Nejlepší filmový psychopat? Nejlepší herec vůbec? John Malkovich v 70 stále překvapuje

Rodák z Illinois pochází z intelektuální rodiny, jeho otec publikoval konzervativní magazín a matka vlastnila konkurenční noviny. Dětství neměl dvakrát šťastné, jeho starší bratr Danny jej často šikanoval a otec byl vznětlivý. „Zašel jste příliš daleko a dostal jste pár facek. To tehdy bylo běžné,“ vzpomínal v rozhovoru pro The Guardian. „V mládí jsem zažil hodně násilí, ale co má být?“ smířlivě si povzdechl.

Malkovich měl v šestnácti letech značnou nadváhu, což mu vrstevníci pochopitelně dávali najevo. Během deseti týdnů shodil třicet kilo díky vlastní ovocné dietě, avšak na následování jinak nadějné baseballové kariéry už bylo pozdě. Chtěl se stát nadhazovačem, ale zalíbila se mu dívka v dramatickém kroužku a přeorientoval se na herectví. Přestože nebyl studijní typ a dvě divadelní školy v Illinois nedokončil, po přestěhování do Chicaga obratem založil divadelní společnost Steppenwolf Theatre Company. Mezi dalšími zakladateli byli například držitelka tří nominací na Oscara Joan Allen nebo herec Gary Sinise, pozdější představitel poručíka Dana ve Forrestu Gumpovi.

Malkovich jako neobyčejně talentovaný herec v divadle exceloval ve všem, co si jen usmyslel. V inscenacích hrál a také je režíroval, přičemž získával i první filmové úlohy jako člen komparzu. Výrazně povýšil roku 1984, kdy se objevil ve dvou kriticky oceňovaných filmech. Jednak ve válečném dramatu Vražedná pole, které mapovalo zapojení USA do kambodžské občanské války. Především však ztvárnil slepce v historickém dramatu Místa v srdci, což mu zajistilo první oscarovou nominaci.

 

Nadále pracoval v divadle a přijímal role v televizních filmech. Zájem o něj však měli i velcí komerční režiséři. Roku 1987 si Malkovich zahrál pod Stevenem Spielbergem ve válečné Říši slunce, o rok později jej Stephen Frears obsadil do ceněné adaptace erotického románu Nebezpečné známosti. Úlisný a přitom šarmantní a svůdný Valmont patří k jeho nejlepším rolím, kde herec zúročil své ojedinělé charakterní dispozice. Během natáčení měl románek s kolegyní Michelle Pfeiffer, kvůli čemuž skončilo jeho první manželství s herečkou Glenne Headley, s níž se oženil roku 1980. Nezůstala s ním ani jedna žena a celoroční deprese zažehnal v náručí pomocné režisérky Nicoletty Peyran, se kterou pracoval na filmu Bernarda Bertolucciho Pod ochranou nebe (1989). S ní žije dodnes.

V 90. letech Malkovich zazářil v řadě komerčně úspěšných titulů stejně jako v menších kvalitních produkcích. S kamarádem Garym Sinisem ztvárnili dvě titulní postavy v adaptaci Steinbeckova románu O myších a lidech (1992). Druhou oscarovou nominaci obdržel za zhmotnění apatického zabijáka odhodlaného spáchat atentát na amerického prezidenta v thrilleru S nasazením života (1993). I když nejvíc prostoru dostal protagonista v podání Clinta Eastwooda, Malkovich vytvořil pozoruhodně motivovanou a nečitelnou postavu, jejíž scény mezi ostatními vyčnívaly. Totéž platí pro kontroverzní válečné drama Netvor (1996) nebo bláznivý akčńák Con Air (1997), kde herec jako vůdce teroristů míří pistolí na plyšového zajíčka.

Nevyhýbal se ani komornějším a citlivým projektům od zahraničních režisérů a režisérek. V portugalském dramatu Klášter (1995) jako nekonvenční spisovatel po boku Catherine Deneuve dokazoval, že Shakespeare byl ve skutečnosti španělského židovského původu. V Portrétu dámy (1996) od oceňované a dnes také oscarové Novozélanďanky Jane Campion ztvárnil sobeckou postavu sběratele umění, do něhož se zamiluje hrdinka v podání Nicole Kidman.

