Ostrov svobody s Mádlem má šanci na studentského Oscara. Malé drama odehrávající se nad Atlantikem ukazuje výhody krátkých filmů

Půlhodinový snímek rozehrávající nečekané drama v kabině letadla měl koncem září premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Tiraně, kde ho organizátoři zařadili na klasifikační listinu studentských Oscarů. Jde o první krok na cestě za nejprestižnější cenou studentské tvorby.

Bylo by poněkud předčasné dělat si v tomto ohledu velké naděje, i tak jde ale o skvělé znamení. Zvlášť když následuje uvedení na mezinárodních festivalech v kanadském Vancouveru a Louisville ve Spojených státech.

Co je důležitější, nejnákladnější projekt doktoranda Petra Januschky pod vedením producenta Františka eF. Horváta z ateliéru Audiovizuální tvorby FMK UTB ve Zlíně je příjemný film na sledování, jenž důsledně využívá svého formátu a dokazuje, proč je velká chyba krátkometrážní filmy podceňovat.

„Shorty“ ze své podstaty nemohou budovat velké dějové oblouky a nabízet hluboké psychologické sondy do nitra postav. Z toho ale přímo vyplývá jejich největší výhoda: nemusí se o to ani pokoušet. Stačí, když vystaví jednu působivou scénu, pomocí chytrých zkratek představí jasně definované postavy a před ně předloží jeden konflikt a jednu otázku, jež vedou k silné pointě. Tenhle anekdotický princip lze doplnit velmi výrazným stylem, který by nebylo divácky komfortní či technicky možné udržet 90 minut.

Ostrov svobody se soustředí na tu první část, tedy dějovou, stylisticky se do žádné divočiny nepouští. Ale ani to nepotřebuje, od dobře vystavěného konfliktu není třeba odpoutávat pozornost. Sledujeme náhodné setkání Jindřicha (Jiří Mádl) s jeho dětskou láskou Evou (Judit Bárdos) vysoko nad hladinou Atlantiku, na cestě mezi komunistickou Prahou a soudružskou Kubou. Píše se rok 1981. Nervózní Jindřich má očividně něco za lubem. Model RAF stíhačky, který mu vypadne z bundy, je první indicií. Přítomnost Evy ho vyvede z míry ještě víc a rozpoutá se mezi nimi dialog začínající v dávné minulosti a směřující k tomu, co může přinést budoucnost.

Januschka naštěstí nepodléhá tíze sloganu „nejnákladnější projekt“ jeho instituce a nesnaží se exhibovat – Ostrov svobody se nebojí být na vhodných místech strohý a jednoduchý. Jedna kabina, dvě důležité postavy, jeden dlouhý dialog. Díky co nejaktivnějšímu, ale ne přehnanému pohybu postav uzavřeným prostorem snímek nezačíná působit monotónně a staticky. Možná jen barevný grading obrazu mohl být trochu jemnější, místy působí jako sépiový filtr.

Krátkometrážní konverzačka musí především udržet myšlenku a nabídnout silnou pointu. To se tvůrcům podařilo, prozradit víc by ale nebylo vhodné. Vznikl velmi slušný malý film, který se neztratí v jakémkoli festivalovém pásmu. Nemá okamžitý punc výjimečnosti jako skorooscarová Dcera, Happy End, Furiant či další výraznější úspěchy české krátkometrážní kinematografie posledních let, ale takových filmů mnoho není a ani jich není potřeba příliš.

Ostrov svobody asi nepobere velké množství cen, nicméně v každém programu zaujme a potěší. A kdo ví… Pro zahraniční poroty může být politický aspekt, tak důležitý při rozdávání sošek, méně samozřejmý a tedy podstatnější a hodnější ocenění.

Široká kinodistribuce snímek samozřejmě nečeká, je tedy třeba vyhlížet individuální projekce hlavně v klubových kinech, pravděpodobně jako součást většího celku.

Nová česká komedie Kdyby radši hořelo vypráví o malé vesnici a místních hasičích, které pálí konspirační teorie a strach z uprchlíků. Na FAMU debut dobré, ale bude z toho klasika jak od Formana?