Akční řachanda Jackpot! láká na sympaticky násilný koncept. Skoro ve všem ale prohrává

Je bezesporu úsměvné, že právě Amazon stojí za tímto projektem už od začátku, přičemž jen těžko bychom ve světě současných západních demokracií našli trefnějšího zástupce vykořisťujícího pozdního kapitalismu. Ale tu a tam se tvářit, že peníze kazí charakter a vedou k nepěkné chamtivosti, je samozřejmě trendy. O čím větší a výdělečnější korporaci jde, tím výrazněji a častěji se musí tvářit, že ji peníze vůbec nezajímají. Takový přístup pak vede k podobným dílům, s jakým máme co do činění dnes.

„Velká kalifornská loterie začala během hospodářské krize roku 2026. Pravidla jsou jasná: Zabij vítěze před západem Slunce a legálně převezmeš jeho výhru. Nesmí se však používat žádné střelné zbraně. Někteří lidé tvrdí, že to zní poněkud dystopicky – s takovými ale není žádná zábava,“ hlásá úvodní titulek, po němž se ocitáme v Los Angeles roku 2030, kde je nám ukázáno, jak to funguje v praxi. Výherce loterie se slavnou stiflerovskou tváří Seanna Williama Scotta prchá před davy noži a pálkami ozbrojených lidí, jež ho chtějí zabít, aby následně převzali jeho výhru v astronomické výši 3,6 miliard dolarů.

Podle logiky světa tohoto filmu se má jednat o děsivé vládní opatření sloužící k odpoutání pozornosti od skutečných ekonomických problémů. Budiž, zabavení masy prostřednictvím násilné, drony a kamerami snímané reality show se objevilo už v mnoha dystopických scénářích. Vzhledem k tomu, že tuto loterii ale pokaždé někdo vyhraje a kalifornské garnitury musejí vyplatit ohromující sumu ze své vyprázdněné kasičky, se nabízí otázka, zdali nejde přece jen o poněkud absurdní rozhodnutí, jak udržet bortící se společnost na nohou.

Jde však jen o jednu z mnoha (mnoha!) otázek, jimiž se režisér Paul Feig (Špión, Drsňačky, Krotitelé duchů z roku 2016) a scenárista Rob Yescombe (Za čárou) nehodlali zabývat; ostatně není překvapivé, že v jejich filmografiích se nenachází ani jeden opravdu zdařilý snímek. Lákavá premisa stojí na high-conceptu připomínajícím třeba hororovou sérii Očista, v níž je jako řešení společenských problémů prezentován jeden den v roce, kdy je možné beztrestně páchat zločiny a kohokoli zabít.

Zde tedy sledujeme ryze sociopatickou společnost, v níž i zdánlivě slušní, spořádaní a běžné hodnoty vyznávající lidé tasí mačety v momentě, kdy mají možnost zavraždit člověka kvůli penězům. Feigovy Spojené státy velmi blízké budoucnosti však navzdory proklamacím o strašlivé ekonomické krizi a rostoucí chudobě působí v zásadě stejně jako poklidně fungující společnost, již známe: lidé vysedávají v barech, chodí na kurzy jógy anebo si mohou objednat bydlení pomocí Airbnb.

Právě toho využije i hlavní hrdinka Katie, kterou ztvárňuje Awkwafina svým typickým stylem ženské variace na Kevina Harta. Katie přijíždí po mnoha letech do L.A., aby se stala herečkou a navázala tak na vcelku úspěšnou kariéru dětské hvězdy, již přerušila následná péče o nemocnou matku. O krvavé loterii nemá ani tušení, omylem se do ní však během neúspěšného hereckého konkurzu přihlásí a vyhraje. Aniž by rozuměla tomu, proč se jí najednou všichni kolem snaží zabít, dokáže přežít dostatečně dlouho na to, aby ji zachránil obrovitý John Cena jakožto dobrácký, ňoumovitý ochránce na volné noze jménem Noel.

Ten se zprvu nabídne, že za deset procent z výhry Katie ochrání až do soumraku, postupně si však k sobě dvojice začne nacházet vztah. Vzájemně si mohou pomoct zahojit traumata z minulosti, činí tak ale samozřejmě během neustálé akční honičky. Katie je v patách celé Los Angeles a situace se ještě trochu zkomplikuje, když se na scéně objeví Simu Liu v úloze šéfa organizace, jež údajně dělá v zásadě totéž co Noel (jen ve větší kvalitě a za vyšší poplatek).

Nedotaženost představeného světa samozřejmě značně otupuje satirický osten, který by v jiném filmu od jiných tvůrců mohl vyznívat mnohem pichlavěji. Ale co, stále jde především o komedii, takže nad spoustou nesrovnalostí by šlo přimhouřit oči. Jenže problém je v tom, že většina hašteření Awkwafiny s Cenou ani není vtipná, stojí na rutinním opakování hlášek, jež se mají časem stát humornými, a nezbytným prvkem je samozřejmě také zdůrazňování třiceticentimetrového rozdílu mezi oběma hlavními postavami, což by podle představ tvůrců mělo vést ke spoustě fyzické legrace.

K celým závěrečným titulkům běží vystřižené záběry ukazující, že nezdařených vtípků, jež se do finálního střihu nedostaly, bylo opravdu masivní množství a rovněž si z nich lze udělat obrázek, že se na place mohutně improvizovalo. Snad s výjimkou Ceny, který v posledních letech na své transformaci z wrestlera na skutečnou hereckou osobnost velmi pilně pracuje, však nelze nikoho před kamerou ani za ní vyloženě pochválit. Awkwafina jede svou (pro leckoho velmi otravnou) rutinu, znuděný Liu je spíše věšákem na zářivě bílé obleky a Feig se zase jednou nesnaží o nic jiného než dodat scénu za scénou odsýpající produkt, jímž se podaří zaplnit sto minut stopáže, a zaplatit tak všechny faktury.

Jako zdaleka nejvýraznější přednost filmu tak vystupují neokoukané kulisy a hlavně rekvizity, prostřednictvím nichž se Katie brání davům výhry chtivých násilníků. Samotné bitky se do divácké paměti rozhodně nezaryjí, ale snaha nápaditě využít téměř vše, co se kolem hrdinů nachází, působí sympaticky a občas i lehký úsměv vyvolá. A proč by něco takového vlastně nemohlo leckomu stačit?

Akční komedii Jackpot! můžete vidět na streamovací službě Amazon Prime Video. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů, jež jsou na této platformě k přehrání.