Zuřící mafián i král komedie. Osm přehlížených filmů k osmdesátinám Roberta De Nira

De Niro se v mládí ochomýtal kolem newyorské čtvrti Little Italy, kde navázal některá celoživotní přátelství. Italské kořeny a příklon k tamní kultuře mu v počátcích kariéry pomohly, prvního Oscara získal roku 1975 za ztvárnění mladšího Vita Corleona v legendárním Kmotrovi II. V plynulé italštině navázal na rovněž oscarový výkon Marlona Branda z jedničky. Právě Brando byl jedním z jeho formativních vzorů, když Robert v 16 letech zanechal školy a vrhnul se na herectví.

Studoval i v pověstném studiu Lee Strasberga a u Stelly Adler, kde se učil metodické Stanislavskiho metodě. Své obdivuhodné transformace rozjel od 70. let, kdy načal dlouholetou a plodnou spolupráci s režisérem Martinem Scorsesem. Oba byli dětmi nového Hollywoodu a obrovskými milovníky filmu s podobnými názory na to, jak na společnost díly apelovat. Vrcholem jejich profesního svazku jsou snímky Taxikář (1976), Zuřící býk (1980), Mafiáni (1990) a Casino (1995). S osmdesátiletým Scorsesem De Niro nedávno dotočil historický thriller Zabijáci rozkvetlého měsíce, který se v kinech představí 19. října.

Mezi další často vzpomínané hercovy filmy patří válečné drama Lovec jelenů, mafiánská detektivka Neúplatní, kde ztvárnil Al Caponeho, dojemný Čas probuzení nebo Nelítostný souboj, v němž se postavil Al Pacinovi. Z posledních let, kdy dává stále častěji průchod komice (například v sérii Fotr je lotr, letos v parodii Pappa Mia!), stojí za zmínku hlavně Scorseseho Irčan nebo oscarový Joker. De Niro má v 80 letech širokou rodinu, do níž dál přispívá coby jeden z nejstarších otců na světě. Sedmé dítě mu stávající přítelkyně Tiffany Chen porodila letos v dubnu.

Společně se ohlédneme za osmi filmy, které bývají v hercově kariéře spíš přehlížené na úkor výše zmíněných. Neznamená to však, že jsou neznámé či nedoceněné – takové De Niro hlavně v prvních třiceti letech svého slavného období, jež trvá dodnes, v podstatě nenatáčel.

Také Martin Scorsese vyrůstal ve čtvrti Little Italy a ve Špinavých ulicích znázornil nezvratnost životních osudů mnohých lidí, které toto kriminalitou prolezlé prostředí formovalo. De Niro ve své první výrazné roli ztvárňuje problematického a zadluženého gamblera Johnnyho Boye. Jeho přístup a vyhlídky sžírají Johnnyho přítele Charlieho (Harvey Keitel), jenž se duševně zmítá mezi vštěpovanou katolickou vírou a prací pro místního mafiána.

Inovativně natočené drama s dobovým soundtrackem přitáhlo pozornost kritiků, publikum ho však i kvůli slabé propagaci a absenci známějších hvězd přehlíželo. Dnes jde o ceněné mnohovýznamové dílo, které vás vhodně uvede do rané Scorseseho tvorby a také do De Nirova hereckého umění, jež plně otiskl i do vedlejší role.

Režisér Bernardo Bertolucci se nejvíc zaskvěl roku 1988, kdy jeho Poslední císař vyhrál devět Oscarů z devíti nominací. Už v polovině sedmdesátých let však platil za globální filmařskou osobnost díky Konformistovi a hlavně kontroverznímu Poslednímu tangu v Paříži. V tomto výčtu se poněkud ztrácí epické historické drama XX. století (alternativní název je 1900), v němž si De Niro zahrál po boku Gérarda Depardieu.

318 minut dlouhý snímek se odehrává v letech 1900 až 1945 v Itálii a na pozadí turbulentních politických změn sleduje příběh dvou dospívajících a stárnoucích mužů, chudého sedláka Olma (Depardieu) a zámožného pozemkáře Alfreda (De Niro). Režisérův barvitý styl nakloněný symbolismu, násilí či erotice činí z filmu neopakovatelný zážitek a De Niro, jenž byl čerstvě oscarovým hercem, předvádí v evropské koprodukci svůj talent v plné nahotě. A to doslova.

Král komedie je v kontextu hercovy kariéry jeho signifikantním filmem, jímž opět posunul své možnosti a nabyl dlouhodobé specifické pověsti. De Niro byl při jeho výrobě už dvouoscarovým hercem a role aspirujícího stand-up komika Ruperta Pupkina, jenž se zoufale snaží vetřít do přízně věhlasnému komikovi Jerrymu Langfordovi (Jerry Lewis), ho pronásledovala minimálně do roku 2019. Tehdy si zahrál televizního showmana v Jokerovi, který byl v mnohém aktuální odpovědí na Scorseseho rané filmy Taxikář a právě Král komedie.

Nenechte se příliš oklamat názvem. Král komedie pojednává o člověku, který chce být k popukání, ale jeho praktiky a nátlak na okolí stále víc připomínají bezútěšný satirický thriller. Scorsese pozoruje zákulisí showbyznysu s psychologickým odstupem a De Niro zvládá prolnout humor se znepokojivostí jako nikdo. Potěší také účast legendárního komika Jerryho Lewise (Zamilovaný profesor).

