Mufasa: Lví král
65%
Film v režii oscarového Barryho Jenkinse opravdu nemusí být z dějového či emočního hlediska špatný. Jenkins se podepisuje pod oduševnělé sondy do duší a složitých společenských podmínek různých menšin, obecně zejména té afroamerické. Akademie si jej dosud cení zlatou soškou za adaptovaný scénář ke gay dramatu o dospívání Moonlight a na stejnou poctu ho nominovala i za následné drama Kdyby ulice Beale mohla mluvit. Scénář mu tentokrát napsal zkušený Jeff Nathason, jenž sice začínal vysmívanou Nebezpečnou rychlostí 2, ale poté servíroval smršť různorodých hitů jako Chyť mě, když to dokážeš, Muži v černém 3 nebo nedávná a velmi chválená Dívka a moře s Daisy Ridley.
Pro Jona Favreaua napsal také kontroverzní, ale nesmírně výdělečný remake Lvího krále, který použil nejmodernější digitální technologie a zhmotnil vysoce realistické prostředí Serengeti a jejích zvířecích vládců. „Bez duše,“ zazněl konsenzus nad technicky působivou předělávkou, s níž Favreau dovedl do extrému přístup, který si k většinové spokojenosti otestoval už v remaku Knihy džunglí. Jenkins nyní navazuje s příběhem mladého, teprve budoucího krále Mufasy, jenž v dosavadních verzích udílel moudré rady synovi Simbovi a vyprávěl mu o své vládnoucí dynastii. Bohužel si hřál na prsou zákeřného a zhrzeného bratra Scara, jemuž bylo nástupnictví odepřené a bratra v jedné z nejslavnějších scén kinematografie svrhnul z útesu pod kopyta buvolího stáda.
Jenkinse prý různí lidé zasypávali pochybnostmi, proč filmař jeho kalibru ztrácí čas s Disneyho bezduchou mašinerií. Režisér, jenž stojí také za sérií od Prime Video Podzemní železnice, kontroval po negativních reakcích na první dubnový trailer na platformě X. Lvího krále ocenil jako univerzální shakespearovskou příručku pro komunitní empatii. Ve svém nadcházejícím příspěvku retrospektivně odvypráví příběh Mufasy jako osiřelého lvíčete, jehož se ujme lev Taka, dědic královské linie. Toto setkání dle oficiální synopse zažehne boj outsiderů proti hrozivému nepříteli a také jejich objevování vlastního osudu.
Jenže to znamená, že Mufasa se Scarem vlastně nebyli čistokrevní bratři. A to je pro někoho jako rána kopím přímo do srdce, které buší dětskou nostalgií. Nový trailer klade střípky z neobyčejně pevného přátelství, na jehož počátku Scar dokonce tonoucího Mufasu zachránil. Diváci tím pádem mohou víc stranit i dřív démonicky zlodušské postavě a taková zápletka zkrátka podrývá i některé věci vyřčené Mufasou v tradičním příběhu. Nejenže se tak některým lidem, kteří se srocují například ve vláknech pod trailerem na YouTube, nelíbí vizuální provedení zbavené kouzla klasických animáků. Žehrají už i nad samotným konceptem, s nímž je prostě lepší neztrácet čas a vrátit se raději zpět do devadesátek.
Najde se i spousta pozitivně namotivovaných uživatelů, jež nečekaně líčený přechod k bratrovražedné rodinné nepohodě zajímá. Víc lidí však dráždí Disneyho další smělá exkurze do nekomfortní zóny, jíž přitom nelze upřít jedno – kontroverze kolem dalšího zbytečného produktu Igerovy spotřební éry k ideologickým svárům odbíhají, ale Jenkinsova a Nathasonova dějová vzpoura přináší alespoň čistokrevnější cinefilní dohady. Rodinám s dětmi to bude stejně obojí jedno a letošní Vánoce se zase ponesou v duchu Hakuna Matata. Co myslíte vy?
Prohlédněte si žebříček nejočekávanějších filmů ve zbytku roku podle databáze Kinoboxu.
Zdroje: Movieweb, X, The Hollywood Reporter
