Marvel si na halloweenskou sezónu připravil krvavý monster horor, který se inspiruje největší klasikou americké kinematografie

Marvel si na halloweenskou sezónu připravil krvavý monster horor, který se inspiruje největší klasikou americké kinematografie
Vlkodlak: Noční lovec | Walt Disney Studios
Vlkodlak: Noční lovec je pro komiksovou stáj Thora, Iron Mana či Spider-Mana současně progresivním i uctivým úkrokem od pestrobarevného standardu. Středometrážní speciál natočil věhlasný hudební skladatel Michael Giacchino, jehož melodie doprovázely třeba moderní trilogii o Spider-Manovi nebo animák Vzhůru do oblak, především jako poctu klasickým hororům studia Universal, které byly populární ve 30. a 40. letech minulého století a mezi nimiž figuroval také Vlkodlak.
Příběh vydá na povídku ve stylu animovaných kraťasů Love, Death & Robots. Několik lovců monster přivádí do kamenného labyrintu, kde musí skolit tajemného nepřítele a zmocnit se krvekamu – prastaré relikvie, která je rozhodující zbraní v boji proti nočním běsům. Kdo uspěje, ten nahradí zesnulého patriarchu rodu Krvekamů.

Trailer: Vlkodlak: Noční lovec

Vlkodlak: Noční lovec
Podobně jako v případě starých hororů, které čerpaly působivost a fascinaci z titulní transformace tragického hrdiny, také Vlkodlak: Noční lovec přijímá perspektivu postavy, již úplněk proměňuje ve zvířecí alter ego. Téma dvojí existence ve světě obývaném superhrdinskými zachránci i temnými bytostmi je i na malém prostoru dobře rozvedené, přičemž Giacchino se scenáristkou Heather Quinn (marvelovský seriál Hawkeye) si překvapivě vypomáhají tím vůbec nejklasičtějším dějovým rámcem – a to Čarodějem ze země Oz.
Černobílá výprava s popraskaným obrazem nejenže odkazuje k hororům jako zmíněný Vlkodlak, Neviditelný muž nebo Frankenstein, ale rovněž zastává roli Kansasu – bezbarvé životní reality, v níž Dorotka snila o říši „tam za duhou“ a kde zdejší hrdina Jack (Gael García Bernal) existuje zároveň jako lovec i kořist.
Takto kompletní ponoření se do formálních tradic je potěšující a v součtu trochu napravuje i nepříliš nápaditý průběh, který se ze škatulky jednoduché povídky nevymaní. Snímek má na Disney+ přístupnost od 16 let a skutečně v něm nechybí stříkající krev i usekané a utržené končetiny, Giacchino ale využívá černobílého formátu, který mu umožňuje násilí skrývat. A rovněž zvládá užívání světla a stínů, tudíž některé sekvence včetně proměny ve vlkodlaka vidíme jen v působivých obrysech.
Vlkodlak: Noční lovec
Vlkodlak: Noční lovec | Walt Disney Studios
Do hororových atrakcí, z nichž samozřejmě vyčnívá závěrečné běsnění vlkodlaka v prostorách jediné místnosti, však vstupuje také snaha o humor, která ovšem na úrodnou půdu nedopadá. Nejinak je tomu s dialogy, s nimiž si nad rámec toho, že postačují k základní dějové posloupnosti, nikdo moc nevyhrál. Jejich banálnost odpovídá i výsledné podobě filmu, který svou formální energií potěší rovněž publikum zasvěcenější v historii kinematografie, ale pod atraktivní slupkou ukrývá poněkud manýristickou směsici akce, humoru a napětí.
Hororové prvky přitom fungují jednoznačně lépe než všechny ostatní, ačkoli i v tomto ohledu se projevuje, že s penězi se tentokrát spíš šetřilo. Film si vystačí se dvěma obměňovanými lokacemi, v nichž proti sobě stojí nijak oslnivě vyzbrojení aktéři. Vzhledem k nadpřirozenému vesmíru MCU se děj může klidně odehrávat v dnešní době, ale také před padesáti nebo sto lety (postava vlkodlačího superhrdiny pochází z komiksu z roku 1972). Kontaktní souboje bez zběsilého střílení jsou fajn, ale působivější by bylo jejich zasazení do zamlžených lesů po vzoru klasiky z roku 1941 či Vlkodlaka s Beniciem Del Torem. Oproti nim je tento příspěvek co do výpravnosti rozhodně usedlý.
Nadšené první ohlasy z řad kritiků (momentálně 94 % pozitivních recenzí na Rotten Tomatoes) svědčí o tom, že Giacchinův přístup oslovuje jako marvelovská revoluce a brutálně přímočará vize na konzervativní službě Disney+. Takové vybočení ale od Vlkodlaka nečekejte, neboť slavný skladatel striktně zachovává tradiční úzus. Svůj krátký film o bájném monstru ozvláštňuje spíše motivy z rodinné technicolorové klasiky stylem připomínajícím béčkové, v závěru dokonce absurdně gradované „campy“ horory minulosti nežli přehnaným násilím a originalitou.
Vlkodlak: Noční lovec
Vlkodlak: Noční lovec | Walt Disney Studios
Jako hříčka na jedno zhlédnutí, nejlépe pro americké publikum o Halloweenu, které více ocení závěrečný barevný epilog s písní Somewhere over the Rainbow, poslouží snímek bohatě. A možná by se z něj dala vykřesat i svěží, napínavá a zábavná série, pokud se v budoucnu lépe rozvine jeho svět a trochu ledabyle rozházené nápady dostanou konkrétnější tvar.
hodnocení: 70 %

Kinolog: Největší monstra na světě jsou muži, říká tento šílený horor

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.