Články

Do kin se právě dnes oficiálně přiřítil jeden z nejočekávanějších českých filmů roku, Vlny od Jiřího Mádla. Tuzemská novinka se dívá na aktivity redakce Československého rozhlasu a její role během počátků okupace. Snímek sbírá zatím většinou spokojené reakce, svými předpremiérami plnil sály a z karlovarského festivalu si tvůrci odvezli Diváckou cenu. Už nyní je jasné, že se bude jednat o jednoho z největších kandidátů na České lvy. Jak ovšem probíhalo Mádlovo psaní scénáře? A co všechno musel pro roli obětovat Vojta Kotek?

Máme tu druhý srpnový týden, který na plátna českých kin opět přináší pestrou nabídku premiérových titulů a také jednu hororovou klasiku, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Není čas otálet, pojďme si nabídku tohoto týdne přiblížit.

„Neštěstí nepřinášejí rozbitá zrcadla, ale poničené mozky.“ V Evropě nevzniklo mnoho významnějších hororových filmů než Suspiria, s níž italský průkopník subžánru giallo Dario Argento roku 1977 zahájil svou trilogii odvozenou od prozaické básně Thomase De Quinceyho ze sbírky Suspiria de Profundis. Znepokojivý a stylisticky expresivní příběh mladé Američanky, která na německé baletní škole pojímá podezření o okultních aktivitách, se díky distribuční společnosti Film Europe od tohoto týdne znovu zahryzne do nevědomí publika a rozdráždí jeho smyslové ústrojí. Tenhle halucinogenní čarodějnický dýchánek plný umělé krve a nádherných obrazů to ostatně stále umí jako málokterý žánrový film.

Do našich kin vstupuje komedie Fakjů princezny (Chantal im Märchenland), volně navazující na veleúspěšnou německou trilogii Fakjů pane učiteli. Pod režií i scénářem je opět podepsán Bora Dagtekin, jenž stál i za všemi třemi předchozími snímky, a v rámci camea se objeví i Elyas M’Barek jakožto svérázný učitel Zeki. Příběh se však nyní točí kolem mladé dívky Chantal (Jella Haase) s provokativním příjmením Ackermann, jež v minulých dílech patřila mezi Zekiho studenty. Teď ale musí řešit vlastní problémy.

Bohdan Sláma se letos hlásí už podruhé. V únoru totiž uvedl svůj autorský snímek Sucho pojednávající o rozdílných světonázorech tváří v tvář klimatické krizi a již za měsíc bude mít premiéru jeho další snímek, který diváky vrátí do vypravěčsky atraktivní, přesto už ale poněkud vytěžené doby kolem roku 1968. Drama Konec světa by však rádo nabídlo výrazně odlišný pohled na tehdejší dění.

Třiašedesátiletá hollywoodská legenda George Clooney už stojí v pozici, kdy pár měsíců promrhaných v toxickém pracovním prostředí není životní alternativou. Tak jako v případě pětadvacet let starého hitu Tři králové (Three Kings), v němž herce i zbytek štábu vytáčel diktátorský režisér David O. Russell. Clooney, jenž právě s Bradem Pittem promuje nadcházející akční komedii Osamělí vlci (Wolfs), mu stále nemůže přijít na jméno a nové projekty si vybírá stylem, aby už k podobným konfrontacím nedocházelo. Quentinu Tarantinovi se tudíž může zdát, že už není hereckou hvězdou dřívějšího kalibru, přičemž Clooney jeho kritiku nenechal bez odezvy.

Zatímco Marvel poslal letos do kin pouze Deadpoola s Wolverinem a stáj DC prochází rekonstrukcí, kvůli níž se dostane do multiplexů pouze druhý Joker, studio Sony využívá situace a posílá do éteru hned tři komiksovky. Jenže jejich univerzum plné spider-manovských postav – ale bez samotného Spider-Mana – je v úpadku a zdá se, že ani sólovka záporáka Lovce Kravena (Kraven the Hunter) na tom nic nezmění. Tvůrci se proto rozhodli, že když nemohou zaujmout kvalitou, nalákají diváky alespoň extrémní porcí brutální akce.

To si zase jednou popláčeme. Pokud to přes vřískot nových obětí vetřelce na vesmírné lodi Romulus vůbec stačíte zaznamenat, v tuzemských kinech tento týden startuje ještě rodinné drama podle skutečných událostí Můj kamarád tučňák (My Penguin Friend). Jean Reno, pardál z Leona, Ronina nebo Purpurových řek, v něm po boku reálných tučňáků rekonstruuje příběh brazilského rybáře Joãa, jehož trudomyslnost roku 2011 vyléčil tučňák pojmenovaný DinDim odměnou za to, že jej stárnoucí muž vytáhl z vod pokrytých ropnou skvrnou. Reno a s ním celý mezinárodní štáb nestačili žasnout nad charakterem a schopnostmi zvířat, které nikdy nezapomenou, kde leží jejich domov.

