Desetileté přípravy a trápení Kotka. Vlny mohou být nejúspěšnějším českým filmem roku

Snímek pojednává o práci Československé redakce v rozbouřených 60. letech, zároveň se ovšem snaží ukázat komplexní pohled na tehdejší dobu a obyčejného hrdinu, který kvůli režimu stojí před těžkými životními volbami. Nesledujeme tedy pouze chod redakce a významné počínání postav, ale také Tomáše, jenž se musí rozhodnout, zda ochrání kolegy a kamarády z rozhlasu, či svého mladšího bratra.

Dalo by se říci, že pro Jiřího Mádla coby režiséra jsou Vlny zatím jeho životním a nejdéle vznikajícím projektem. Na scénáři totiž začal pracovat prakticky deset let před první klapkou. O osudy tehdejších redaktorů se začal zajímat už v roce 2009, první řádky napsal v letech 2012-2013, úvodní verzi scénáře měl hotovou o rok později. V následujících letech, kdy pracoval také na svých režijních počinech Pojedeme k moři a Na střeše, ovšem scénář postupně ještě více piloval, k čemuž mu pomáhala i setkání s původními členy Redakce mezinárodního života a jejich osobní historky.

Prvotním popudem pro vznik Vln byl zájem o osud lidí v tehdejší redakci. Ostatně když byl Mádl mladý, chtěl být původně buď diplomat, nebo novinář, takže k tomuto oboru měl svým způsobem blízko. „Zaujala mě kapitola v Souborné historii Československého rozhlasu, na jejím základě jsem si koupil biografii Věry Šťovíčkové, Jana Petránka, postupně se to scházelo,“ vysvětluje Mádl v tiskové zprávě k filmu. Právě Šťovíčková, kterou ve snímku ztvárnila Táňa Pauhofová, hrála ve vzniku filmu klíčovou úlohu. „Paní Šťovíčková pro mě byla základním pilířem, otevřela mi dveře k ostatním postavám. A také prozradila něco, co nebylo známé. V učebnicích se o tom neučí a my s těmito skoro zapomenutými informacemi ve snímku pracujeme,“ dodává režisér.

Mádl chtěl také upozornit na ojedinělé vlastnosti novinářů, jejich pohled na tehdejší dění i na často nečernobílé jednání postav. Zároveň toužil natočit moderní a dynamický snímek podle zahraničních vzorů. Nejvíce se inspiroval oscarovkou Argo od Bena Afflecka a snímkem Dobrou noc a hodně štěstí od George Clooneyho.

Že byl Mádl na natáčení perfektně připraven a do scénáře vložil veškeré své úsilí, potvrzuje i herec Petr Lněnička, jenž si zahrál Jana Petránka. „Stačilo, co nám Jirka o roli řekl. Měl jsem možnost přečíst si celý scénář už na castingu, což se často nestává, a okamžitě jsem pro tu roli vzplál. A pak jsem se jen nechal Jirkou vést,“ říká herec.

Na druhou stranu, ne všichni měli z Mádlových tvůrčích voleb radost a zejména jeho kamarád a parťák ze Snowboarďáků a Rafťáků Vojta Kotek nebyl při natáčení z jedné věci úplně nadšený – ze svého knírku. „Napsal jsem Jirkovi, že budu ráčkovat, a on mi odpověděl, že fakt ne. To, na čem jsem chtěl tu roli postavit, mi sebral v první vteřině. Ale vyžádal si, abych si nechal narůst knír, čemuž jsem se zase dost významně bránil já s tím, že nemůžu takhle půlroku chodit po Praze. Odpovědí mi bylo, že všichni pro tu roli něco udělají nebo si nechávají narůst. A pak jsem přisel 14 dní před natáčením na čtenou zkoušku a nikdo samozřejmě neměl nic,“ vzpomínal Kotek na slavnostní premiéře. „Ale když už jsem si ten knír vypěstoval, tak jsem si ho nechal a odehrál jsem v něm celý film. Poslední den natáčení jsem si ho oholil a nasypal ho Jirkovi do obálky. Věřím, že ho pořád má,“ dodal.

Jak moc se Kotkovi jeho „oběť“ vyplatila, a nakolik snímku prospěly Mádlovy poctivé a dlouhé přípravy, můžete v kinech zjistit již ode dneška.

Podívejte se také na žebříček nejlepších českých filmů podle Kinoboxu.

Zdroj: Bontonfilm, Kinobox