Unikátní čtyřhodinová sonda do gangsterského prostředí, jejíž děj pojme desítky let, v době uvedení propadla. Od té doby sice sklízí jen uznání, ale přesto jako by zůstávala ve stínu. Ať už v rámci De Nirovy našlapané filmografie, nebo v režisérské nadílce Sergia Leoneho. Autor spaghetti westernů jako Hodný, zlý a ošklivý nebo revizionistického Tenkrát na západě to se žánrem dostavníků a kovbojů uměl, a také s ním zůstal primárně spojovaný.

Tenkrát v Americe je přitom Leoneho opus magnum. Zástup skvělých herců a hereček, který vedle De Nira zahrnuje i Jamese Woodse, Joea Pesciho či Jennifer Connelly, se podílí na detailně propracované mozaice podsvětí. Protagonisty sledujeme od jejich dětství až po stáří a každou jizvu na těle i duši s nimi sdílíme. Scénář prý Leone připravoval dvanáct let a každý záběr měl předem aranžovaný v hlavě. Výsledek tomu jednoznačně odpovídá.

V osmdesátých letech, do nichž vstoupil Zuřícím býkem, De Niro procházel možná nejsilnějším a nejtransformativnějším obdobím. Ať už se bavíme o žánrech, nebo o jeho fyzických proměnách. Obojí se vztahuje na Misii, již natočil režisér oceňovaného válečného dramatu Vražedná pole Roland Joffé. Témata viny a vykoupení rozvíjely už Špinavé ulice, ale možná žádný hollywoodský film je nezpodobnil pompézněji a výmluvněji než Misie.

Klíčem k interpretaci je právě De Nirova postava, kapitán Rodrigo Mendoza. Ten v polovině 18. století v Paraguay odchytává původní obyvatele a prodává je plantážníkům. Poté, co svého nevlastního bratra zabije v duelu, se s otcem Gabrielem (Jeremy Irons) vydává na misionářskou výpravu do pralesů. Na místo, jehož morální nezávadnost skýtá ojedinělou příležitost k pokání a odpuštění, se plahočí s těžkými zásobami. Hercův zarputilý výstup džunglí náleží k nejsilnějším scénám kinematografie a De Niro zachycuje Mendozův vývoj tak komplexně, jak to jen jde. Využívá svých fyzických predispozic i jemné mimiky, společně s neméně skvělým Ironsem nese na bedrech tíhu ambiciózního filmu, jehož jímavé sdělení podporuje i fantastická hudba Ennia Morriconeho.

Druhá polovina osmdesátek přála detektivním buddy komediím a De Niro nezůstal pozadu. Ve skvělé oddechovce Martina Bresta (Policajt v Beverly Hills) se spolčil s charismatickým Charlesem Grodinem (Beethoven). De Niro hraje lovce odměn, jenž musí Grodinova neškodného podvodníka eskortovat přes USA, přičemž má v patách FBI i okradené mafiány.

Půlnoční běh sází na situační humor a chemii mezi oběma skvělými herci, v čemž neselhává. Není sice pikantní a temný jako Smrtonosná zbraň, může se nicméně opřít o kvalitní příběh, který většinou funguje jako přímočarý road movie. Mezi drsným bývalým policistou a vystresovaným úředníkem, jenž se bojí lítat letadlem, to nejprve jiskří, ale jejich zažehnuté parťáctví patří v daném subžánru k tomu nejlepšímu. Je vidět, že De Niro si lehčí úlohu užívá podobně jako ve sci-fi satiře Brazil o tři roky dříve.

Tentýž rok, kdy jako režisér debutoval chváleným retro dramatem Příběh z Bronxu, De Niro odkryl své temné charakterní stránky. Učinil tak ostatně už roku 1991 ve Scorseseho Mysu hrůzy, kde jako propuštěný pomstychtivý kriminálník předváděl muskulaturu i démonický škleb. V Dospívání po americku se De Niro sešel s náctiletým Leonardem DiCapriem, jenž ho v novém tisíciletí vystřídal v úloze dvorního Scorseseho herce.

Spisovatel Tobias Wolff v autobiografickém příběhu znázorňuje své dospívání po boku zranitelné matky a hrubiánského otčíma, jehož si zahrál právě De Niro. Jeho ostré slovní výměny s DiCapriem dokazují, že vedle sebe stojí čelní herečtí představitelé dvou generací. Těšíte-li se na jejich nadcházející spolupráci v Zabijácích rozkvetlého měsíce, Dospívání po americku by mohlo být nekompromisní přípravnou nostalgií.

Akční thriller Johna Frankenheimera přivedl De Nira na evropskou půdu a do společnosti zdejších renomovaných herců jako Jean Reno, Stellan Skarsgård nebo Jan Tříska. V době, kdy začal častěji obrážet komediální role v Jackie Brown či Přeber si to, byl Ronin vítaným špionážním příběhem ze staré školy. Jeho atmosféra vděčí za inspiraci sedmdesátkovým žánrovkám a památné automobilové honičky, kvůli nimž herci podstoupili náročný trénink, zase vychází z odkazu Bullittova případu (1968).

Ronin nevydělal moc peněz, avšak s odstupem ho lze považovat za poslední záblesk De Nirovy vrcholné éry. Obzvlášť na velkém plátně by se během případného znovuuvedení díky technické preciznosti a výkonům všech přítomných herců vyjímal.