Že by se blížil další hororový hit? Podobná tvrzení se objevují každou chvíli, spojení následujících jmen ale vypadá nadmíru lákavě. V únoru se totiž v amerických kinech objeví snímek The Monkey (Opice), za nímž stojí Osgood Perkins, aktuální terč superlativů v souvislosti s chválenou hororovou detektivkou Longlegs, jíž se brzy dočkáme i u nás. A právě Perkins adaptoval povídku koho jiného než Stephena Kinga, aby si na publikum nachystal další dávku hrůzy.

Ve své době šlo o film s nejvíce trikovými záběry vůbec, technologicky ještě složitější než Avatar a tak ambiciózní, že ve střehu vedle kritiků byly také kapacity z NASA a vesmírní geeci všeho druhu. A co víc, režiséři James Cameron a David Fincher nevěřili, že by jejich mexický kolega Alfonso Cuarón mohl za daných podmínek a s rozpočtem menším než 400 milionů dolarů uspět. Gravitace (Gravity) však ve většině zkoušek obstála. V záležitostech fyziky by odborníci sepsali štosy chyb, ale z filmařského pohledu vznikl unikátní, naprosto pohlcující film ve vesmíru, který vydělal přes 700 milionů dolarů a za každou stovku přidal jednoho Oscara.

Již tento čtvrtek vstoupí do kin očekávané dobové drama Vlny, v pořadí třetí režijní počin Jiřího Mádla, který se zároveň dočkal nejvíce pochval. Jeho pohled na okupaci očima redakce Československého rozhlasu je pak podle nás ideální příležitostí, jak zavzpomínat na Mádlovy herecké začátky. A jelikož je zároveň léto, nabízí se celkem jasný kandidát – teenagerská komedie Rafťáci.

Historie filmů, které nevznikly nebo se je nepodařilo dokončit, bývá leckdy minimálně stejně zajímavá jako v případě těch existujících – obzvláště jde-li o velmi specifická díla, u nichž skutečně můžeme litovat, že je nemůžeme zhlédnout. Možná to platí i pro velmi problematický snímek komika a filmaře Jerryho Lewise ze začátku 70. let, který se zabýval skutečně extrémně citlivým tématem.

Ach Disney, kdy se poučíš? Kdysi neomylná sluj dětských animáků s nadčasovou hodnotou zběsile předělává svá kanonická díla a stále víc lidí si kriticky všímá, že progresivní liberalismus dřívější nadčasovost zásadně proměnil. Lví král (The Lion King) stojí přece jenom stranou politických či ideologických konfliktů, ale nadcházející prequel jeho fotorealistické předělávky z roku 2019, který se chystá plenit kina od 19. prosince pod názvem Mufasa: Lví král (Mufasa: The Lion King), to přesto schytává ze všech stran. Nově vydaný trailer totiž dle fanoušků boří dosavadní mytologii a vznikl jako vizuálně ošklivá pračka na snadné peníze.

Jeden z nejdůstojnějších pokračovatelů filmového odkazu Čelistí (Jaws), krokodýlí horor Kořist (Crawl) z roku 2019, si od studia Paramount Pictures vysloužil druhý díl. Ten první se odehrával převážně v jednom domě v hurikánem zdecimované Floridě, kde o život proti neústupným aligátorům bojovali dcera se zraněným otcem. Natočil jej francouzský řezník Alexandre Aja (Hory mají oči), jenž si režii zopakuje také u pokračování zasazeného do New Yorku. A snad znovu nadchne i Quentina Tarantina, jenž Kořist zařadil mezi trojici nejlepších filmů roku.

Příběh provázející blížící se sci-fi horor Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) zní zatím pro letošní sezónu necharakteristicky optimisticky. Namísto zbytečného blockbusteru, který nikdo nechce, ale zaplňuje místo v kinech, protože mu nějaký producent před pěti lety určil distribuční slot, tu máme snímek, jenž měl původně jít rovnou na stream, ale protože nadchl všechny, co se s ním setkali, tak se nakonec dočká premiéry v kinech. Čím dál více se tedy zdá, že sympatická snaha původem urugayského režiséra Fede Alvareze přinesla ovoce.