10 nejlepších filmů podle skutečných zločinů. Žánru true crime stále vládne Scorsese

Bez ohledu na současné trendy jsme však i v uplynulých dekádách mohli sledovat filmová zpracování znepokojivých kriminálních případů a zhrozit se nad zločiny, jichž se někteří jedinci mohou dopustit. Projeďme si proto desítku (chronologicky seřazených) nejlepších snímků, které lze do true crime žánru (tedy kriminálek podle skutečných událostí) zařadit. Většinu titulů tentokrát budete pravděpodobně znát, což jen dokazuje, jak hluboko do popkultury se zpracování zločinů zaryla.

Neo-noirová kriminální romance Arthura Penna bývá považována za jeden z prvních snímků Nového Hollywoodu, tedy odklonu od klasických, žánrově čitelných studiových produkcí k více autorskému vyjádření dobových problémů v souladu s moderním filmovým jazykem. Ačkoli se příběh o dvojici milenců, jež vykrádá banky, odehrává na začátku 30. let, otevřenost v zobrazování sexuálních a násilných témat způsobila malou revoluci. I proto se z této reálným událostem poměrně věrné kriminálky stal žánrový etalon, k němuž se napínavé příběhy odkazují dodnes.

O rok starší nonfikční román Trumana Capoteho se stal předlohou pro svého času velmi znepokojivý film o dvojici mužů, jež vyvraždí kansaskou rodinu. Jednalo se dokonce o tak vlivný počin, že jej někteří považují za průkopnické dílo filmů podle skutečných zločinů; což sice samozřejmě není pravda, ale detailní a syrově realistický popis zjevně zapůsobil mnohem silněji než většina starších, často romantizovaných příběhů o gangsterech.

Roku 1972 proběhla nezdařená bankovní loupež, jejíž podivuhodné detaily zaujaly filmové producenty natolik, že se k projektu dostala prestižní jména jako Sidney Lumet, Al Pacino či John Cazale. Pacinův výkon je dodnes strhující a stejnou chválu si zaslouží i Oscarem oceněný scénář Franka Piersona, který precizně dávkuje informace i napětí. Vedle vykreslení motivů k činu se snímek stihne věnovat i mediálnímu šílenství, jež zabarikádování dvou zločinců s půltuctem rukojmích v neúspěšně vykradené bance vyvolá.

Speciální kategorií jsou novinářská dramata, obvykle mapující mravenčí práci investigativců, kteří se ocitnou na stopě rozsáhlých zločinů a spiknutí. Nedávno se sem zařadila rekonstrukce základů hnutí #MeToo prostřednictvím snímku Když promluvila, o pár let dříve jsme ani nedutali u oscarového Spotlightu. Dominantou subžánru díky síle tématu i excelenci zpracování zůstávají Všichni prezidentovi muži, v nichž Carl Bernstein a Bob Woodward přišli s jedním z největších amerických traumat – aférou Watergate.

Martin Scorsese by tenhle žebříček mohl opanovat skoro úplně sám, ale abychom dali šanci i ostatním, vybíráme jen jeden film, a to zřejmě nejchválenější Mafiány. Snímek vznikl podle zážitků Henryho Hilla, skutečného gangstera, jenž po dopadení ze strany FBI vypovídal proti svým bývalým kumpánům a jehož životní příběh knižně zmapoval Nicholas Pileggi, podílející se se Scorsesem i na scénáři. A komu by nestačili Mafiáni, může se vydat i do dalších Scorseseho světů Casina, Irčana, Vlka z Wall Street či Zabijáků rozkvetlého měsíce.

Jako vždy velmi osobitě k tématu true crime přistoupil i Spike Lee. Skutečné vraždy, jenž měl v létě roku 1977 na svědomí vrah přezdívaný Samův syn, totiž bral jen jako jednu složku velmi vyhrocené atmosféry tehdejšího New Yorku. Tajemný a policii unikající vrah lidem totiž motá hlavu stejně jako omračující vedra, což ve zdánlivě slušných občanech probouzí to nejhorší v čele s xenofobií a obavou z jinakosti dosahující až paranoidních rozměrů. Z jiného úhlu k podobným tématům Lee přistoupil i v novější krimikomedii BlacKkKlansman, která si zde aspoň čestnou zmínku rovněž zaslouží.

Spielberg, DiCaprio, Hanks – co by se mohlo pokazit? V tomhle případě opravdu téměř nic a mistr hollywoodského řemesla dokázal poutavě (ačkoli v mnoha detailech v zájmu dramatičnosti značně přibarveně) představit rozporuplnou postavu Franka Abagnalea. Ten o sobě tvrdil, že ve věku ani ne dvaceti let se dopustil spousty podvodů, během nichž se vydával za pilota, lékaře či právníka, a přestože o věrohodnosti historek z jeho vlastní knihy lze úspěšně pochybovat, Spielbergova zdařilá adaptace proti sobě postavila skvělé protiklady s tvářemi nejzářivějších hvězd své doby.

Dekádu a půl předtím, než získal Oscara za Parazita, natočil Bong Joon-ho ohromující thriller podle skutečných vražd v Jižní Koreji na konci 80. let. V době natáčení ještě nebyl znám jejich pachatel, jehož se před pěti lety skutečně podařilo dopadnout. Tehdy tedy šlo o ještě neuzavřený případ, což Bongovi poskytlo velký prostor pro imaginaci ohledně samotného zločinu, kombinování množství rozličných žánrů a koneckonců i zapojení autorových vlastních zkušeností. Pro realisticky zpracované vyšetřování sem raději nechoďte, pro jednu z nejnápaditějších kriminálek všech dob ale ano.

Dávno předtím, než Patty Jenkins začala šířit slávu Wonder Woman v mainstreamové kinematografii, debutovala strhujícím nezávislým dramatem o vražedkyni Aileen Wuornos, jež na přelomu 80. a 90. let coby prostitutka zastřelila sedm svých klientů. Šlo o vysoce medializovaný případ, jemuž filmové zpracování rozhodně neudělalo ostudu a výkon Charlize Theron, skryté pod výraznou vrstvou make-upu, si vysloužil superlativy (a samozřejmě i Oscara).

A po Vzpomínkách na vraha nemůže chybět ani Zodiac, do určité míry podobně neuspokojivý případ, v němž se i David Fincher zaměřil spíše na procedury vyšetřovatelů a novinářů nežli na vyřešení detektivky. V tomto případě šlo o vraždy v Kalifornii během 60. a 70. let doplněné o hru tajemného sériového vraha s policií i médii. Filmové zpracování v klasicky fincherovském, soustředěném a chladném stylu nabízí notně temnou podívanou.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat ještě dlouho, konkurence je totiž skutečně extrémně nabitá. Napište nám do komentářů, na jaký váš oblíbený hit jsme zapomněli. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších kriminálek podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Collider, Esquire, Wikipedia, Kinobox