Mojmír Sedláček

S každým dalším dílem vetřelčí ságy se objevuje otázka ohledně její nejslavnější postavy. Vrátí se ještě někdy Sigourney Weaver jako Ellen Ripley (či její klon nebo jiná alternativní verze)? Vzhledem k tomu, že se zřejmě nejvýraznější akční hrdinka všech dob objevila v této podobě před kamerou naposledy v roce 1997 ve Vetřelci: Vzkříšení (Alien Resurrection), možná už bychom se mohli smířit s předáním štafety dalším postavám. Přesto však existuje varianta, že se Weaver k této roli ještě vrátí.

Kdysi vzývaný a opěvovaný filmař se po osmi letech vrací k filmové režii. Dánský milovník hutné atmosféry a hýřivých barev Nicolas Winding Refn naposledy uvedl v kinech mysteriózní thriller o módě Neon Demon v roce 2016, posléze se věnoval dvěma poměrně rozpačitě přijatým seriálům Too Old to Die Young a Kodaňský kovboj (Copenhagen Cowboy), v nichž mu kritici vyčítali, že už v podstatě jen dokola a úmorně opakuje to, co o dekádu dříve pomohlo definovat jeho styl.

Pokud nejste zarytí fanoušci experimentální kinematografie a dáváte přednost snáze stravitelné hollywoodské zábavě, nejspíš jste zaregistrovali, že dialogy v populárních filmech se často opakují. Postavy v podobných situacích prostě reagují podobným způsobem a komentují to podobnými hláškami. Které z hojně slýchaných větiček můžeme slýchat přece jen častěji než jiné?

Na konci 60. let vznikl jeden z největších hitů nejen Romana Polanskiho, ale celého hororového žánru. Film Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) zestárl velmi dobře, a to především proto, že se spíše než na prvoplánové lekačky či výjevy monster zaměřuje na těžko uchopitelný, psychologický teror, jemuž musí čelit mladá žena po nastěhování do zdánlivě idylického manhattanského bytu. Zanedlouho se dočkáme prequelu s názvem Apartment 7A, v němž nepůjde ani tak o překvapivé pointy jako spíše o vrcholně znepokojivou atmosféru.

Po Tajemství a smyslu života přichází… Tajemství smrti. Nejde však o pokračování opusu Petra Vachlera, nýbrž o další dílo velmi plodného tvůrce Viliama Poltikoviče, který se dlouhodobě zaměřuje na dokumenty s duchovní a ezoterickou tematikou. Opakovaně spolupracoval třeba s Jaroslavem Duškem, nejvýrazněji na snímcích Když kámen promluví a Zrcadlení tmy. Právě Dušek je úzce spjat i s Poltikovičovou novinkou, v níž provede publikum tabuizovaným, a přitom zcela zásadním tématem.

Streamovací služba Disney+ na první pohled stojí na populárních franšízách a tvorbě pro celou rodinu. A skutečně, pixarovky, animované disneyovky či kompletní univerza Hvězdných válek a Marvelu jsou těmi největšími lákadly, jaké Disney+ od svého uvedení na tuzemský trh před více než dvěma lety nabízí. Důslednější prolistování katalogem však ukazuje i spoustu temnějších, pro dospělé publikum určených kousků, a koneckonců i mezi odlehčenější tvorbou lze najít snímky, jež na hlavní stránce této platformy obvykle neuvidíme. Podívejme se na chronologicky seřazenou desítku přehlížených, avšak rozhodně zajímavých titulů, jimž byste měli brzy dát šanci.

Snad kvůli nekonečnému opakování této klasiky v televizi nám nejspíš ani nepřišlo, že Jáchym hází údaje o Františku Koudelkovi do stroje už přesně 50. let. Populární komedie z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, obohacená zkušenou režií Oldřicha Lipského, totiž měla premiéru 30. srpna 1974 a dodnes představuje jedno z nejzábavnějších a nejlépe zestárnuvších děl, která během nejtužší normalizace vznikla.

Kariéra Jamese Camerona nepřestává fascinovat, ale zároveň také provokovat většinu filmových fanoušků. Jen těžko lze s tvůrcem tří ze čtyř kasovně nejúspěšnějších filmů všech dob polemizovat, že by měl něco dělat jinak, avšak fakt, že za poslední více než čtvrt století nenatočil nic jiného než dva díly Avatara, přece jen leckoho trochu trápí.

