Proč byl nejsympatičtějším právníkem v historii seriálů? Volejte Saulovi v mnohém předčilo Perníkového tátu
Když byl dva roky po konci veleúspěšného seriálu Perníkový táta (Breaking Bad), který je dle mnohých tím nejlepším dílem, které kdy televizní produkce přinesla, oznámený jeho seriálový spin off, u většiny panovala silná skepse. Seriálové návraty s původně vedlejší postavou v titulní roli totiž mnohdy nebývají publikem kladně přijaté. Stalo se to například u Joeyho z Přátel, který byl po dvou sezónách zrušen, krimi Ravenswood, jemuž se nepodařilo navázat na úspěch Prolhaných krásek, nebo u nepříliš dobře přijatého M*A*S*H – co bylo potom.
Drtivá část publika byla přesvědčená, že postava mazaného právníka Saula, ačkoli velmi oblíbená, není natolik nosná, aby utáhla celý seriál. Hlavní představitel Bob Odenkirk tak měl na svých bedrech velkou zodpovědnost stejně jako tvůrce Vince Gilligan, který stál i za původním seriálem. Hned první série však skeptiky vyvedla z omylu a připravila je na svěží kriminální jízdu, která trvala šest sérií. To je vyšší počet, než kterým disponovala původní cesta mapující přerod učitele chemie v drogového bosse.
Ačkoli základní premisa je podobná, jelikož sledujeme cestu dobromyslného aspirujícího právníka v narcistního obhájce kriminálníků, přístup k vyprávění, rozvíjení fikčního světa, vývoj postav a stylistické postupy v několika ohledech převyšují původní seriál a činí z Volejte Saulovi svébytné dílo, jež rozhodně není pouhou znouzectností parazitující na úspěchu svých předchůdců.
Multižánrová podívaná
Seriál plynule přepíná mezi odlišnými žánry, které chytře kombinuje. Úvodní sérii dominuje komediální složka, která se pro Saulovu povahu očekávala především, dokonce se původně přemýšlelo i nad tím, že by byl celý seriál koncipovaný jako komedie a jednotlivé epizody by měly stopáž kolem 20 minut.
Dále pak seriál obstojí jako působivé soudní drama, jelikož v soudních místnostech se v prvních třech sériích odehrávají nejdůležitější momenty. Především Saulův velký právnický triumf ve třetí sérii, když porazí a zesměšní vlastního bratra. Obdobně působivě vystavěné soudní sekvence hravě obstojí i proti napínavým courtroom klasikám jako Anatomie vraždy, Jako zabít ptáčka či Svědek pro obžalobu.
Prvek vztahového romantického dramatu přináší vztah Saula s Kim, kteří se z kolegů stanou manželi. Velká část příběhu se nese v duchu thrilleru, jenž z diváků a divaček ždímá napětí. Nejvíce však seriál funguje jako špičkové krimi, když se společně s protagonisty pohybujeme na hraně zákona. Všechny žánry pojí fascinující soudržnost, která pomáhá držet tempo a rytmus vyprávění.
Staronová zkušenost
Spletitá narace seriálu je sérií několika stylisticky odlišných flashbacků a různých časových linií. Úvodní sekvence zobrazující Saulův osud po konci Perníkového táty je přerušena retrospektivou o začátku jeho právnické kariéry. Začíná šest let před událostmi Perníkového táty. V jejím rámci se podíváme hlouběji do minulosti Saula i vedlejších postav. Seriál tak funguje zároveň jako prequel i sequel, na který se zaměřuje především finální, šestá série. V ní je dovyprávěný Saulův osud, který by bez předchozí expozice nedával smysl.
Dominují především nové postavy – ambiciózní právnička Kim, Saulův bratr Chuck, věčný rival Howard nebo zabiják Nacho. Nezapomnělo se ale ani na staré známé, jejichž charaktery jsou dále rozvíjeny. Jedná se o zásadového chlapa na černou práci Mika, jehož postupně doplní chladnokrevný majitel Los Pollos Hermanos Gus, osobní strážce Huel nebo nemilosrdný šéf mafiánské rodiny Hector Salamanca. Dojde i na přítomnost učitele Waltera a malého dealera Jesseho, která však není bezduchým fanservisem, ale má své opodstatnění, které přispívá k Saulově charakteru.
