Články

Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je jeviště. Tři herci se rozhodli vtěsnat všechny Shakespearovy hry i sonety do pouhých 120 minut a místo divadelních ústřic nabídnout divákům a divačkám čistý fastfood. V divadelním světě, který staví slavného dramatika na piedestal, je to cosi nevídaného. Šílený koncentrát Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách lámal v Divadle v Dlouhé rekordy, teď vychází jako filmový záznam.

Klopýtání DC nebere konce. Zmatené univerzum nahodile představuje postavy a doufá, že se některá z nich mezi fanoušky uchytí. S Black Adamem to není jiné, rozdíl je však v nemalé star power Dwayna Johnsona, jež by mohla do kina přilákat i komiksem nepolíbené publikum. Výsledek však přesto vypadá jako další ze snaživých, leč bolestně nedotažených DC produktů, které se snaží diváky a divačky zahltit vyprázdněnou akcí.

Tvůrci úspěšné série o kanibalovi Jeffreym Dahmerovi v rychlém sledu přicházejí s dalším seriálem pro Netflix, který opět vypráví o znepokojivých skutečných událostech. Sériového vraha ovšem střídá viktoriánský dům na zdánlivě malebném předměstí New Jersey, v němž noví majitelé místo klidného spaní nalézají anonymní výhružné dopisy a podivné sousedy, již sídlo střeží s podezřelou naléhavostí.

Je to skoro úleva. Seriál Prsteny moci je u konce, alespoň pro tento rok. Coby popkulturní fenomén, nehledě na jakoukoliv jeho vlastnost, ve společnosti vyvolal ty nejhorší reakce. Přestože si připsal vynikající čísla sledovanosti a většina publika si výsledek v nějaké míře užila, hlasitá menšina si do něj dokázala projektovat všechno zlo světa a postarala se, aby o tom ostatní věděli. Pak je velmi těžké sledovat samotný seriál a oprostit se od nekonečně blbé nálady, která ho obklopila. Jak tedy budeme na Prsteny moci vzpomínat? Pozor, v recenzi budou spoilery.

Každá série jednou končí a nyní to snad bude platit také pro hororový Halloween. Ten je s námi už od roku 1978, kdy John Carpenter stvořil maskovanou zrůdu a vraha pubertálních chův Michaela Myerse. Jeho nezastavitelné běsnění nyní expanduje už do třináctého filmu s názvem Halloween končí, který je současně vyvrcholením navazující trilogie. A vzhledem k jeho (ne)kvalitám se nabízí přání, ať už Michaela nechají v klidu spát.

„Rodinný film Cirkus Maximum je založený na příběhu rozporu dvou bratrů a jejich otce. Podobné motivy, ‚biblické‘ (Kain a Ábel, Jákob a Ezau), se objevují v literatuře poměrně často, z nejznámějších stačí jmenovat například Hrozny hněvu a Kmotra.“ Předchozí věty jsou doslova převzaté z propagačních materiálů a v kontrastu s výsledným produktem tvoří lepší vtip než cokoli, co máme možnost během útrpných 97 minut sledovat.

Ženy mohou být silné, úspěšné a vyrovnat se mužům. Právě takové poselství se snaží předat v zámoří velmi dobře hodnocené akční dobrodružství z afrického prostředí Válečnice. Což je sice moc pěkné, bohužel však v dnešní době vcelku banální až zbytečné.

Režisér cestopisných dokumentů Petr Horký a egyptolog a archeolog Miroslav Bárta, který se věnuje též fenoménu kolapsů, do českých kin přinášejí film Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa. Dokument shrnuje takzvaných 7 zákonů civilizace a zabývá se myšlenkami světových osobností, jakými jsou například bioložka Jane Goodall, antropolog John Tainter, egyptolog Zahi Hawass nebo členové kmene Waorani. Snímek velmi dobře funguje též jako cestopis, autoři natáčeli v Ekvádoru, Bretani, Egyptě, Súdánu, Indii a v České republice.

Kanibalismus představuje díky své kombinaci odporu, zvědavosti a fascinace, které u publika vyvolává, vděčné téma populární kultury. Kromě seriálu Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera, natočeného podle skutečných událostí, jenž aktuálně válcuje žebříčky sledovanosti na Netflixu, spatřilo tento rok světlo světa ještě jedno dílo s obdobnou tematikou.

Úspěšná pavoučí rodinka, která svými humornými seriálovými příběhy již několik let baví na slovenských a českých televizních kanálech, se nově namísto obrazovky prolézá po filmovém plátně, které cílí na nejmenší divačky a diváky, pro něž může být návštěva kina třeba tou vůbec první. Rodinný animovaný film Websterovi ve filmu představuje ukázkovou práci s vedením dětské pozornosti.

Snímek Nejšťastnější holka pod sluncem vychází ze stejnojmenné knižní předlohy z roku 2015, v níž Jessica Knoll spřádá depresivní pavučinu motivů o ženském údělu držet jazyk za zuby a o traumatech, která bují i dlouho po tragických událostech. Emancipační příběh o dvou časových liniích a dvojí identitě protagonistky ve své dvouhodinové filmové verzi nabízí poutavé podněty, ale netvoří nosný celek a utápí se v pouhých náznacích.

David Bruckner, jeden z nejlepších hororových filmařů současnosti podepsaný pod Rituálem, Temným domem či sérií V/H/S, natočil reboot kultovní série Hellraiser, v níž děsiví poslové pekla odhalují lidem fyzické a duševní prožitky za hranicemi běžné zkušenosti. Jeho uchopení se od originálu podstatně liší a nabízí více podnětů k zamyšlení.

Říjen se ve filmovém světě vždy nese ve znamení strašidelných příběhů, jimiž tvůrci zpestřují období blížícího se keltského lidového svátku. Pozadu letos nezůstává ani Marvel, který na Disney+ nově uvádí svůj dosud nejtemnější a nejkrvavější příspěvek – čtyřiapadesátiminutový snímek Vlkodlak: Noční lovec, v němž skupinka rituálních lovců čelí bájnému monstru zjevujícímu se za úplňku.

Dle krátké povídky Stephena Kinga pořídil Netflix celovečerní snímek Telefon pana Harrigana, v němž nepřekvapivě neschází většina prověřených propriet zdobících ta nejslavnější Kingova díla. Příběh o znepokojivém účinku mobilních telefonů a jejich nadvládě nad našimi životy ovšem překvapivě postrádá výraznější pointu i sebenepatrnější hororové atrakce.

Snímek Dobrý šéf ovládl španělské filmové ceny Goya (obdržel jich hned šest, včetně té pro nejlepší film, režii, scénář a herce), zkusí to v oscarovém klání a dnes míří do tuzemských kin. Nebude triumfovat humorem, kdo si však zaslouží chválu, je jednoznačně herec Javier Bardem, který si novinku scenáristy a režiséra Fernanda Leóna de Aranoa takříkajíc ukradl pro sebe.