Články

Soustředěné, hypnotické, pohlcující, přestože nenápadné. Právě takové je čínské drama V prach se navrátíš o zdánlivě nesourodém svazku dvou outsiderů z okraje společnosti, jimž dává domluvené manželství nečekanou naději na spokojenější život. V jednoduchém vyprávění založeném na pozorování všednosti se však ukrývá velká vnitřní krása.

U oboru tak závislého na nových technologiích, jako je kinematografie, by se očekávalo, že se bude časem výrazně proměňovat. Při bližším zkoumání se ale zdá, že v principu se způsob vyprávění filmových příběhů v posledních sto letech vlastně moc nezměnil. Možmá máme kvalitnější kamery, filmový materiál se naučil zaznamenávat barvy a digitalizace umožnila novou úroveň speciálních efektů, nicméně jádro zůstává stejné. Tedy s jednou zásadní výjimkou. Uplynulo 95 let od premiéry Jazzového zpěváka, který přinesl poslední velký otřes v celém oboru: synchronizovaný zvuk.

Jde o pátou komerčně nejúspěšnější filmovou sérii všech dob – 27 snímků přineslo do kas takřka osm miliard dolarů (se započtením inflace mnohem víc). Agent s povolením zabíjet není jen fenomén, je to kulturní artefakt, který v dobrém i zlém reflektuje svou dobu už 60 let. Odkaz první bondovky Dr. No žije dodnes.

Filmové zjevení Trojúhelník smutku, které obdrželo Zlatou palmu na letošním festivalu v Cannes a svou alegoričností o třídní společnosti si získalo také karlovarské publikum, startuje tento týden v tuzemských kinech. Nabízí kvalitní herecké výkony, odvážný mix žánrů i nánosy fekálního humoru, pod nimiž se ale tyčí přímočará satira.

Do první bojové linie se nechodí s dvakrát optimistickými vyhlídkami a už vůbec ne s pivními plechovkami. Lenivého Newyorčana Chickieho Donahuea přesto v šedesátých letech napadlo, že jeho hrdinné kumpány ve Vietnamu by pohled na známou tvář přinášející tekuté štěstí potěšil. O své pozoruhodné pivní štaci v zemi, odkud se většina jeho vrstevníků tehdy vracela v rakvích, napsal knihu, kterou nyní režisér oscarové Zelené knihy přetavil v celovečerní snímek pro Apple TV s názvem Na pivo do první linie.

Krátkometrážní filmy to nemají snadné – prakticky pro ně na širším trhu neexistuje funkční distribuční model. Publikum není naučené chodit do kin na pásma a streamovací služby v tomto ohledu nenaplnily zdánlivý potenciál, protože i kdyby na nich byl snímek přístupný, bez pořádné propagace ho nikdo nemůže najít. To je velká škoda, protože v krátkometrážních projektech se často skrývá nejvíc talentu a nápaditosti. Důkazem je o Ostrov svobody s Jiřím Mádlem a Judit Bárdos mladého režiséra a scenáristy Petra Januschky, který právě obráží světové festivaly.

Po delší odmlce se na plátna kin vrací Alice Nellis, tentokrát s výrazně minimalistickým snímkem, v němž zúročuje své lyrické i pozorovatelské vlohy. Buko je citlivým příběhem o stárnutí a přijetí vlastních strachů, což je přece jen vcelku neotřelé (a hlavně dosud nevytěžené) téma.

Marilyn Monroe hledá v životopisném snímku od Netflixu mužskou oporu, která by jí nahradila chybějícího otce a bezpečně ji provedla nástrahami showbyznysu. Fiktivní, více než dvouapůlhodinový portrét nejobdivovanější ženy Hollywoodu, jíž v padesátých letech svět ležel u nohou a která na počátku šedesátých tragicky zahynula, testuje hranice toho, co jsou mainstreamoví uživatelé streamovacích služeb ochotní vstřebat. Jako by během toho ale opomínal poutavě a soustředěně vyprávět titulní příběh.

Blíží se říjen, což je měsíc patřící americkým hororům. Do Česka se jich vždy dostane jen menšina, hororový žánr u nás nemá stejnou tradici a postavení na trhu. Proto bychom předpokládali, že když už nám distributoři nějaký titul dopřejí, bude patřit k těm lepším. Jenže novinka Úsměv uvedená do kinodistribuce mnoho radosti nevyvolá.

Andor je další seriál ze světa Star Wars, jehož první tři díly jsou nyní k dispozici na službě Disney+. Diego Luna se vrací jako tajný agent Cassian Andor, kterému se kdysi podařilo získat plány Hvězdy smrti.

Jedno se novince To nic, drahá nemůže upřít – zvládla na sebe strhnout mnohem víc pozornosti, než by si obvykle mohla tak malá produkce s tak specifickým záběrem nárokovat. Například tu byla vtipná pseudokauza z benátské premiéry, kdy na jednom ze záběrů do publika vznikla optická iluze (nebo to nebyla iluze?!) a zdálo se, že Harry Styles záměrně plivnul na Chrise Pinea. Byly z toho nefalšované memové žně! Sporů za kamerou pak prý bo i bez toho dost. O další vlnu rozruchu se postarala režisérka Olivia Wilde. Prohlásila, že padouch filmu byl částečně inspirovaný známým konzervativním lobbistou a šiřitelem konspiračních teorií o covidu, volebních podvodech a levicových spiknutích Jordanem Petersonem. Jeho sektářští příznivci se v marné snaze dát Wilde za vyučenou postarali o příjemnou reklamu zdarma.

Rod draka, neboli Hot D, jak mu už stihli začít láskyplně říkat někteří příznivci, má za sebou pět epizod, což je skvělá chvíle na bilanci. Nejen proto, že tím prequel Hry o trůny odpískává poločas první řady, ale protože šestá epizoda se k příběhu vrátí po velkém, přinejmenším desetiletém skoku v příběhu, přeobsadí některé nejdůležitější postavy a představí nemálo nových. Svým způsobem tedy máme za sebou první ucelenou kapitolu tohoto dobrodružství.

Snímek BANGER. Adama Sedláka je natočený na mobilní telefon a patří mezi nejvýraznější české filmy loňského roku. Ukázaly to nominace i rozdaná ocenění jak na Cenách české filmové kritiky, tak na Českých lvech. Sošku si z galavečera v Rudolfinu odnesl Marsell Bendig za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a rovněž střihači Šimon Hájek a Jakub Jelínek.

Nostalgie je pevnou součástí byznysplánu Hollywoodu, stejně jako stírání hranic mezi médii určenými dětem a dospělým. Nejvýraznějšími zástupci trendu jsou jistě Star Wars a Marvel. Je tu ale jedno další popkulturní dílo, které je dlouhodobě co do kvality a pochopení vlastního potenciálu strká do kapsy. Je to seriál Cobra Kai, jenž se vrátil do filmového vesmíru Karate Kida a právě má za sebou pátou řadu publikovanou na Netflixu.

Baz Luhrmann slaví šedesát let. Postmoderní kouzelník právě tráví čas propagací nejlepší hudební biografie tohoto století Elvis, která nedávno vzala útokem streamovací službu HBO Max. Přestože jde o skutečnou filmovou lahůdku, stále není vrcholem australského mistra maximalismu. Tím je strhující muzikál Moulin Rouge! z roku 2001, jenž ani po dvou dekádách neztrácí nic ze své elektrizující svěžesti.