Pavoučí film pro nejmenší působí v tuzemských vodách jako zjevení. Dětem dává příležitost osvojit si filmový jazyk

Slovenská režisérka a animátorka Katarína Kerekesová se většinu své kariéry zaměřuje na audiovizuální tvorbu pro nejmenší, výjimkou jsou její studentské filmy Katapult – Milenci bez šiat (1996) a Kameny (2010). Vytvořila výtvarně okouzlující krátkometrážní seriál Mimi a Líza, který již dvakrát převedla do filmové podoby – Mimi & Líza: Záhada vánočního světla (2018) a Mimi & Líza: Zahrada (2022).

V letech 2017 a 2019 vytvořila seriálový svět pavoučí rodiny Websterových, který byl oceněný Slovenskou filmovou a televizní akademií a diváci a divačky jej aktuálně mohou nalézt v pravidelném programu ČT. I tito hrdinové se dočkali vlastního filmového zpracování s prostým názvem Websterovi ve filmu.

Ambiciózní je technika 3D animace, která u nás na rozdíl od těch klasických (plošková, loutková, kreslená) nemá v celovečerním filmu tak silné kořeny a pole výskytu. Z realizovaných můžeme jmenovat například Kozí příběh se sýrem nebo Hurvínek a kouzelné muzeum, jedná se ale spíše o ojedinělé pokusy, které výdělkem zdaleka nepokryly náklady. Způsob animace pavoučí rodinky je zároveň pozoruhodný v kombinaci 3D animovaných postaviček s reálnými kamerovými záběry.

Sledujeme každodenní příběhy ze života pavoučí rodiny, která svými návyky a složením připomíná tu lidskou. Maminka, tatínek, babička, dědeček, starší syn a mladší dcera Lili, jejímž prostřednictvím objevujeme svět pavoukovců i lidí. Nelze si však odpustit rýpnutí do velmi stereotypní domácnosti, kde je maminka povětšinou svázaná s kuchyní a tatínek se zajímá výhradně o „chlapské“ věci, jako je rybaření (v tomto případě lovení molů) či veletrh pavoučích vláken.

Film se skládá z pěti samostatně fungujících mikropříběhů, které jsou protkané jednotnou linkou, v níž je Lili konfrontovaná s lidským světem. V prvním se rodina vydává na výlet, ale každý z jejích členů má jiné preference výběru místa a činnosti. Druhý sleduje téma odpovědnosti za své činy na příkladu nedochvilnosti během hlídání muší farmy. Ve třetím se zarputilá Lili rozhodne jít s otcem vyčkávat na moly v mouce. Po chvíli spadne do pytle, kde se naučí péči o molí miminka. Díky této zkušenosti se společně s celou rodinou rozhodne stát vegetariánkou.

Zbývající dvě epizodky otevírají aktuální celosvětová témata. V předposlední se k Lili a jejím spolužákům snaží přidružit holčička z kraje zvaného „Velká louže“, navíc mluvící cizím jazykem. Kvůli útlaku od mohutných žab byla nucená s rodinou uprchnout a je pro ni těžké zapadnout v novém prostředí. Inkluze imigrantské holčičky má nakonec happy end, ačkoliv se film nevyhýbá zobrazení toho, jak ji děti zprvu pro její jinakost odmítají. Vzhledem k aktuální válečné situaci na Ukrajině se jedná o velmi živé téma, které je pro nejmladší divácké oči podáno citlivě a poučně.

Závěrečná část varuje před hrozbami internetu. Lili toužící po získání svítícího hmyzu se vydává do vrchních panelových pater pavoučích sousedů, aby se ho pokusila od někoho získat. Před vchodem do jednoho z bytů narazí na obří obrazovku, ze které k ní mluví stejně stará pavoučí holčička a nabízí jí vytoužený hmyz výměnou za půjčení kytary, která však Lili nepatří. Poté, co Lili na návrh přistoupí a vyšle hudební nástroj vláknem nahoru, se obrazovka vypíná a svítící hmyz nepřichází. Posléze zjišťujeme, že za virtuálním obrazem malé holčičky stojí puberťák, který Lili obalamutil.

Přenesení těchto problémů z reálného prostředí je skvělým podnětem pro dětské publikum, aby hledalo základní souvislosti mezi filmem a světem, ve kterém žijí.

