James Bond na plátna vstoupil poprvé před 60 lety. Autor knižní předlohy považoval obsazení Conneryho za osobní urážku

U prvních dílů slavných sérií často platí, že v nich najdeme překvapivě málo z toho, co si s celou značkou spojujeme. Stačí se podívat na prvního méně akčního Ramba, Pátek třináctého bez Jasona Voorheese či skromné Rychle a zběsile. Dr. No oproti nim představuje hned zkraje takřka všechny hlavní ikonické prvky, které si od té doby s agentem 007 spojujeme.

Otevírací záběr pohledem skrz hlaveň pistole, notoricky známý hudební motiv, představení slovy „Bond, James Bond“, protřepané a nemíchané martini s vodkou, flirtování s Moneypenny, automobilová honička, bond girl, product placement, záporák pronášející ve svém doupěti monolog o plánu na světovládu…

Chybí snad jen technická udělátka, James si musí vystačit s kvalitním modelem zbraně, která ale pořád střílí obyčejné kulky a ne kouzelné lasery jako v některých pozdějších dílech. Jinak je vše na svém místě.

Dr. No má přesto přímočaré kouzlo prvního dílu, nemusí trumfovat své předchůdce šílenými kaskadérskými kousky či luxusními rekvizitami. James může dveře ve svém pokoji jistit proti nezvaným hostům přilepeným vlasem, padouchy přechytračí polštářem pod prostěradlem a sám si neodpustí padnout do celkem banální pasti.

Později už si tvůrci budou muset vymýšlet nečekané zvraty a překvapení. Vždyť, probůh, jen o pár let později skončí James Bond ve vesmíru! Zde se relativně pomalým tempem odehraje vcelku konzervativně stavěný akční film. Pro současné divačky a diváky to může být očistné, ale pokud se nenaladí na vlnu snímku, také trochu nudné.

Předloha Dr. No byla zvolena právě pro její nekomplikovanost. Producenti nemohli začít adaptováním první knihy Casino Royale, na niž jim chyběla práva, rozhodli se tedy přeskočit rovnou na šesté Bondovo dobrodružství, které se odehrává z velké části v jediné lokaci a je velmi snadné na pochopení i pro tu část publika, která si ještě nenavykla sledovat komplikované špionské eskapády.

Poměrně malá výpravnost pomohla i co do nákladů. Rozpočet jeden milion dolarů (osmi milionů dnes) byl ostatně i na svou dobu skromný a tvůrci museli obrušovat mnoho hran, aby se vůbec podařilo dát vše dohromady. Studio United Artists se zaměřovalo spíš na menší filmy, jeho rozhodnutí zaštítit Bonda bylo tedy poněkud nečekané. Zvlášť když tolik jiných studií nabídku odmítlo pro vulgárnost a sexuálnost předlohy.

Kvůli angažmá studia bez obřího zázemí produkci hrozila stopka, když byl rozpočet překročen o pouhých sto tisíc dolarů. Nakonec to za těch párnepříjemností stálo, Dr. No byl obrovský hit a celosvětové tržby vrátily náklady hned šedesátkrát. Ve Spojených státech, kde byl film uvedený s poměrně velkým zpožděním až v roce 1963, si připsal 16 milionů a skončil na 7. místě v sezóně, které vévodila předražená Kleopatra. Právě proti ní byla výhodnost tak laciného filmu patrná.

Spisovatel Ian Fleming měl s adaptací své slavné a úspěšné knižní série zprvu velmi komplikovaný vztah. Jeho snem bylo vidět v roli Jamese Bonda megastar typu Caryho Granta či Rocka Hudsona. Ideálním režisérem by pro něj byl Alfred Hitchcock. Zkrátka si přál, aby na „jeho“ filmech pracovali ti nejlepší z nejlepších. Aby šlo o velké produkce, jimž je věnováno maximum produkční a distribuční péče. Dr. No se mu tedy oproti jeho fantazii jevil jako druhořadé béčko a obsazení nepříliš známého skotského hromotluka Seana Conneryho pro něj bylo přímo ránou pod pás.