Objevil se také v patetickém Muži se železnou maskou (1998) a ztvárnil dvě skutečné osobnosti z filmového průmyslu ve snímcích RKO 281 (1999) a Ve stínu upíra (2000). V prvním případě hrál scenáristu Hermana Mankiewicze v televizním filmu o produkci Občana Kanea, v tom druhém se chopil úlohy režiséra F. W. Murnaua v imaginárním převyprávění zákulisních událostí Upíra Nosferatu (1922). Především si však zahrál sám sebe, potažmo tu verzi Johna Malkoviche odvozenou od jeho filmových charakterů v kultovní satiře V kůži Johna Malkoviche (1999). Ve filmu Charlieho Kaufmana a Spikea Jonzeho hraje John Cusack muže, jenž objeví teleport přímo do hlavy hollywoodského herce, z čehož plánuje udělat výdělečnou atrakci. Snímek proslul mimo jiné bizarní scénou v restauraci, v níž mají všichni Malkovichovu podobu a jediné slovo, které neustále opakují, je „Malkovich“.

Komediím či odlehčeným satirám se herec nebránil i nadále, jmenovat můžeme jeho vtipné úlohy ve filmech Johnny English (2003), Říkejte mi Kubrick (2005) nebo Stopařův průvodce po galaxii (2005). Počet jeho filmových rolí neustále narůstal a přirozeně došlo také na slabší chvilky v podobě béčkových žánrovek jako Eragon (2006), Kronika mutantů (2008) či Jonah Hex (2010). 

Roku 2008 ostatně přišel o takřka veškeré životní úspory, když naletěl makléři Berniemu Madoffovi a stal se jednou z obětí největší finanční zpronevěry v dějinách USA. Madoff nalákal tisíce investorů do svého hedgeového fondu a připravil je přibližně o 64 miliardy dolarů. Roku 2009 dostal 150 let za mřížemi. „Vše, co jsem kdy vydělal, bylo fuč,“ řekl Malkovich pro The Guardian. „Ale moc mě to neovlivnilo. Prostě jsme začali jinak přistupovat k životu a k penězům. Musel jsem víc pracovat a přestat všechno platit přátelům a rodině. Hodně peněz jsme také investovali do filmů, které následně dost prodělávaly. To také skončilo,“ vyprávěl.

V posledních patnácti letech už herec skutečně nepřijímá moc blockbusterových rolí, z větších produkcí lze zmínit akčňák Red (2010) a jeho pokračování (2013), katastrofické drama Deepwater Horizon: Moře v plamenech (2016) nebo dystopický horor V pasti (2018). Tyto projekty obklopuje spousta menších produkcí, jen letos hrál v pěti filmech. Roku 2016 napsal scénář a hrál ve filmu Roberta Rodrigueze 100 let, který je zamčený ve francouzském trezoru a jehož první projekce nastane až roku 2115.

Svou práci si Malkovich užívá, ačkoli své filmy a charaktery většinou v lásce nechová. Žádnému ze svých psychopatů, vzteklounů či svůdníků se prý nepodobá. Ve skutečnosti se považuje za plachého, vřelého a nakloněného humoru. Je ateista, nemá rád politiku a naposledy prý volil roku 1972. Za intelektuála se nepovažuje, přestože inteligencí rozhodně oplývá. Mluví plynně francouzsky a jeho profesní záběr od herectví přes divadlo až po módu (roku 2002 založil vlastní značku Mrs. Mudd) hovoří za vše. 

Roku 2009 se Malkovich zúčastnil karlovarského festivalu, kde převzal ocenění za celoživotní přínos kinematografii. Režisér Ivan Zachariáš s ním v Bostonu natáčel povedený spot pro 45. ročník festivalu a danou zkušenost vychválil ve videu pro KVIFF.TV. „Před natáčením se chtěl sejít u něj doma,“ vzpomínal. „Hrozně si chtěl povídat a potom řekl, že nám ukáže Boston. Skočil do auta a vozil nás po Bostonu. Potom jsme šli na véču, kde se trochu picnul a furt mluvil. Jenže on je dost chytrej a občas jsem měl problém to stíhat,“ vyprávěl Zachariáš, podle něhož je podobný přístup před natáčením bezvadný. 

John Malkovich ostatně není z těch, kteří by vás na ulici probodávali zlým pohledem a hleděli si svého. Roku 2013 zachránil v Torontu život kolemjdoucímu penzistovi, jenž si po pádu nešťastně pořezal hrdlo. Herec na ránu do příjezdu sanitky tlačil a redukoval krvácení. V té době jej přitom smrt obklopovala, od roku 2009 přišel během pěti let o matku, bratra Dannyho a také o mladší sestry Amandu a Rebeccu. Takové věci jej však do existenciální krize neuvrhnou. „Snažím se příliš nezatěžovat tím, co nemohu ovlivnit. Nikdo si neužívá, když mu umírají příbuzní. Všechny své mám rád. Ale co s tím naděláte? Je to zkrátka závěrečná životní etapa,“ shrnul herec a otec dvou dospělých dětí svůj přístup k životu.

zdroje: The Guardian, Kinobox, Wikipedia, Daily News