Oproti Walterovi z původního seriálu u Saula víme, jakým způsobem skončí, především známe jeho narcistní a pokřivenou povahu. O to větší šok je, když se na začátku seriálu setkáváme s dobromyslným Jimmym (což je jeho původní jméno), který má k Saulovi z reklamních bannerů hodně daleko. Publikum je tak vystavené destruktivní jízdě, během které sleduje, jak se Jimmy žene do záhuby. Vidí ustupující morálku, která z drobných podvodů (útěk od placení v restauraci, účetní podvody, vydělávání na seniorech) přejde až k zapírání vražd, krytí drogové organizace a obhajování nejnebezpečnějších zločinců.
Ačkoliv se dá Jimmy původně na kriminální dráhu především z finančních důvodů, postupně si začne uvědomovat, že ho napínavý život kriminálníka baví, navíc je v tom dobrý. To z oblíbené hláškovací postavy v Perníkovém tátovi, která sloužila především pro komický efekt, dělá lidskou postavu vhodnou k identifikaci, jejíž pohnuté kroky jsou ve finále pochopitelné.
Obrazovka jako filmové plátno
Oproti většině seriálové produkce se Volejte Saulovi vymyká především svým vizuálním stylem. Gilligan ho již od začátku koncipoval tak, aby způsobem snímání připomínal spíše film než tradiční seriálovou produkci, která se typicky vyznačuje souborem dialogů snímaných několika kamerami naráz, v rámci nichž se posléze přestříhává na protipohledy a polodetatilní velikosti záběrů. Už na první pohled tak seriál evokuje něco velkého, co připomíná spíše filmové plátno než televizní obrazovku.
Vizuál hojně čerpá z klasických westernů, z nichž si půjčuje širokoúhlé záběry otevřené krajiny, ke kterým vyprahlé prostředí mexické Albuquerque přímo vybízí. Hned několik klíčových situací se odehrává v poušti, kde jsou charaktery pomocí širokoúhlých záběrů postavené do kontrastu s monumentální a neúprosnou přírodou. V tomto ohledu stojí za zmínku především osmá epizoda páté série s názvem Bagman, ve které Saul po přestřelce putuje nekonečnou a rozžhavenou pouští. Vince Gilligan tento přístup vyzkoušel i v neowesternově laděném celovečerním slowburn thrilleru El Camino. V něm došlo i na klasický westernový stand-off, kterým dovyprávěl příběh Jesseho z Perníkového táty.
Širokoúhlých celků je využíváno v konverzačních scénách, kdy jsou snímané všechny postavy účastnící se dialogu. Se střihem na detail se nikam nespěchá a přichází až v důležitý moment, který dodá na intenzitě a má své opodstatnění. Spousta scén je snímána staticky, neplýtvá se kamerovými jízdami či záběry ze steadicamu, kterých je v ostatních titulech přehršel. To však neznamená, že by se celý seriál nesl v tomto tradičním a trochu staromilském přístupu ke snímání a výstavbě.
Zmínit můžeme dynamickou montáž z druhé série. Sledujeme v ní Saula, jenž v nové práci dělá všechno pro to, aby ho vyhodili, on posbíral benefity a mohl se vrhnout do vlastního podnikání. Sekvence obsahuje rychlé skoky v čase, split screeny a zběsilé střihy, během kterých vidíme Saulovo snažení. Epizody jsou plné neotřelých kompozic, aby pomocí rozestavění postav v rámu umocnily jejich vnitřní rozpoložení. Jeden z hlavních kameramanů zmiňoval inspiraci italským režisérem Bernardem Bertoluccim a jeho snímkem Konformista, který překypuje zneklidňující a vynalézavou kompozicí.
Dalším elementem je noirově laděné svícení, které koresponduje s kriminálním prostředím a nejednoznačnou rozpolceností postav. Postavy při závažných konverzacích sedí obklopené tmou, při intimních momentech si vystačí s pouhou siluetou. Čím víc se pak příběh blíží svému nevyhnutelně zničujícímu závěru a nabývá na temných situacích, intenzita a množství světla slábne. Důležité momenty závěrečných epizod se odehrávají v prostředích postrádajících barevné světlo. Příběh následující po ději Perníkového táty, sloužící jako Saulův epilog, je celý černobílý. Umocňuje vyprázdněnost právníkova světa, který se musí krčit v koutě ve snaze uniknout zákonu.
Tvůrci netradičně využívali praktického (lampička, lucerna, zářivky) a přírodního světla, což si mohli dovolit díky volbě digitálních kamer s vysoce kvalitní citlivostí. Dokážou zaznamenat čistý obraz i v omezených světelných podmínkách, z čehož filmaři těžili především v nočních exteriérech. Jediným zdrojem světla v záběru jsou častokrát pouliční lampy, neonová světla nebo světla od auta.
