Cobra Kai nepolevuje. Návrat Karate Kida našel skvělého nepřítele a pořád patří ke špičce žánru

Cobra Kai, pokud vám nedejbože zatím unikl, odstartoval v roce 2018 střetem dvou dávných soupeřů Daniela (Ralph Macchio) a Johnnyho (William Zabka), kteří proti sobě stáli ještě jako kluci v prvním Karate Kidovi. Zatímco klaďas Daniel zatím založil rodinu a stal úspěšným, byť poněkud nudným obchodníkem s auty, život záporáka Johnnyho skončil v troskách. Je přitom přesvědčený, že za vše může dávná prohra proti Danielovi, která ukončila jeho nadějnou sportovní kariéru.

Rozhodne se tedy oživit své staré dódžo Cobra Kai a začne přenášet jeho škodlivou ideologii agrese na další generaci dětí. To vyprovokuje Daniela, aby založil vlastní dódžo na počest svého mistra Mijagiho, kde děti naopak učí poctivé, čestné karate.

Velkou předností tohoto nostalgií hnaného seriálu je, že jako první zvolil úhel pohledu Johnnyho, jenž není jednorozměrným padouchem, ale spíš sympatickým černým koněm, jehož kdysi zničila ideologie uvalená na něj jeho učiteli. Snaha oživit Cobra Kai je u něj projevem zoufalé touhy legitimizovat svou újmu, aby si nemusel připadat jako oběť bezohledných dospělých. Daniel, který vždy nakonec odolal každému svodu zla a vyrůstal tedy s pocitem morální nadřazenosti, naopak zprvu působí místy trochu arogantně, nadutě a naivně. Oba se mohou nyní od toho druhého něco naučit.

Na rozdíl od Marvelu a Star Wars se tvůrci nesnaží tvářit, že je jejich seriál primárně určený dospělým, a plně využívají chytlavou přímočarost a melodrama médií určených dospívajícím dětem. Budují svět, v němž se každý problém dá vyřešit karate soubojem a činnost, jež je pro dětské hrdiny vlastně volnočasovým kroužkem, nabývá až osudové hodnoty pro celé město. Mezi fanoušky koluje mem, v němž je seriál popsaný jako „příběh dvou chlápků, jejichž krize středního věku omylemrozpoutala válku gangů“, protože si uvědomují, jak nádherně absurdní celá zápletka ve skutečnosti je. Jenže komu by to vadilo?

V páté sérii už je ale spor Daniela a Johnnyho vyžehlený. Oba naštěstí nejsou statickými figurami, ale mají paměť a umí se poučit se ze svých chyb. Potom, co si navzájem několikrát ukradli studenty a jejich potomci je opakovaně zradili tím, že se přidali k týmu toho druhého, stojí konečně na stejné straně odkazu pana Mijagiho. Cobra Kai mezitím ovládli další, zákeřnější padouši z dalších dílů Karate Kida – jejich bývalí učitelé, kteří zničili život Johnnyho a pokusili se zničit život Daniela.

Cobra Kai obsahuje několik překvapivě trefných a aktuálních pozorování, jež pátou řadou nabrala konečný obrys. Předně odhaluje a varuje, jak snadné je manipulovat mladými lidmi a ovládat jejich touhy. A to jak zpětnou reflexí Karate Kida, tak i aktuálním děním. Oba dospělí hrdinové jsou sami vinní tím, že využívali své svěřence k tomu, co považovali za prosazování správných hodnot. Nejdřív Daniel a nakonec i Johnny si však uvědomili, že se pomalu stávali tím, čím pohrdali, a v novějších sériích se snaží se svými žáky navázat přímější a zdravější vztah založený na vzájemné komunikaci a důvěře.

