Halle Berry si po více než dekádě zahraje v hororu. Naposledy se ve vyloženě děsivé podívané objevila v roce 2013 v Tísňové lince (The Call). Její nejslavnější příspěvek do hororového žánru, totiž Gothika, je ještě o dekádu starší. Nyní spojí síly s osvědčeným žánrovým režisérem a na výsledek jejich spolupráce s názvem Nikdy se nepouštěj! (Never Let Go) se můžete těšit už brzy.
Na jakou streamovací službu se obrátit spíše než na Disney+, pokud máte chuť na nějakou komedii? Myšákovská platforma vyloženě vybízí k tomu, aby člověk kvůli rodinným snímkům a odlehčeným komediím zapnul právě ji. Můžete se rovnou podívat na žebříček nejlépe hodnocených komedií, jež jsou na této službě momentálně k dispozici, podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu, přesto stojí za zmínku i řada děl, jež na prvních místech v popularitě nenajdete.
Návrat Roberta Downeyho Jr. do marvelovského univerza vyvolal obrovskou vlnu reakcí. Po všelijakých prohlášeních a náznacích, že čerstvě oscarového herce už v superhrdinském kostýmu nejspíše neuvidíme, zapůsobilo jeho odhalení jako budoucího záporáka Doctora Dooma jako šok. Část fanouškovské obce jásá nad návratem milované tváře, další ale považuje opětovné angažování Downeyho i režisérů bratrů Russoových jako potvrzení neschopnosti Marvelu najít novou tvář.
Možná si pamatujete ryze devadesátkový thriller Anakonda, v němž si zahráli třeba Jennifer Lopez, Ice Cube, Jon Voight nebo Owen Wilson. Ani tato hvězdná sestava však nezabránila tomu, aby se kritici zjevně béčkovému příběhu hlasitě vysmáli, ovšem právě díky tomu si snímek později vydobyl pověst tak mizerného díla, až jde vlastně o zábavnou podívanou. Nyní se můžeme těšit na trochu jiné, snad zdařilejší uchopení hadího tématu.
Tom Hanks a sci-fi – to je kombinace, která k sobě příliš nejde. Vyjma tři roky starého a nepříliš zdařilého postapokalyptického dramatu Finch lze za dílo z ranku science fiction označit už snad jen Atlas mraků (Cloud Atlas), který se ale jednoznačným nálepkám rovněž vyhýbá, či katastrofické dobrodružství Apollo 13, v němž si sice miláček Ameriky navlékl skafandr, primárně však šlo o rekonstrukci historické události. I tak ale má ale populární „americký táta“ k tématu co říct.
Z Harveyho Weinsteina se během posledních letech stala s přehledem nejnenáviděnější a nejděsivější postava Hollywoodu. Do té doby byl však znám hlavně jako velmi úspěšný producent, jemuž se zejména v 90. letech dařilo protlačit své snímky až k nejvyšším oscarovým metám. Už méně se však ví, že s produkováním snímků začal už počátkem 80. let. A to dílem, které jiným filmařům přidělalo mnoho vrásek na čele.
Tady si budou mileniálové pomlaskávat blahem. Skoro každý, kdo během dospívání či mládí zažil začátek milénia, totiž nejspíše slyšel o tzv. problému roku 2000, známému také pod zkratkou Y2K. Šlo o katastrofické scénáře (dnes bychom řekli až hoaxy), podle nichž se přechodem mezi lety 1999 a 2000 měly zbláznit počítače a veškerá elektronika, neschopná se vypořádat s přechodem mezi těmito letopočty.
Slovenští tvůrci se v poslední době nekompromisně ohlížejí za svou nedávnou minulostí a pochopitelně dospívají k nepříliš optimistickým závěrům. Kriminálka Válka policajtů či značně odlehčenější Invalida se vracely do 90. let, která na Slovensku probíhala snad ještě divočeji než u nás. Do kin nyní přichází MIKI, který mapuje další kapitolu tehdejšího dění – totiž organizovaný zločin, do jehož čela se vypracoval jistý Mikuláš Černák.
Nejděsivější podívaná dekády, kombinace Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs) a Sedm (Se7en) či ideální syntéza vysokého umění se standardními hororovými prvky. Zámořské ohlasy na snímek Longlegs poslední měsíce nešetří nejen chválou, nýbrž rovnou ódami na úchvatnost nového díla z distribuční stáje Neon, jež se na podobné nezávislé hity specializuje (v zámoří uvedla například tři poslední vítěze festivalu v Cannes). Nejde však jen o šikovným marketingem nafouklou bublinu, jakých se v hororovém ranku dočkáme několikrát do roka?
„Člověk není bankomat,“ zazní několikrát ve filmu Jackpot! v souvislosti s tím, že k lidské bytosti nelze přistupovat jen jako k objektu či prostředku získání bohatství. Jde však o vrchol hollywoodského pokrytectví, jelikož studioví pohlaváři tak rádi halí svá ryze spotřební, klišé a nenápaditostí přeplněná díla do vzletných humanistických myšlenek, jejichž prostřednictvím se má publikum dojmout a o ničem dalším radši moc nepřemýšlet. A právě z tohohle ranku je i akčně-komediální novinka, jež se před pár dny objevila na platformě Amazon Prime Video.
My máme Ivana Jonáka, Františka Mrázka nebo Radovana Krejčíře, slovenskému podsvětí během 90. let vládl Mikuláš Černák. O jeho zločinecké cestě, jež zůstala lemována desítkami mrtvých, vypráví thriller MIKI, který se nyní jen pár dní po slovenské premiéře dostane i do našich kin. Budeme sledovat děsivého protagonistu s tváří Milana Ondríka, jenž se vypracoval tak, jak to bylo možné (snad) jen v devadesátkách.
Před časem jsme vzpomínali na to, proč Wes Craven zasadil svou sérii Nočních můr zrovna do ulice s názvem Elm Street. Tím však filmařovy inspirace z reálného světa co se týče úspěšné hororové franšízy nekončí. Jak tedy první Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street) přesně vznikla?
Jména Nicolase Cage i Davida O. Russella jsou v posledních dnech skloňovaná poměrně často. To první v souvislosti s hercovou další zběsilou kreací v hororovém hitu Longlegs, jenž se za pár dní objeví i v našich kinech, zato to druhé v mnohem nelichotivějším kontextu. Vzpomněl si na něj totiž George Clooney, který s Russellem válčil na place filmu Tři králové (Three Kings) a jenž mu od té doby nemůže přijít na jméno. Cage se však práce se svérázným režisérem zjevně nebojí.
Žánr true crime nás fascinoval odjakživa a literární zkazky o zločinech si lidi rádi četli dávno před zrodem kinematografie. Není tedy divu, že i pohyblivé obrázky se na našem znechucení a upřímném pohoršení s gustem svezly. Lze říct, že v posledních letech jsou díla tohoto typu ještě oblíbenější než kdy dřív, což souvisí především s netflixovskou chutí zpracovat téměř každý zločin do několikadílné minisérie.
Je to sen, nebo skutečnost? Jen málokterý dvojznačný konec v posledních dekádách fascinoval (a stále fascinuje) fanoušky tak moc jako právě závěrečný záběr sci-fi Christophera Nolana Počátek (Inception). Pokud jste dílo neviděli, tak ve čtení raději nepokračujte a tento milník kinematografie 21. století z hlediska natočení akce i vyprávění vrstevnatého příběhu si doplňte. Znalejším divákům se však nedávno nabídla odpověď na otázku, jež jim nedávala spát bezmála dekádu a půl.