jeho otec byl básníkem, což syna v mládí inspirovalo k vlastní tvorbě. Postupem času mu nicméně učaroval film a z Bertolucciho se stal jeden z nejvýznamnějších italských režisérů. Řemeslu se učil jako asistent Piera Paola Pasoliniho (Dekameron). Sám Bertolucci režíroval již v 60. letech, širší a odborné publikum nicméně zaujal až svým Konformistou z roku 1970, který se inspiroval prózou Alberta Moravia. Za scénář k filmu si Bertolucci dokonce vysloužil nominaci na Oscara. Děj snímku je následující: mladík trpící komplexem méněcennosti se "snaží" být co nejprůměrnějším občanem. Následky jsou dost děsivé - přijme fašistickou ideologii a ztrácí morální ukotvení. Kdyby se ale v zemi kupříkladu místo fašistů chopili moci komunisté, pochopitelně by mladík podporoval jejich vládu... Dost velké vášně a rozdílné reakce budil Bertolucciho snímek z roku 1972, Poslední tango v Paříži. Děj pojednává o muži, který se v opuštěném bytě schází kvůli sexuálním radovánkám s francouzskou ženou. Oba jsou nešťastní a fyzický kontakt je tím jediným (kromě osamocení), co je spojuje. Ačkoliv byl Bertolucci kvůli snímku a údajným nevybíravým metodám během natáčení pranýřován novináři, sám médiím vzkázal, že točí filmy kvůli tomu, aby věcem porozuměl, ne, aby šokoval. Poslední císař | Foto: Columbia Pictures Na oscarovou sošku dosáhl Bernardo Bertolucci díky výpravnému historickému dramatu z Číny, Poslednímu císaři (1987). Bertolucci byl oceněn za scénář a režii, snímek si nakonec odnesl hned 9 sošek slavného plešouna. Téměř tříhodinový film pojednává o skutečném čínském císaři, který se na strůn dostal ve třech letech. Měl skotského učitele, který mu vštípil celou řadu užitečných rad. Zcela jistě by se stal významným císařem, kdyby nebyl vyhnán z paláce, kdyby nedošlo k 2. světové válce a následnému komunistickému puči. (Lukáš Král, Kinobox.cz)