Záporáci se jasně vyprofilovali jako stárnoucí charismatičtí muži, brutální John Kreese (Martin Kove) a vychytralý Terry Silver (Thomas Ian Griffith), kteří se snaží pohltit další generace do jejich vlastního rozbitého světa, živeného osobními traumaty. Okolo prstu si omotávají nejisté a ztracené teenagery, domněle jim nabízejí smysl a cíl. Získávají pro sebe oddané příznivce, kteří cítí nekonečnou vděčnost za lichotivou pozornost mocných sensejů. I když studenti Cobra Kai vidí, že jejich mistři krůček po krůčku překračují stále další etické a morální normy, pocit loajality v nich tím spíš roste.

Naštěstí sledujeme seriál pro děti, takže se hrdinům nakonec vždy podaří studenty ze spárů nebezpečné sekty vytrhnout. Bohužel víme, že v realitě to stejně snadné není. Často vidíme skupiny fanoušků obklopujících různé osobnosti, které se s nimi dělí o svůj hodnotový systém. Jejich vzletně znějící fráze následují selský rozum, mohou se za nimi ale skrývat nekalé politické, ideologické a komerční cíle.

Cobra Kai ukazuje, jak tento proces probíhá, a to aniž by dělal z dětí hlupáky a naivní loutky. Jejich zoufalé hledání vzorů je rámované hlavně jako chyba dospělých v jejich životě, kteří je nějak zklamali. Samozřejmě, že v young adult melodramatu je vše pojímané zjednodušeně a zobrazené konflikty jsou dotažené do naprostého absurdna, tvůrci mají ale překvapivý cit pro jemné zachycení principu. Pátá řada v tom zachází nejdál, protože tu Johnny a Daniel konečně naplno pochopili jádro problému a vědí konečně, proti čemu stojí.

Stejně jako jejich studenti. Cesta mladého Miguela (Xolo Maridueña) za svým biologickým otcem do Mexika, aby zjistil, že nejde o vysněnou autoritativní figuru, ale dalšího padoucha, ukazuje, že i dětské postavy mají příležitost růst. V prvních sériích by Miguel pravděpodobně dělal vše pro to, aby se otci zavděčil, dnes už mu ale umí vzdorovat.

Nutno dodat, že seriál většinu času zůstává lehkou komediální podívanou se sympatickými postavami všech generací. Při recenzování a popisování témat to možná zní, jako by publikum čekala moralistická lekce, což není ani zdaleka přesné. Tyto motivy jsou chytře včleněné do zábavného akčního příběhu se spoustou gagů, povedených akčních scén a nostalgických vzpomínek.

Násilí je předně bezbolestné a následuje logiku akčních filmů s nezničitelnými hrdiny. I vážné zranění páteře se dá do pár epizod rozchodit. Zobrazované bojové umění nenásleduje žádnou konkrétní školu, volně se inspiruje napříč asijskými sporty. Hlavně, že to vypadá dobře! V páté sérii bojovali poprvé dva dospělí na smrt, což je nebezpečná hranice, jejíž překročení by tvůrci měli zvážit. Absurdní svět pseudokarate není nepříjemný, jen dokud o něm neuvažujeme jako o „opravdu opravdovém“ násilí.

Seriál se nachází ve fázi, kdy už se každá zrada stala dvakrát a každý se kamarádil a nepřátelil s každým ve všech možných kombinacích. Hypoteticky by to tedy měla začít být nuda, což ve třetí a předně ve čtvrté řadě už trochu hrozilo. Pětka se ale opět zvedla, a přestože se nedá říct, že by přišla s něčím opravdu „novým“, ukazuje se, že ten přesně seřízený stroj je příjemné sledovat a že s hrdiny, na něž jsme si zvykli, je skvělé trávit čas. Navíc jde snad o nejlepší seriál, u kterého se mohou snadno sejít všechny generace a sdílet společný zážitek.

Šestá série zatím nebyla oznámená, je ale považovaná za samozřejmost vzhledem k velkému úspěchu u diváků i kritiků. „Dětští“ herci už nám ale začínají poněkud odrůstat, stárnou mnohem rychleji než jejich postavy. S tím se tvůrci budou muset vypořádat, pokud nechtějí začít působit poněkud divně.

Dále se můžete podívat na přehled nejlepších seriálů na Netflixu.

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?