Nikdy nevydané drama o holocaustu konečně uvidíme, i když jen částečně. Jde o fascinující selhání

Lewis pocházel z židovské rodiny a stejně jako pro spoustu dalších umělců tohoto původu se pro něj stalo klíčovým téma holocaustu. To zpracoval ve filmu The Day the Clown Cried (Den, kdy klaun plakal), jenž režíroval, hrál v něm hlavní roli a do výsledné podoby dopracoval také scénář vycházející z námětu Joan O’Brien a Charlese Dentona.

Příběh pojednával o německém cirkusovém klaunovi Helmutovi, jenž má své nejlepší dny za sebou. Jednou v noci se opije, v hospodě uráží Hitlera a následně jakožto politický vězeň skončí v koncentračním táboře – vyprávění se totiž odehrává na počátku druhé světové války. Helmut ale ani v tuto chvíli nepřestává vzpomínat na zašlou slávu, kterou mu připomenou uvězněné děti čekající na smrt v plynových komorách. Jako pomyslný Krysař je Helmut pomáhá zabavit, aby se nevzpouzely tragickému osudu, nakonec však sám dojde vykoupení.

Zjevně tedy jde o velmi těžké téma, u něhož se alespoň nemusíme vyhýbat spoilerům, jelikož celé dílo nejspíše nikdo z nás neuvidí. Lewis totiž s filmem nebyl spokojen a nikdy jej zcela nedokončil. „Nikdy ho neuvidíte, nikdo ho neuvidí, protože se za takhle mizernou práci stydím,“ řekl Lewis v roce 2013 na festivalu v Cannes.

Potvrdily se tak jeho prvotní obavy, když se v roce 1971 potkal s producentem Natem Wachsbergerem, jenž mu koncept od O’Brien a Dentona představil. Lewis se považoval za komika a takto náročné téma podle něj vyžadovalo zkušenějšího, charakterního herce. Nakonec však souhlasil, jelikož prý chtěl hodnotně přispět k vyobrazení hrůz holocaustu.

Na roli se připravoval návštěvami koncentračních táborů a tvrdou dietou, díky níž zhubl patnáct kilogramů během několika týdnů. Ani to ale nestačilo k zajištění úspěchu. Natáčení od začátku stíhaly problémy s technikou a financováním, brzy se rozkmotřili také Lewis s Wachsbergerem a do toho ještě vstupovala herečka Joan O’Brien jakožto držitelka práv k původnímu textu, jež se po zhlédnutí hrubého střihu zděsila a odmítla svolit k jeho vydání.

Ačkoli Lewis začátkem roku 1973 tvrdil, že je potřeba jen doladit střih a že snímek bude připravený na květnovou premiéru během festivalu v Cannes, nikdy k tomu nedošlo. Místo toho se kolem díla začala budovat aura tajemna, již umocnila i velmi se rozcházející tvrzení hrstky kritiků či filmařů, kteří se v průběhu let dostali k velmi vzácným, podpultovým projekcím hrubého střihu – někteří dílo považovali za důstojné a jímavé, jiní za naprosto katastrofální.

V roce 2015, tedy dva roky před svou smrtí, daroval části snímku americké Knihovně Kongresu s tím, že se ani fragmenty nesmějí promítat do června roku 2024. A zdá se, že tento termín leckoho nenechal chladným, jelikož filmaři Michael Lurie a Eric Friedler dali dohromady dokument s názvem From Darkness to Light (Od temnoty ke světlu), pojednávající právě o Lewisově zvláštním projektu. Dílo má obsahovat dosud nezveřejněné sekvence a odbyde si premiéru na letošním benátském festivalu v prvních zářijových dnech. Aspoň částečně se tak mystérium kolem tohoto specifického projektu podaří poodhalit, přestože celou pravdu se nikdy nedozvíme.

Zatím se podívejte aspoň na náš žebříček nejlepších kultovních snímků.

Zdroje: Looper, Reuters, Wikipedia