Snímky nyní dvaasedmdesátiletého Jacquese Audiarda se poměrně pravidelně dočkávají premiéry na festivalu v Cannes, filmař má doma i sbírku úctyhodných osmi Césarů, tedy francouzských filmových cen. Navzdory těmto úspěchům se nebojí experimentovat, což se projevuje i v jeho letošní novince s názvem Emilia Pérez. Směs krimi komedie a muzikálu si z letošních Cannes odvezla nejen Cenu poroty, ale i ocenění pro nejlepší herečku – v tomto případě tedy hned tři.

Před myšákovým tlakem se muselo sklonit další velké jméno. V univerzu Hvězdných válek se poprvé dočkáme hvězdné tváře Sigourney Weaver. Slavnou představitelku Ellen Ripley z vetřelecké série za pár dní čeká velká pocta v podobě převzetí Zlatého lva za celoživotní dílo na festivalu v Benátkách, s herectvím však ani ve svých 74 letech nekončí – naopak si zanedlouho odbyde premiéru v předaleké galaxii.

Trailer na Megalopolis Francise Forda Coppoly před pár dny vzbudil hodně emocí – nejprve kvůli odvážnému kroku proti kritikům, kteří údajně nedocenili několik předchozích Coppolových hitů, a posléze kvůli přiznání, že nespokojené výkřiky recenzentů na adresu Kmotra, Apokalypsy či Drákuly si studio Lionsgate vycucalo z prstu; respektive z umělé inteligence. Zní to jako bezprecedentní šílenost, přesto se před dvěma dekádami už něco trochu podobného přece jen stalo.

Jedinou tuzemskou novinkou tohoto týdne je dokumentární počin s názvem Velký finále PSO, který se po festivalovém kolečku dostává i do běžných kin. Snímek mohli zhlédnout návštěvníci uherskohradišťské Letní filmové školy, poprvé jej ale už na konci května vidělo publikum Zlín Film Festivalu zaměřujícího se na tvorbu pro děti a mládež. A premiéra to byla nadmíru úspěšná – režisér a scenárista Dominik Kalivoda si ze Zlína odvezl „Zvláštní uznání prezidenta festivalu za autentické ztvárnění inspirativního příběhu mladých lidí“.

Už jen necelý měsíc nás dělí od jedné z největších událostí letošního filmového podzimu v českých kinech. Přesně 26. září totiž do našich kin vstoupí Amerikánka, vyvrcholení dlouholetého projektu svébytného filmaře Viktora Tauše. Ten už divadelní hru z prken Jatek78 převedl do celé řady formátů, například během covidové uzavírky kin a divadel nabídl živě streamovaná představení pod hlavičkou projektu Film Naživo. Nová filmová verze se sice obejde bez Elišky Křenkové a Terezy Ramby v hlavních rolích, jež si pro sebe kradly minulé podoby Amerikánky, i finální trailer však slibuje více než uspokojivý zážitek.

Jen málokterý filmař ovlivnil popkulturu první poloviny 90. let tak výrazně jako Quentin Tarantino. Nejen že právě tehdy natočil své dva první hity Gauneři a Pulp Fiction, ale také napsal scénáře k romantickému thrilleru Tonyho Scotta Pravdivá romance a velmi podobné, přitom však zcela odlišné zběsilosti s názvem Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers). Ačkoli od výsledku nakonec dal ruce pryč, záblesky jeho estetiky zde nelze nevidět. Pojďme si v den 30. výročí americké premiéry připomenout, v čem je toto dílo dodnes tak rozporuplné – a nadčasové.

V kinech momentálně řádí nový Vetřelec s podtitulem Romulus (Alien: Romulus) a jeho kasovní výsledky zatím mohou distributorovi 20th Century Studios dělat stejnou radost jako režisérovi Fedemu Álvarezovi. Ten si sice před premiérou nemohl být jistý, že se fanouškům série trefí do vkusu (i když pro to množstvím odkazů na předchozí díly série udělal bezesporu hodně), avšak jednu informaci přece jen měl – a to od samotného otce celé franšízy, tedy Ridleyho Scotta.