MIKI jako slovenský Kmotr. Mrtvolami prošpikovaná gangsterka se vrací do 90. let bez morálky

Rodák ze středoslovenské obce Telgárt je u našich východních bratrů podobně (nechvalně) známý jako František Mrázek či Radovan Krejčíř v Česku. Právě o Krejčířovi vznikla v roce 2015 dvojice filmů Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan a stejně tak se dvou celovečerních děl dočkává i Černák – pokračování aktuálního snímku s názvem Černák by se mělo do slovenských i českých kin dostat v lednu příštího roku. Dvojka se bude zabývat mafiánovými přesahy do politiky, zatímco jednička mapuje jeho cestu na vrchol slovenského podsvětí mezi lety 1991 a 1996.

Prolog představuje titulního Mikiho se všemi jeho kvalitami i neřestmi – holduje alkoholu a zpěvu lidovek s přáteli, neodolává vábení atraktivních žen, zároveň však před všemi libými činnostmi dá přednost nesmlouvavému vypořádání se s těmi, jež ohrožují jeho byznys. Podobně barevně a komplexně se scénář oceňovaného Mira Šifry (Úsvit, Rédl, Zrádci) snaží Černáka vykreslovat po celý film, je však otázkou, zdali to paradoxně není ku škodě.

Začátkem 90. let je Miki společně se svým impulsivním bratrem Vladem (Michal Kubovčík), jejichž dynamika připomíná dvojroli Toma Hardyho v Legendách zločinu, na dřevorubecké brigádě v Německu. Stejně jako spoustě jiným se ani jim nelíbí, že musejí daleko od domova náročně pracovat a přitom být stále vnímaní jako podřadná námezdní síla. Podnikatelské možnosti po změně režimu skýtají spoustu možností, jichž charismatický a přirozeně asertivní Černák dokáže využít.

Očekávali bychom, že na ploše 106 minut prvního filmu se dočkáme postupného zabředávání Mikiho do stále těžších zločinů vyžadujících větší pokřivování morálních hodnot – a chvíli k něčemu takovému skutečně dochází. Miki se zdráhá někoho zabít, dává přednost „podnikání“ prostřednictvím zneužívání bílých koní a přeprodávání dopravní techniky. Přesto je jen otázkou času, než dojde na osudovější zločiny.

Šifra se prý nesnažil Černáka idealizovat či romantizovat, ačkoli v rámci příprav filmu s ním desítky hodin telefonoval. Nevidíme jednoznačné omlouvání Mikiho zločinů, zároveň však ale ani odsudek – manželka Iveta (Rebeka Poláková) je ráda, že se rodině vede dobře, a před kšefty svého chotě raději odvrací zrak, podobně se chová i hluboce věřící matka (Anna Javorková), neochotná vzdát se iluze o neposkvrněnosti svých dvou chlapečků.

Černák ani jeho zločinní kumpáni (v podání Dušana Cinkoty, Gregora Hološky či Martina Nahálky) během vyprávění téměř nemusejí čelit následkům svých činů, nevidíme skoro žádné vnitřní pochyby ohledně nezákonného chování. Každá další vražda je provázena jen povzdechnutím, že jde o problém, který je třeba vyřešit, anebo leckdy rovnou pobavením nad tím, jaký Divoký západ se mafiánům daří ze středního Slovenska dělat. Většinu filmu tak tvoří pásmo výjevů z mafiánského života, jež ale zhruba od poloviny nemá kam gradovat – mrtvoly se kupí, morální lhostejnost postav přetrvává.

Uznání si zaslouží Milan Ondrík v hlavní roli, a to nejen kvůli fyzické proměně zahrnující přibrání deseti kilogramů, ale především pro pohlcující vtělení do protagonisty, jenž je v jeho podání stejnou měrou okouzlující jako zlověstný. „Když se tě někdo bojí, neudělá nic,“ popisuje Miki svou pracovní (a životní) filosofii. Je však otázka, jak se k takovému charakteru postavit. Jednoznačné obvinění výchovy, společenských poměrů nebo jakési vrozené psychopatičnosti by působilo banálně, takhle však můžeme pouze usuzovat, že Miki je částečně produktem všech těchto vlivů, což z něj činí sice komplexní a uvěřitelnou, ale dramaticky nepřístupnou, jen málo se vyvíjející postavu.

Není divu, že se snímek na Slovensku, kde vstoupil do kin už minulý týden, rychle stal diváckým hitem. Atraktivní téma, s nímž je obeznámena většina společnosti, totiž režisér dokázal obohatit velmi důstojným žánrovým zpracováním. Tradiční devadesátkový fetiš v podobě šusťákovek, muletů a knírů samozřejmě nechybí, přesto film vypadá moderně a kriminální příběh vypráví zdatně a svižně. Pomáhá mu i atmosférický kytarový podkres Dávida Kollár, kombinující temnější pasáže s rozmáchlými lidovkami, upozorňujícími na úzkou provázanost boje o moc se slovenskými tradicemi.

Zatímco jméno scenáristy zpočátku budilo očekávání, u režie Jakuba Kronera byly na místě přece jen obavy. Mladý filmař má totiž za sebou vedle několika prací pro televizi a intenzivního thrilleru Love především dvojici lifestylových komedií Šťastný nový rok, jejichž kvality MIKI naštěstí dalece převyšuje. Potěší i dvě montážní sekvence, jež jistě nenáhodně dávají vzpomenout na Kmotra, což chytře vystihuje Černákovu rostoucí moc. Na přehlídku jeho zločinů se tedy hezky dívá, ačkoli jasnější tvůrčí klíč k této postavě a jejímu postavení v tehdejší společnosti by neuškodil.

Kriminálku MIKI můžete od tohoto čtvrtka vidět v českých kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších thrillerů za poslední dekádu.