Napříč seriálem se objevují záběry snímané z toalety, pračky, hrnku, poštovní schránky či přes akvárium. To vytváří množství komických situací a diváckou radost nad filmařskou hravostí. Úhly kamery ale slouží také k nastavení aktuálního cítění postav. Když je Saul plný heroismu, kamera ho snímá z podhledu, když je rozčílený a křičí na Howarda, pomocí postavení kamery je opticky menší, což ukazuje jeho nižší postavení a škodolibě se vysmívá jeho bezcílnému vzteku.
Detail v každém kornoutu
Fascinující je práce s vizuálními motivy a symbolickými rekvizitami. Již od druhé série několikrát vidíme Saulův hrneček s nápisem „World's Best Lawyer“, který dostal od Kim jako dárek. Napříč sériemi je na něj několikrát upozorněno a publikum ho dobře zná. Když je pak v šesté sérii během přestřelky v poušti prostřelen a Kim ho posléze najde v Saulově tašce, ví, že jí neřekl pravdu o tom, co se stalo. Rozbitý hrnek značí změnu a indikuje, že nic nebude jako za starých časů.
Rekvizity slouží také jako prostředek ke znázornění psychologického rozpoložení postav. Hned v první epizodě se v garáži právnické společnosti objevuje poničený kovový koš na odpadky. Na něm si o několik scén později Saul po neúspěchu vybije svou frustraci, takže víme, že obdobné výbuchy vzteku nemá poprvé a v práci je dlouhodobě nespokojený. Když kolem prokopnutého koše v pozdějších epizodách prochází, je nám jasné, jak se cítí.
V jedné scéně Saul nesmí nasednout se zmrzlinou do auta ke zločinnému kartelu, proto ji upustí na zem. Následující epizoda začíná záběrem skupiny mravenců, kteří na zmrzlině hodují. Jeden z nich pak šplhá po kornoutu, až se dostane na vrchol. Když kartel Saula znovu vysadí na stejném místě, vystoupí před mravenčím výjevem. Upřeně hledí na hemžící se hmyz, což nám dává lepší představu o tom, jak se po amorálním jednání cítí.
Každá rekvizita má svůj účel. Ať už se jedná o zprvu bezvýznamnou žvýkačku, která se o několik scén později uplatní k rozbití automatu na parkovací lístky, nebo zátka od tequily, kterou si Saul s Kim nechají jako vzpomínku na svůj první podvod. Když ji pak v pozdních epizodách Kim znovu objeví, pomůže jí vyřešit morální dilema.
Sbohem a šáteček
Seriál Volejte Saulovi se dočkal řady cen – Saturn Award, Critics Choice Television Award, Creative Arts Emmy Award, čtyřikrát získal cenu AFI pro nejlepší seriál, utržil 23 nominací na cenu Emmy, čtyři na Zlatý glóbus, z nichž každá byla pro Boba Odenkirka. Dílo oceňují také filmoví profesionálové, získalo cenu od Writers Guild of America a nominováno bylo od Screen Actors Guild, Location Manager Guild, Directors Guild či Producers Guild of America.
Seriál vysílala stanice AMC a později se objevil na Netflixu, kde premiérové epizody vycházely s denním zpožděním. Pro AMC se od první série jednalo o vlajkovou loď a nejsledovanější pořad, jehož čísla se v závěrečné sérii vyšplhala na průměr 2,2 milionu diváků na epizodu. A na Netflixu se držel na předních příčkách sledovanosti.
S finální epizodou odešel nejen unikátní a přelomový projekt, ale také celý svět Perníkového táty, ve kterém už Vince Gilligan nechce pokračovat. Oba seriály však svou obdivuhodnou komplexností vybízejí k opětovnému sledování, které pokaždé přinese něco nového. Je jasné, že Saul Goodman a celá zločinecká banda bude na obrazovkách chybět a na obdobně fascinující dílo si nějakou dobu zřejmě ještě počkáme.
Tak díky a volejte Saulovi!
Kinobox: Jakmile je to Číňanka, je podezřelá! Co by jinak dělala v Koreji, pane rado?
Filmy z Jižní Koreje se vyznačují tím, že jen málokdy mají jeden žánr. Proto je Podezřelá nejen krimi thrillerem, ale i romancí a komedií. A stejně jako předcházející díla režiséra Parka Chan-wooka (Old Boy, Komorná) jde o podmanivou výtvarnou podívanou.