James Bond měl být vzdělaný Angličan z vyšší společnosti, místo toho mu život propůjčil Skot s původem v dělnické třídě. V dnešní době by si Connery nejspíš musel najmout ochranku a zrušit všechny účty na sociálních sítích, protože nepatřičnost jeho obsazení je patrná na první pohled. Publikum si ale rychle získal. Bezprostředně po premiéře však Fleming neskrýval své znechucení, nechal se obměkčit až časem. Předně díky velkému komerčnímu úspěchu, který zajistil brzké pokračování (Srdečné pozdravy z Ruska přišly do kin už další rok), rostoucí rozpočet a prominenci série.

Dodnes není zcela jasné, nakolik si Fleming nakonec Conneryho doopravdy oblíbil, a nakolik se s ním pouze smířil. Naučil se ho jistě respektovat, bylo však zřejmé, že jsou oba z velmi odlišného těsta. Connery Fleminga na oplátku za jeho pochyby považoval za snoba. Prý s ním sice zažil několik podnětných setkání, ale bylo jasné, že si nikdy nebudou zcela rozumět.

Fleming přesto do svých pozdějších románů Jamesi Bondovi vepsal skotský původ. Bylo by však unáhlené považovat to za důkaz jeho spokojenosti – spíš přijal, že čtenáři a čtenářky si do jeho příběhů automaticky projektují filmovou verzi a byli by zmatení, kdyby se Fleming dál držel své představy distingovaného Angličana.

Některé série začínají kvalitním a vysoce kriticky ceněným filmem, aby se pokračování propadla do vod laciných a vulgárních nápodob. U Jamese Bonda je to v mnoha ohledech přesně naopak. U Dr. No producent Albert R. Broccoli obsazoval herečky podle velikosti poprsí a tlačil do filmu tolik nahoty a násilí, kolik mohlo projít u amerických cenzorů. Je vlastně neuvěřitelné, že právě tento přímočarý akční film stojí na začátku série, jež bude brzy čítat třicet titulů a v tuhle chvíli už pravděpodobně neskončí dřív, než Slunci dojde palivo a planeta Země zamrzne ve věčné zimě.

Na sérii je nejvíc fascinující, jak dokáže stejné stavební kameny postupem času reorganizovat podle dobové módy. James Bond nikdy neurčoval trendy, vždy na ně ale rychle reagoval a díky tomu dokázal přežít. Když bylo třeba, bojoval se vší neohrožeností. Když to začalo působit ošuntěle, přidal sebeparodický nádech Rogera Moorea. Následovalo období tápání po konci studené války, kdy se zdálo, že Bond bude nadále nepotřebný – Pierce Brosnan ale zvládl udržet relevanci. A když už to opět začalo vypadat bledě, přišel Daniel Craig s jeho čerstvým pojetím, vedoucím k sebereflexivním megafilmům jako Skyfall. Ty jsou co do umělecké ambice, mohutnosti produkce i divácké reakce vůbec nejúspěšnějšími tituly série. Vždy, když už se zdá, že 007 mele z posledního, chytí nový dech.

Konstantní reaktivita a tvárnost z Bonda vždy dělaly skvělý materiál na společensko-kritickou analýzu. Jde o sérii, v níž se odráží stesk britského impéria, jež ztratilo pozici světové velmoci. Najdeme v něm i strach bělochů ze ztráty dominance, kdy pitbul jejího veličenstva bojuje proti superpadouchům jiných národností a etnicit (jako je německo-čínský míšenec Dr. No). Stejně tak se v něm zhmotňují proměňující se ideály mužství se všemi s tím spojenými fantaziemi, krizemi a komplexy.

Kritika za sexismus, rasismus a idealizaci britského (a obecně západního) koloniálního odkazu sérii pronásleduje od úplného počátku, není současným importem. Rozdíl je snad v tom, že novější díly s těmito motivy pracují aktivně a pokoušejí se, byť s proměnlivým úspěchem, vypořádat s vlastním negativním dědictvím. Což nejde vždy snadno, neboť ať zpytují svědomí jakkoliv, vždy musí dojít k závěru, že svět Jamese Bonda nadále potřebuje.

Těžko říct, jestli ano, rozhodně ho ale nadále chce. A je to vlastně trochu neuvěřitelné a absurdní.

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.