Javier Bardem si hraje na dobrého šéfa ve španělské dramedy vyslané na Oscary. Co si o něm ale máme myslet?

Třiapadesátiletý Španěl Javier Bardem je prototypem herce ambivalentních představitelů, kteří znepokojují a přitahují zároveň. Například v Goyových přízracích (2006) ztvárnil záporný charakter, ale jedním dechem je třeba dodat, že zastínil i představitele titulní role Stellana Skarsgårda. Pro Oscara si Bardem došel díky památné roli v thrilleru bratrů Coenových Tahle země není pro starý (2007), kde hrál zabijáka s baziliščím úšklebkem Antona Chigurhu, který dodnes děsí a fascinuje.

V novince Dobrý šéf Bardemova postava zestárla, její vlasy zešedly, pohyby a vyjadřování mimořádně zpomalily, mimika ustoupila. Z Bardema se stal uměřený majitel továrny na výrobu vah Blanco, který firmu zdědil, sídlo mu zprostředkovává všemožná profesní ocenění a jenž v duši nemá nic než práci, zaměstnance a váhy.

Váhy Blanco se dostaly mezi tři finalisty usilující o cenu udílenou výjimečnému podniku celého Španělska, takže nadcházející dny a týdny budou mimořádně důležité. Do firmy se totiž chystá komise, nikdo však neví, kdy dorazí, což všechny udržuje ve střehu. Pod povrchem to nicméně bublá, Blancova továrna propouští zaměstnance, přichází atraktivní stážistka a novinář pokoušející se upozornit na to, co je to v Blancově podniku v nerovnováze.

Novinka španělského autora Fernanda Leóna de Aranoy (Escobar, Perfektní den) neoplývá mimořádným situačním humorem, který by se dal z daného prostředí vytěžit, ale pracuje s uměřeností odpovídající povaze šéfů výrobních podniků, procedurálností a potlačováním emocí. Film by mohl být sarkastickou kritikou podobných firem, kde se řeší přesnost, rychlost a množství odbavených výrobků, jež musí včas opustit sklad závodu.

Bardemova Blanca lze jedním šmahem odsoudit coby člověka těžícího z výkonu svých zaměstnanců, na druhou stranu autor poukazuje na jeho břemeno. Blanco nemá děti, s manželkou řeší převážně záležitosti praktického rázu, a když už se s někým sejde, souvisí to s prací. Kolegovi pomáhá s nezvladatelným synem, druhému s rozpadajícím se manželstvím. Že nebude žádný andílek, napoví příchod stážistky Liliany (Almudena Amor), která se spolu se stávkujícím účetním Josem (Óscar de la Fuente) a šéfem výroby Mirallesem (Manolo Solo) postará o jeden z největších kotrmelců filmového příběhu.

Humor ve filmu by se dal připodobnit tomu, který známe ze skandinávské kinematografie. Mnohé diváky a divačky to může zaskočit, neboť v Dobrém šéfovi se řeší například konflikty mezi Španěly a arabskými imigranty, kteří dostanou v úvodní sekvenci filmu mimořádnou lekci, ale jeden z nich po potyčce zůstane na místě činu a je zatčený policisty. Co si z toho vezme tuzemské publikum? Bylo by zapotřebí znát kontext, který nám ve zdejším kulturním prostředí může uniknout.

Co Dobrému šéfovi vytknout? Určitě dvouhodinovou stopáž. Tempo je nicméně rozvláčné z pochopitelného důvodu, film pojednává o stárnoucím muži sužovaném procedurami a rutinou. Výraznější tempo začne snímek nabírat až v poslední třetině, kdy se jednotlivé epizodické děje a dramata vyhrotí, čemuž odpovídá i velmi zdařilý hudební doprovod.

Scenárista a režisér Aranoa se v minulosti podílel například na dokumentárním snímku Lékařů bez hranic Neviditelní (2007), nezaměstnaným se věnoval ve filmu Pondělky na slunci (2002). Dobrý šéf je ambivalentní, částečně kritizuje systém výrobního podniku, jeho bezcitnost a orientaci na tabulkovou produkci, na druhé straně ale režisér s Blancem soucítí, neodsuzuje ho. Šéf je ze staré školy, která se skutečně o své zaměstnance zajímala. Otázkou pochopitelně je, zda šlo v prvé řadě o pragmatismus (spokojený zaměstnanec, dobrý zaměstnanec) či o skutečný humanismus.

Důležitá je v Dobrém šéfovi fasáda, přetvářka, nutné zlo, ale i prokletí, před nímž se Bardem nemá kam schovat. Jeho hrdinovi cosi chybí. Hledá to při pokusech pomoci svému podřízenému, případně synovi jednoho z dalších zaměstnanců. Tvůrci pokládají otázku, zda se touto berličkou dá povýšit vlastní upozaďovaný život. Odpověď je dost nejednoznačná. Kvůli mimořádnému Javieru Bardemovi, důsledné režii, kvalitní hudbě a multižánrovému vyznění se ale vyplatí dát Dobrému šéfovi šanci.

Služba Prime Video, která patří Amazonu, přišla s nejdražším fantasy seriálem všech dob, jenž je dokonce ještě dražší než původní Pán prstenů. První ohlasy jsou natolik rozporuplné, že se této záhadě podíváme na zoubek.