V pauzách mezi jednotlivými příběhy se zvídavá Lili vydává do zákoutí paneláku, kde potkává lidskou holčičku. O ní se za celou dobu nedozvíme nic konkrétního, dokonce ani jednou nepromluví. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že příběhová linka bude směřovat k prvoplánovému sblížení a následnému přátelství mezi dvěma neslučitelnými světy, není tomu tak. Slouží jako motiv překonávání osobních hranic a strachu z neznámého, což platí pro obě strany.

Fascinující je pak právě nepřímo vyřčená paralela mezi nimi. Obě se nachází ve stejném věku, mají podobně strukturovaný oděv (jednolitá barva s kytičkovým motivem), stejnou barvu vlasů a účes. Trable a poznání, které prožívá pavoučí Lili, velmi chytře slouží jako zrcadlení toho, čím si prochází i neznámá holčička. I když o jejím zázemí a osobnosti nevíme vůbec nic, díky těmto paralelám si její život můžeme velmi snadno představit společně s univerzálními problémy dětského světa. Pro nejmenší je nezvykle malé množství informací o lidské dívence pobídkou ke kladení si otázek, na něž si během filmu začnou odpovídat sami.

Lilin počáteční strach z lidí postupně střídá zvědavost a stoupající odvaha. Ta se však neobjeví jen tak zničehonic. Z každého dobrodružství si odnese nějaké poznání či dovednost, který posléze zužitkuje při objevování neznáma. Vše eskaluje do velkého finále, během kterého se nezalekne konfrontace s holčičkou, což platí pro obě strany, jelikož ta se naopak bojí pavouků. Finální sblížení utvrzuje rámec jejich souběžných životů.

Samotné rozvíjení Lilina charakteru je předloženo nejlepším možným způsobem. Když Lili na začátku poznáváme, je to ustrašené pavoučátko, jejíž životní zkušenosti podléhají tomu, co jí řeknou rodiče. Postupem času se z ní stává osobnost se silným vlastním přesvědčením a svébytný tvor, který je daleko od toho, aby jen bezhlavě poslouchal rodiče a nesnažil se okusit svět po svém.

Nejsilnější stránka filmu spočívá v důmyslném vedení pozornosti. Jak je známo, malé děti u celovečerních filmů ztrácí pozornost. Práce s epizodním vyprávěním tak dává pocit neustále nového přísunu zážitků, které jsou však zasazené do jednotného rámce. Díky tomu, že linka konfrontující lidský svět je vždy přerušená novým příběhem, budí diváckou zvídavost po dalším vývoji. Zjistíme pak, že se jedná o klasický dramatický oblouk, který by však bez nasazených segmentů nebyl zajímavý a neměl by potřebnou výstavbu a opodstatnění.

Každá z epizod je zasazená do jiného výpravného prostředí a nese odlišné žánrové prvky. Objevování nového a dějová rozmanitost jsou přesně tím, co těkavá pozornost dětského publika potřebuje k tomu, aby se nechala pohltit světem, který svou stopáží daleko přesahuje krátkometrážní obsah, na jaký je zvyklé.

Film se úspěšně vyhýbá infantilnímu pitvoření, šišlání a připitomělému chování postav. Je tak k potěšení, když snímek bere děti jako sobě rovné, nepodceňuje je a neschyluje se k nesmyslnému dogma, že se smějí pouze nablblé zábavě.

Websterovi občas příliš spoléhají na dialogy, kdy většina podstatného je řečená až moc doslovně. V rámci výtvarné stylizace animátoři nepodnikají žádné výrazné odchylky a nezkouší ji více přizpůsobit náladově odlišným situacím. Vedle animačních hříček, které dokreslují vyprávění historek či přemýšlení některé z postav, jde o jediné vizuální ozvláštnění. Škoda, že režisérka nebyla v tomto směru odvážnější, ačkoliv to na celkově pozitivním dojmu neubírá.

Websterovi jsou ideální tuzemskou volbou pro nejmenší, kteří teprve sbírají své první divácké zkušenosti. Moc dobře vědí, komu jsou určení, dle toho se odvíjí precizní konstrukce rodinného filmu, který v aktuální nabídce nemá konkurenta. Dětské publikum vybízejí k aktivnímu zapojování se do příběhu, což pro něj díky ukázkově vystavěnému scénáři nebude problém. A to se cení.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?